Původní profesí je totiž truhlář - nábytkář. "Vyučil jsem se v Liberci a do Chebu jsem se přestěhoval za svou přítelkyní. Problém uživit se předchozí profesí jsem sice neměl, ale chtěl jsem k ní ještě obor, v němž bych uplatnil práci rukama. V oboru nábytkář - truhlář se dnes na práci hodně spěchá a spoustu věcí už dělají stroje," říká.
Jak se mu - coby mistru houslaři, povede uplatnit, zatím ještě neví. Nástroje jsou totiž spjaté s celými houslařskými rody, která nesou slavná jména. "Houslařině bych se rád věnoval třeba jen na přivydělání, ale určitě bych byl raději houslařem než nábytkářem," říká.
U praktické maturitní zkoušky dostal Jiří Vanický úkol vyrobit krk houslí, což trvá asi dva týdny. Poté se pustí do garnitury, případně ještě část nástroje doleští.
Kdo by si myslel, že budoucí houslaři nemohou být u takové maturity nervózní, ten by se podle Jiřího Vanického mýlil. "Nervozitu trochu cítím, ale určitě je to něco jiného než u maturitní písemky. Člověk se totiž musí rychle uklidnit, protože pracuje rukama a jde mu o přesnost," vypráví.
