Nehoda autobusu, který se vracel z lyžařského zájezdu a havaroval u jihočeských Nažidel, patří mezi vůbec nejhorší v historii ČR.

Nehoda autobusu, který se vracel z lyžařského zájezdu a havaroval u jihočeských Nažidel, patří mezi vůbec nejhorší v historii ČR. | foto: MF DNES

Zraněný od Nažidel žádal vyšší náhradu, Nejvyšší soud mu nevyhověl

  • 2
Odškodnění 1,77 milionu korun za vážná zranění s trvalými následky je adekvátní, zamítl Nejvyšší soud dovolání muže, který před deseti lety přežil tragickou nehodu autobusu u jihočeských Nažidel. Tehdy patnáctiletý nadějný plavec a gymnazista tak v dlouhém boji o přiznání vyšší náhrady neuspěl.

V dlouhém sporu s pojišťovnou požadoval mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Podle pravomocného verdiktu, který nyní potvrdil také Nejvyšší soud, se však musí spokojit přibližně se čtyřnásobkem základního bodového ohodnocení. Muž tak dostal 1,776 milionu korun.

Účastník nehody původně žádal vyšší náhradu. Městský soud v Praze mu přiznal šestinásobek základu, což obnášelo více než 2,4 milionu korun. Vrchní soud v Praze ale náhradu snížil s vysvětlením, že vážná zranění sice muže omezila v řadě aktivit, avšak nevyřadila jej zcela z běžného života.

Tragédie u Nažidel

8. března 2003 po 20. hodině mířil od rakouských hranic k Českým Budějovicím patrový autobus Neoplan s lyžařským zájezdem. Třiapadesát cestujících se vracelo domů do Karlových Varů. Jednadvacetiletý Viktor Hart tehdy volal matce, že jsou těsně za hranicemi a jedou jako blázni, proto bude v půl dvanácté doma. Pak přišla obrovská rána.
Autobus sjel v prudkém klesání na pravou krajnici, odrazil se od svodidel a svalil se ze sedmimetrového srázu. Stromy rozpáraly střechu, lidé sedící v patře měli minimální šanci na přežití. Na místě zemřelo 17 lidí, dva další v nemocnici a poslední v roce 2005. Řidič Pavel Krbec, který jel v úseku rychlostí 118 kilometrů v hodině, neměl zkušenosti s patrovými autobusy a nebyl odpočatý. Dostal osm let vězení za ublížení na zdraví. Muž, který se živil běžně jako taxikář, si odseděl pět let a byl podmínečně propuštěn v říjnu 2009. Místo neštěstí připomíná od 5. výročí tragédie pomník, který vybudovali pozůstalí. Na dvacítce valounů jsou jména obětí.

V dovolání k Nejvyššímu soudu muž podrobně popsal následky zranění. Například přišel o slezinu, má řadu jizev, trpí mozkovou poruchou.

Před nehodou byl patnáctiletým studentem gymnázia s výborným prospěchem a talentovaným plavcem s nadějnou sportovní kariérou.

Po havárii musel takřka všechny sporty omezit, má sníženou imunitu, musel se znovu učit mluvit, číst a psát. Do většiny sfér společenského života se prý zapojuje pouze s nezměrným úsilím a denně překonává fyzická i psychická omezení.

Podle NS ale justice vzala v potaz všechny okolnosti případu a zvolila přiměřenou náhradu.

"Výraznější zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je podle ustálené judikatury vyhrazeno těm případům, kdy pro následky úrazu je poškozený téměř vyřazen ze života, kdy jeho předpoklady k uplatnění ve společnosti jsou téměř nebo zcela ztraceny, popřípadě není schopen se sám obsloužit a podobně," stojí v rozsudku.

Pokud se mužův stav v budoucnu zhorší, může mu vzniknout nový nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění.

,