Ilustrační snímek.

Ilustrační snímek. | foto: AP

Řemeslníci mizí v Německu, v příhraničí chybí technici i absolventi

  • 38
V příhraničí chybí absolventi učňovských oborů a technici. Ti, kteří umí řemeslo, houfně odcházejí do zahraničí. Problémem je i dostupnost služeb. Sehnat opraváře, instalatéra, obkladače nebo třeba šičku je jako hledat jehlu v kupce sena. O zručné řemeslníky je v Německu zájem. Pro zaměstnance si tak často jezdí přímo do Česka.

„Pracovali jsme na jednom domě v Aši. Přijelo auto, vystoupil Němec, chvíli koukal, jak nám to jde od ruky, a pak nám nabídl práci. Druhý den kamarád nepřišel. Už dělá v Německu,“ svěřil se Pavel. Jméno společnosti, u které pracuje, nechtěl prozradit.

„Poté, co na pracovním trhu u našich sousedů padly administrativní bariéry, odešlo nebo odchází mnoho našich spoluobčanů za prací do Německa. Za mzdou, které tady nemůžeme konkurovat, jdou kvalifikovaní i ti bez kvalifikace, kteří pracují za minimální mzdu 8,5 eura za hodinu. To má samozřejmě velký negativní dopad na naše zaměstnavatele. Potíž je v tom, že odešla řada dobrých řemeslníků a vůbec lidí ze služeb, kteří tady nyní chybí,“ potvrdil starosta Aše Dalibor Blažek.

„Něco podobného jsme zažili na počátku 90. let, kdy německá ekonomika šlapala a o pracovní síly od nás byl krátkodobě velký zájem. Nyní je situace trochu jiná. Evropa s příhraničím za těch 20 let ‚srostla‘, stále víc lidí se německy domluví a má šanci na tamějším trhu práce uspět na delší dobu či trvale.“

Důvodem, proč lidé dojíždí do zaměstnání často i několik desítek kilometrů, jsou peníze. „Lidé prostě odcházejí za lepším. Ať jsou to kuchaři, číšníci, instalatéři. Mzdy tu nejsou nijak vysoké. Konkrétně v textilním průmyslu šička bere kolem deseti tisíc čistého. Tam zaměstnanci dostanou slušnou mzdu, příspěvek na dovolenou, na důchod, na dopravu,“ reagoval jednatel společnosti Nostra Aš Milan Richter. „I u nás se to stává. Přijde, zapracuje se a sotva něco umí, odchází do Německa. Je to začarovaný kruh.“

Co však Milanu Richterovi vadí ze všeho nejvíc je, že v příhraničí chybí učňovský dorost, ze kterého by se rekrutovali pozdější pracovníci firmy. „Chybí tady šikovní učni. Proč mají mít všichni maturitu? Ať se učí to, co budou skutečně potřebovat. Ten, kdo vymyslel současný systém, že budeme mít sto procent vysokoškoláků, by měl jít bručet,“ nebere si servítky Richter.

Pracovníky není kde brát

S podobnými potížemi se potýká i společnost ZDM Aš. Firma zatím zaměstnává šičky, které se vyučily ještě v době totality. Nové posily se do továrních hal nehrnou. Co bude, až současná generace odejde, je ve hvězdách.

„Kvalitních šiček je absolutní nedostatek. Ano, jednu operaci se na stroji za tři měsíce naučí každý. Ale sehnat v současné době univerzální šičku, to je problém,“ stěžuje si zakladatel firmy František Malý.

„S učňovským školstvím se musí něco dělat. Že by si firmy udělaly akreditaci na vzdělávání a proškolování zaměstnanců, to je podle mě blbost. Školy ať učí, firmy ať vyrábějí. Ale není možné, aby měl každý maturitu a přitom neuměl nic. Vždyť dnes maturanti často ani neumí napsat dopis bez chyb. To je degradace té zkoušky.“

S problémy při získávání zaměstnanců se podle průzkumu Krajské hospodářské komory setkává v kraji řada společností. Firmy by uvítaly více technicky vzdělaných lidí s praktickými zkušenostmi a se znalostí posledních trendů. Chtějí povinné stáže studentů ve firmách. Také volají po větším počtu zručných učňů. Zájem příliš nemají o nekvalifikované maturanty.

Na Ašsku je situace o to horší, že zaměstnance tu prakticky není kde brát. Statistiky úřadu práce uvádějí, že tady v květnu byla míra nezaměstnanosti 4,2 % a v evidenci necelé čtyři stovky osob. „Při úvaze, že část z těchto lidí pracuje takzvaně načerno a další část je takzvaně nezaměstnatelná, se dostáváme do druhého extrému. V Aši dnes pracovní síly ve větším počtu k dispozici prakticky nejsou,“ doplnil mluvčí úřadu Milan Vrbata.