Oslavy masopustu ve Skalné nepřervala válka ani odsun německého obyvatelstva, masopust přečkal i budování socialismu. Proto není neobvyklé, že se na masopustní úterý počet lidí, kterých je v městečku běžně kolem dvou tisíc, i zdvojnásobí.
Tamní dobrovolní hasiči, kteří masopust tradičně pořádají, proto nechtějí nechat nic náhodě. Přípravy na ten letošní už začaly. „Vidíte, v takovém stavu mi lidi masky vracejí. Musím je dát do pořádku, vyprat a vyspravit,“ ukazuje Slávka Šemrová v šatně hasičské zbrojnice tradiční kostým faráře, který v průvodu kropí okolí svěcenou vodou, a taky chlupatiny medvědů.
Ti jsou v průvodu nepostradatelní. Jejich úkolem je přihlížejícím pro zdraví našlehat březovými košťaty. Na svou chvíli tu čeká také rakev, bez které se masopustní veselí nemůže obejít.
„Historie masopustů sahá ve Skalné hluboko do minulosti. Slavil se tu bez přerušení i po válce. Jenže tehdy tu maškary jen pobíhaly po ulicích a nakonec se sešly v hospodě. V roce 1970 jsme si řekli, že by to chtělo nějakou změnu, dát tomu nějaký řád. A tak jsme poprvé zorganizovali masopustní průvod,“ vypráví sedmasedmdesátiletý Josef Mariánus, který spolu s Josefem Schveinerem začátkem šedesátých let minulého století převzal od starých hasičů organizaci masopustu, který se odedávna striktně slaví v úterý.
„Masopust se má tradičně slavit v úterý. Jinak to je jen maškarní. Někde dávají lidem volno, jinde, pokud to jde, si berou dovolenou. Je to akce, do které se zapojovala a zapojuje většina lidí ve městě,“ přibližuje výjimečný den Slávka Šemrová.
Masky chodí v prostěradlech, aby se neprozradily
Řada místních nadšenců už dávno před masopustem chystá tajně masky, které oficiálně představí až v průvodu. „Nikdo do poslední chvíle neví, kdo v jakém kostýmu přijde. Do hasičárny, odkud úderem páté hodiny průvod vyráží, chodí masky v prostěradlech, aby se neprozradily. I my, kteří se známe, často máme problém poznat, kdo v té masce je. Někdy to zjistíme až po odmaskování,“ směje se velitel zásahové jednotky hasičů Roman Melničuk.
Vypráví, jak jednou přijel do Skalné z Chebu autobus plný Šmoulů nebo jaké pozdvižení v průvodu způsobili „nazí“ lidožrouti, když v tělových trikotech a parukách poskakovali kolem kotle.
Do oslav se zapojuje i radnice. Starostka Rita Skalová v kostýmu selky rozdává lidem masopustní koblihy. Přestože oslavy masopustu oficiálně končí úderem půlnoci a pak už začíná středa a s ní půst trvající až do Velikonoc, Skalná má i v tomto ohledu své specifikum.
„Na Popeleční středu se v hasičské zbrojnici sejde brzy ráno stará hasičská garda, která pro místní připraví sváteční pokrm, sarmu,“ říká Melničuk a vysvětluje, že sarma je vlastně zelný list plněný masem a rýží. Tradiční jídlo, které si při osidlování pohraničí přivezli Češi z Rumunska. „Každý rok jich uděláme přes dvě stě kusů,“ odhaduje Slávka Šemrová a dodává, že první nedočkavci klepou na dveře v devět hodin ráno a ptají se, zda už je hotovo.
Veselí pak pokračuje až do večera v místních hospodách, které jsou už od rána zaplněné k prasknutí. Sehnat volné místo bývá nadlidský úkol.
„Masopust si tak můžou užít i hasiči, kteří měli spoustu práce s přípravami a se zajištěním hladkého průběhu úterních oslav. A proto ta středa patří tak trochu i jim,“ konstatuje starosta sboru Josef Mariánus mladší. A dodává, že do práce se po masopustu lidé vracejí nejdřív ve čtvrtek.
