„Táta byl letec, voják z povolání. Navigátor, telegrafista a fotogrammetr, ale protože se jeho sestra provdala v roce 1969 i se souhlasem československých úřadů do toho špatného Německa, tak byl z armády vyhozen,“ vysvětluje Šperlich svou cestu k modelařině.
„Tak mu vlastně zůstaly jen ty modýlky. A já jsem se tím nakazil. Začínal jsem s modely z Prostějova, které u nás tehdy byly k vidění. Později, když jsem nastoupil do učiliště pro letecké mechaniky, jsem se dostal výměnou i k modelům z Polska,“ dodává Šperlich.
Letadla se později stala jeho láskou na celý život. K letectví si přičichl v Aeru Vodochody, kde se vyučil leteckým mechanikem. Později získal i plachtařský průkaz a mohl létat ve větroních. Dnes se ale už věnuje jen plastikovým modelům.
Mezi členy mariánskolázeňského klubu patřil k těm spíše nenápadnějším. Dnes už ale vystupuje pomalu ze stínu svých slavných klubových kolegů. Po několika letech, kdy spíše sledoval, jak to na setkáních plastikových modelářů chodí, začal domů vozit ceny.
„První byl loni PilsenKit, pak následovala chebská soutěž a vrchol byl na mistrovství světa v Telfordu,“ vzpomíná šťastně Rudolf Šperlich. Právě na soutěži v Anglii získal ocenění Commended za model italské druhoválečné stíhačky Macchi MC 205 Veltro.
„Nejdřív jsem jezdil po soutěžích okukovat ostatní, dívat se, jak to dělají, navštěvovat workshopy a učil se pracovat se stříkací pistolí a kompresorem. Postupně jsem si začal více věřit a jezdit na soutěže,“ říká skromně.
Podporu našel i u své partnerky. Ta ví, že k němu prostě modely patří. „Naopak, sama řekla, že si chce také něco vyzkoušet a na poslední modelářskou akci v Mariánských Lázních už přinesla vlastní model,“ usmívá se šťastně.
Rudolf Šperlich se zaměřil hlavně na modely letadel v měřítku 1:72. Specializoval se zejména na italské letectvo. „Italské kamufláže letadel patří mezi nejkrásnější, a také i mezi nejsložitější. Když se zadaří, tak jsou to krásné věci,“ dodává Šperlich spokojeně. Ostatně jeho cena Commended z loňského Telfordu mu dává za pravdu.
