Proto si dítě z kojeneckého ústavu nikdo nechtěl vzít. Paní Krejčová to udělala. Lucinka tak nyní prožije své první Vánoce v rodinném prostředí.
Pěstounka se nenechala zviklat některými názory ze svého okolí, že „s romským dítětem mohou být v době puberty problémy“. Stále totiž věří, že zásadní je prostředí, ve kterém dítě žije. A je jedno, jestli je tmavé, bílé, vlastní či bydlí v náhradní rodině.
„Při práci v kojeneckém ústavu mně Lucinka přirostla k srdci. K dětem si kvůli jejich osudům vytvoříte vztah, aniž byste chtěli. Ale silnější citové pouto jsem k ní měla, protože jsem viděla, že ostatní děti na rozdíl od ní mají šanci dostat se do adopce nebo pěstounské péče. Lucinku nikdo nechtěl. Takže jsem o tom víc začala přemýšlet, že bych si ji vzala já. Po několika měsících jsem to řekla rodině. Hodně důležitý byl názor sedmnáctileté dcery Zuzany, která se vším souhlasila,“ řekla pěstounka Ivana Krejčová.
Stále věří, že se dá v rodinném prostředí pomoci i dítěti, které se kvůli své hluchotě zatím nenaučilo mluvit. Pěstounka dodává, že jeden z nejhezčích dárků dostala letos těsně před Vánoci. Karlovarský soud totiž po ročním boji o dítě v těchto dnech rozhodl o pěstounské péči. Protože se ale nedostavili biologičtí rodiče, soudkyně zatím nemohla rozhodnout o zbavení rodičovských práv.
Pomáhá s cukrovím
Dárek - plyšové zvířátko - před Vánoci přinesla Lucince domů Šárka Bystroňová, ředitelka obecně prospěšné společnosti Náhradním rodinám.
„Pěstounky si velice vážím, že šla do takovéto náročné péče. Má odrostlou dceru, takže se už mohla v životě věnovat sama sobě. Místo toho si takto přeorganizovala život kvůli malému dítěti,“ uvedla ředitelka Bystroňová.
Lucinka, která má doma individuální péči, jí jako retardovaná vůbec nepřipadá. Naprosto normální a živé dítě totiž s náhradní maminkou vaří a peče vánoční cukroví. Sedne si pokaždé na kuchyňskou linku a ráda přitom něco míchá. S pěstounkou a její dcerou Zuzanou vytvořila Lucka sehranou trojici.
Když Zuzana přijede, tak se čilá Lucinka celá rozzáří a starší sestru nadšeně vítá. Naopak po jejím odchodu natahuje moldánky.
Když si pěstounka vzala Lucku domů z kojeneckého ústavu, převážně ležela, nechodila. Jen apaticky koukala, nekomunikovala a celý den žmoulala hračku do chvíle, kdy ji jí některé dítě vzalo. Teď je to živá normální holčička. Po roce domácí péče udělala podle svého okolí ohromný pokrok. Mimo jiné si v dobrém slova smyslu umí prosadit svoje.
Nejskvělejší dárek dostane po Novém roce
Ve čtvrtek o Štědrém večeru zazvoní Ivana Krejčová doma zvonečkem, který Lucinka neuslyší. Uvidí jen ruce, které ukážou na dárky pod stromečkem. Původně tam měl být symbolicky jeden společný dárek - kochleární implantát, který dítěti umožní slyšet a naučit jej mluvit.
Ještě když byla Lucinka v kojeneckém ústavu, budoucí pěstounka podnikala kroky, aby mohlo dítě elektronický čip dostat. Od neziskové organizace získala kontakty a doporučení, takže už s Lucinkou absolvovala v předpěstounské péči všechna vyšetření.
Jenže se nakonec vše nějak časově zadrhlo. „Doufám, že Lucinka dostane implantát po Novém roce. Bude to ten nejskvělejší dárek,“ těší se pěstounka.
Je jedním z příkladů, při kterém potřebují pěstouni takzvaně doprovázet. „Pod tímto obecným slovem se skrývá pomoc pro rodiny pěstounů, které potřebují v režimu sociálně právní ochrany poradit anebo psychicky podržet a popostrčit.
Pěstouni si také hodně chválí námi pořádané akce, při kterých si mohou předávat zkušenosti,“ vysvětlila za společnost Náhradním rodinám Šárka Bystroňová.
Pomoc pro pěstouny
Její kolegové v Karlovarském kraji doprovázejí 120 náhradních rodin. V nich si Vánoce užije mnoho dalších dětí, které dostaly díky pěstounům možnost vyrůstat v rodině a prožívat tam každodenní běžné situace, které by v ústavní péči zažít nemohly.
Pěstounka Ivana Krejčová může při celodenní náročné péči o Lucinku využívat služby denního centra Žirafa v Novém Sedle na Sokolovsku. Pracovníci Žirafy tam děti svážejí. O každém dni stráveném v zařízení pořizují asistentky záznam do notýsku. Ze záznamů vyplývá, že je Lucinka v centru ráda a cítí se tam podle všeho spokojeně.
Ivana Krejčová se ve skutečnosti jmenuje jinak. Redakce jméno ženy, žijící na jednom z karlovarských sídlišť, zná. „Pěstouni, kteří se starají o svěřené děti opravdu s láskou a bez jakýchkoliv jiných pohnutek, nechtějí být známi na veřejnosti. Je pro ně důležitější žít běžný život a nabídnout ho i dětem.“ vysvětlila ředitelka Bystroňová.
