Skutečná spotřeba sériově vyrobeného užitkového vozu bez jakýchkoliv úprav s 448 tisíci šrouby v nákladovém prostoru byla přibližně o půl litru paliva vyšší.
„Palubní počítač mi sice hlásil spotřebu kolem šesti litrů, ale po dotankování se ukázalo, že reálná spotřeba byla 6,51 litru. Nesplnil jsem sice to, co jsem si vytyčil jako cíl, ale vzhledem k tomu, že jsem za zády vezl tunu materiálu, to není zas tak špatné,“ říká Marek Tomíšek, který už přemýšlí, že si jednou podobnou cestu zopakuje.
„To mne napadlo hned, jak jsem dojel. Ale mám před sebou řadu dalších úkolů a v hlavě spoustu podobných nápadů, takže jsem to zatím odsunul. S úspornými dálkovými jízdami rozhodně nekončím. Jak se znám, určitě mi to nedá a pojedu napříč republikou znovu. Vždyť i svůj projekt na dvě nádrže na polární kruh jsem dal až napodruhé,“ směje se.
Podle něj byl největším oříškem úsek kolem Mohelnice, kde je na silnici dvakrát prudké stoupání, při kterých je spotřeba vysoká.
„Následné sjezdy jsem nedokázal využít. Musel jsem brzdit, a přišel tak o energii. Z hlediska spotřeby byl také komplikovaný dojezd do cíle. Byla už tma. Lesní cesta do Hrčavy je úzká, pěkně klikatá, bez patníků a krajnic. Tam jsem také příliš paliva neušetřil,“ přemýšlí Tomíšek.
Řidičům, kteří chtějí jezdit levně, doporučuje především plynulou jízdu bez masivního brzdění a prudké akcelerace. Podle jeho slov je při ekonomické jízdě kromě jiného vhodné dodržovat rychlost kolem 90 kilometrů v hodině na nejvyšší rychlostní stupeň.
Podívejte se, jak Marek Tomíšek vyrážel minulý týden na cestu:
13. října 2016 |
