Restaurátoři rozebírají vzácná kamna, některým figurkám chybějí hlavičky

Ostrý zvuk rotačních vrtaček a oscilačních pilek, ale i opatrné ťukání jemných kladívek zní v kasematech Chebského hradu. S nejvyšší opatrností tu kus po kusu restaurátoři rozebírají unikátní národopisná kamna Williho Russe.

Slavný sochař a keramik je vytvořil v letech 1941 až 1944 na objednávku tehdejšího chebského muzea. Monumentální těleso, jež zdobí reliéfy znázorňující lidové zvyky a obyčeje Egerlandu (německý název pro Chebsko, pozn. red.), kroje a také rčení a pořekadla v egerlandském nářečí, projde v následujícím období omlazující kúrou. 

Ruce restaurátorů kachlům vrátí původní lesk a zahladí stopy, které na unikátu zanechal zub času a necitlivého zacházení. Zrestaurovaná kamna v plné kráse budou moci lidé obdivovat v národopisné části expozice Muzea Cheb.

„Na první pohled kamna vypadají pěkně, i když některým figurkám chybějí hlavičky a leckde jsou odštípnuté kousky glazury. Problém však je v tom, že je v minulosti někdo zalil cementovou maltou. Nám se nyní podařilo betonový záklop odstranit a kamna opatrně rozebíráme. Základem je, aby nedošlo k porušení povrchové glazury,“ ukazuje Michal Raušer z Atelieru restaurování kachlových kamen. 

U nohou mu leží řada kachlů, které byly ještě nedávno součástí neobyčejného uměleckého díla. 

„Každý demontovaný kus má své označení, aby nedošlo k záměně. Kachly se průběžně odvážejí, transport není jednoduchý, nemohou ležet na sobě. Do konce února by měla být kamna kompletně v ateliéru, kde už nyní probíhají navazující práce. Jde především o odstranění zbytků betonu a malty, následně se začne s odsolováním. Z cementu se totiž do keramiky dostaly soli, které ve studeném a vlhkém prostředí vzlínají na povrch a glazuru trhají. My se nyní v řízeném procesu snažíme dostat co nejvíce solí z kachlů pryč,“ popisuje Raušer. 

Unikátní kamna

Williho Russe

• Osud unikátu i jeho autora je pohnutý. Slavný sochař a keramik Willi Russ, autor například Goethova bronzového pomníku pro město Mariánské Lázně, byl po válce jako německý občan odsunut. Jeho tvorba poté prakticky ustala. 
• Kamna z jeho krásenské dílny se stala válečným konfiskátem. O sedm let později byla umístěna na hrad Loket, kde je ještě v roce 1965 mohli obdivovat návštěvníci. O pár let později však skončila s odkazem na jejich „ideologickou nevhodnost“ v hradním sklepení spolu s hromadami uhlí. 
• Pouhou shodou náhod byla zachráněna před zničením a na základě hospodářských smluv se dostala počátkem 80. let. 20. století do Chebu. Od roku 1993 byla kamna vystavena v prostorách kasemat Chebského hradu. 

Hned poté začnou odborníci pracovat na doplnění chybějících částí kachlů. Musejí však nejprve vyzkoušet technologii, vyrobit recepty, namíchat barvy. 

„Znamená to spoustu zkoušek a zkušebních výpalů. Teprve až se docílí odpovídajícího odstínu, může se na keramiku nanést glazura. Malé odražené kusy se ručně barví, retušují a leští. Kachly se už nemohou celé znovu vypálit v peci, způsobili bychom nevratné změny v glazuře. A my chceme všechny opravy udělat tak, aby nebyly nevratné. Pokud totiž v budoucnu přijde někdo s jinou metodou restaurování, bude možné naše zásahy bezezbytku odstranit,“ doplňuje Raušer.

Pokud vše půjde dobře, restaurování skončí na podzim. Hned poté se začnou unikátní chebská kamna sestavovat do původní podoby.