"Se sčítáním se nám změnil denní režim. Místo sledování televize nebo psaní dopisů se něco děje. Je to lepší. Příliš možností k rozptýlení tady nemáme," uvedl čtyřiačtyřicetiletý odsouzený Pavol ze Slovenska.
Většina vězňů sčítání uvítala, protože jim změnilo jinak zažitý stereotyp. Výjimky ale existují.
"Když je někdo šestnáct let ve věznici, tak mu sčítání naruší jeho režim, při kterém vždy přesně ví, co má právě dělat. I těch několik jedinců jsme ale přesvědčili, aby se zapojili," vysvětlil ředitel věznice v Kynšperku Vlastimil Kříž.
Pamatovalo se i na negramotné a cizince
Sčítání se odehrávalo za mimořádných bezpečnostních opatření. Dozorci odváděli odsouzené do kulturní místnosti z jednotlivých ložnic, kde pohromadě žije dvanáct až patnáct vězňů.
"Bohužel se jedná o bývalé kasárna a tolik lidí v jedné místnosti přináší spoustu bezpečnostních rizik, ponorkovou nemoc mezi odsouzenými i násilí," konstatoval ředitel věznice.
Pokud někdo špatně viděl, tak za něj vyplnili sčítací list dva komisaři nebo určení vychovatelé. Pamatovalo se tak na negramotné. Pro cizince měla věznice připravené tiskopisy v jejich rodné řeči. Nejpoužívanější byla ruština, ukrajinština a vietnamština.
