Jedním ze zasvěcených je chebský patriot Petr Rejsek, člen občanského sdružení Klub 1938 - Četnická stanice Habersbirk, který se systematicky věnuje dějinám bezpečnostních sborů.
„V období první republiky neměl tento zločin obdobu. Do té doby neznámou vesnici Rockendorf a samotu Doyscherhof ale po 10. dubnu 1926 znal téměř každý,“ poznamenal Rejsek.
Tragédie se odehrála v noci na 10. dubna 1926 na samotě Doyscherhof.
„Krátce po jedné hodině v noci vzbudil jedenáctiletý chlapec Kašpar Döllner pasáčka Wilibalda Weidla. Chtěl po něm, aby přivedl ze vsi Kašparova dědečka Hanse s tím, že se na statku stalo něco hrozného,“ popisuje Rejsek tragickou událost.
Na pomoc už bylo příliš pozdě
V noci napadl sníh, foukal vítr a byla tma. Pasáček se sice cestou ztratil, nakonec se mu podařilo dorazit do vsi, zburcovat Hanse Döllnera a přivést pomoc. Na tu už ale bylo pozdě.
Hans Döllner vynesl z domu tělo své čtyřleté vnučky Anny, devítiletého vnuka Theodora a služebnou Marii Hoffmannovou. V krvi pak v obytné místnosti ležel statkář Rudolf Döllner a jeho žena Žofie. Oba později zemřeli.
Těžké zranění utrpěl i jejich syn Josef, podařilo se mu ale přežít. Jako zázrakem z vražedného běsnění vyvázl jedenáctiletý Kašpar a jeho devítiměsíční sestřička Marie.
Vražda otřásla i zkušeným frontovým lékařem
Na statek se nahrnuly desítky lidí z Rockendorfu. Jeden ze sousedů vyrazil s bryčkou pro lékaře Sigmunda Olberta, do několik kilometrů vzdáleného Kynžvartu. Ten zavolal i četníky. Celou hrůzu loupežné vraždy si uvědomil až na místě.
„Olbert byl zkušený frontový lékař, na místě činu byl ale zděšen. Takový masakr ještě neviděl,“ poznamenal Rejsek.
Na samotě ale zavládl šílený chaos. Lidé pošlapali stopy. Četníkům se jen s vypětím všech sil podařilo zajistit pořádek. Stopy vraha četníci museli hledat v širokém okruhu okolo statku.
Až padesát metrů od domu objevil kapitán Arnošt Članěk stopy pracovních nebo vojenských bot. O kus dál pak ležel zakrvácený svetr, u lesa pak vražedné zbraně - sekyra a kladivo. Rozjela se velká pátrací akce.
Jedenáctiletý hoch přežil vraždění schovaný pod tělem otce
Jediným očitým svědkem byl jedenáctiletý Kašpar, který vraždění přežil ukrytý pod peřinou a tělem svého smrtelně poraněného otce.
Vrah nejprve zaútočil na dospělé členy rodiny, kteří mu mohli klást odpor, pak pozabíjel děti. Po činu obrátil dům vzhůru nohama, hledal hlavně peníze. Ochutnal i perníkového koně. Netušil, že tak kapitána Člaňka přivede na svou stopu.
Osvítila ho přitom petrolejová lampa a malý Kašpar ho poznal. Tvrdil, že to byl čeledín, který kdysi na statku pracoval. Problém byl ale v tom, že mu kromě Člaňka nikdo nevěřil.
Vrah se narodil ve vězení a vychovaly ho jeptišky
Vrah Franz Sandtner nevedl řádný život. Narodil se své matce ve vězení, vychovávaly ho řádové sestry. Jenže byl nezvladatelný - jak se říká, rostl pro šibenici.
„Byl agresivní, nesnášenlivý, nikde dlouho nevydržel. Okrádal ty, co se mu snažili pomoci,“ popsal vraha četnický historik Rejsek.
V roce 1920 Sandtner několik měsíců pracoval i na statku u Döllnerů. V roce 1925 narukoval do armády. Několik dnů před vraždou nastoupil na dovolenou. Putoval krajem až dorazil do Doyscherhofu, kde hledal peníze.
Nakonec tady zavraždil pět lidí kvůli 950 korunám, hodinkám, šesti vajíčkům, půl kilu másla a nakousnutému perníkovému koni.
Četníci Sandtnera zatkli za čtyři dny v kasárnách
Po vraždě se Sandtner vrátil zpátky na Slovensko. Nakoupil několik lahví likéru a zaplatil si 40 korun za služby jedné místní prostitutky.
Mezitím četníci začali prověřovat jeho pohyb v okolních obcích. Zjistili, že v Lubech na statku ukradl vražedné nástroje. Po čtyřech dnech vraha v kasárnách zatkli. Mezitím se stránky denního tisku plnily zprávami o loupežné vraždě.
Četníci eskortovali Sandtnera za západ Čech vlakem. Neobešlo se to bez problémů. Jakmile se rozkřiklo, že sedí ve vlaku, lidé se srocovali na nádražích a „Bestii v uniformě“, jak mu přezdíval dobový tisk, chtěly davy zlynčovat.
Některá nádraží musel vlak projet, raději ani nezastavoval. Po dvoudenní cestě skončil vrah v cele okresního soudu v Chebu. Soudní řízení se ovšem příliš nevyvedlo, civilní soudce jej nezvládl. Nakonec vraha odsoudil divizní soud v Plzni. 29. dubna 1927 padl rozsudek.
Bůh všech hříchů odpustit nemůže, řekl cestou na šibenici
„Divizní soud Franze Sandtnera odsoudil ke ztrátě práva volebního, k vyloučení z československého vojska a k trestu smrti provazem,“ uvedl Rejsek.
Sandtner byl popraven 1. července 1927. President Masaryk milost vrahovi neudělil. Ten navíc cestou na popravu řekl: „Bůh všech těchto hříchů odpustit nemůže.“
Jako poslední jídlo si Sandtner poručil tři porce roštěné, patnáct škubánků a tři piva. Tak skončil zřejmě největší masový vrah první republiky.
