Vojska Varšavské smlouvy vstoupila do Československa 21. srpna. Na Sokolovsku se objevili i vojáci ze sousední Německé demokratické republiky.
„Jednalo se o velitelsko-zpravodajský odřad. Východoněmečtí vojáci zde zajišťovali pomoc sovětskému velení při spojovacích akcích. Před hrozícím mezinárodním skandálem se brzy stáhli zpět – bylo to totiž poprvé za 23 let od druhé světové války, kdy němečtí vojáci vstoupili na cizí území, na což byla Evropa stále velmi citlivá,“ uvádí historik karlovarského muzea Jan Nedvěd.
Invazní vojska začala do Československa vstupovat brzy ráno. Karlovarák Jan Chalupa na to vzpomíná:
„Těsně nad ránem, ve 2:45, slyším neznámý silný rachot a dunění. Řev vrtulníků přelétávajících nízko nad městem. Dunivý hukot dopravních letadel nad lesem směrem na Olšová Vrata. Na Západní ulici u Dolního nádraží vidím šňůry světel. Dívám se z okna paneláku a rozpoznávám tanky, obrněné transportéry, nákladní auta. Kolona za kolonou.“
Do Karlových Varů se vojska dostala okolo třetí hodiny. Obsadila město a valila se dál do vnitrozemí.
Karlovarská legenda – tank v řece
Do cesty se jim postavil most přes řeku Ohři v ulici Kpt. Jaroše v Karlových Varech – Tuhnicích. Pod tanky T-54 se probořil. Jeden skončil v řece, druhý se dokázal vyprostit sám.
Tank se stal symbolem roku 1968 v Karlových Varech. Městská legenda vypráví, že když velitel kolony viděl značku „15 t“ na začátku mostu, myslel, že unese patnáct tanků. Jeden přitom váží něco přes 36 tun.
„Informace o nosnosti mostu se ve výpovědích pamětníků liší, každopádně byl tou dobou po havárii v provizoriu a vjezd na něj byl omezen hmotností,“ upřesnil historik Nedvěd. Provizorium trvalo už od zimy 1959, kdy se jedno mostní pole zbortilo pod těžkým autojeřábem.
Plakali i muži
Ráno 21. srpna už byly v ulicích tisíce Karlovaráků. Nikdo z nich invazní vojska nečekal. Lidé se snažili blokovat ulice, demonstrovali, odstraňovali pomníky. Za své vzal například pomník rudoarmějce u Hlavní pošty. Hlava skončila v řece.
„Před hlavní poštou stojí improvizovaná barikáda. Tank hravě projíždí. Kusy plechů a třísky z laviček létají vzduchem. Vojáci se rozlézají po městě. Výzbroj, jako by očekávali tuhý odpor. Kulomety, bezzákluzová děla, tarasnice. Mnoho lidí pláče. I chlapi. Je mi také do breku. Koušu se do rtů, ale slzy samy stékají po tvářích. Je to ze vzteku, tomu šílenému divadlu nelze zabránit,“ vzpomíná Chalupa.
Tankocaching: jděte po stopě okupantů a hledejte kešky |
První reakcí veřejnosti na invazi byl hněv, údiv a pocit zrady. V dalších dnech ale došlo k obratu. „Obyvatelé zaujali pasivní rezistenci. Odmítali jakoukoliv pomoc okupantům, místo vzteku a podivu se obraceli k vojákům zády a ignorovali je. Další reakcí, dodnes patrnou i z fotografií, byla erupce lidové tvořivosti a humoru na plakátech a v nápisech, což souviselo s celkovým sepětím většiny obyvatel ČSSR, s jednotou v tragickém momentě obou národů,“ dodává Jan Nedvěd.
Vojáci stříleli naštěstí jen na nápis
Škody způsobené invazními vojsky na Karlovarsku dosahovaly milionů korun. Těžká technika poničila silnice, mosty, dopravní značení... „Třeba nedokončená část silnice na Prahu ze Zadních Drahovic do Olšových Vrat byla značně poškozena,“ popisuje Nedvěd.
Nikdo však v regionu nepřišel o život. Několik raněných muselo vyhledat lékaře, většinou šlo o následky dopravních nehod. Střelba byla zaznamenána u strojírenského závodu Chodos u Chodova, kde invazní jednotky střílely na protisovětský nápis.
Zranění naopak utrpěl sovětský voják, kterého rozhořčení obyvatelé Habartova zasáhli kamenem do hlavy.
