Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přes 40 let se stará, aby turisté při toulkách po Chebsku nezabloudili

  10:16aktualizováno  10:16
Oldřich Němec z Chebska je turistou od svých 19 let. Už více než čtyřicet let se také stará o to, aby se na svých túrách po Chebsku ostatní neztratili. Ještě v březnu roku 1990, tři měsíce před oficiálním otevřením hranic, prošel chebský značkař stezku mezi Trojmezím a Broumovem na Tachovsku.

Oldřich Němec, chebský značkař Klubu českých turistů. | foto: Martin Stolař, MAFRA

S nadsázkou lze říct, že v České republice se prostě nedá zabloudit. Turistické rozcestníky a značky lemují stezky od západu na východ, od severu na jih. Zdejší síť turistického značení si v Evropě i ve světě vysloužila hned několik nej...

Oldřich Němec

  • je mu 73 let 
  • důchodce, člen oblasti Klubu českých turistů Karlovarský kraj, sekce značení 
  • pochází z Ostravy
  • v Chebu žije více než 50 let od doby, kdy tu sloužil na vojně

Nejhustší, nejpropracovanější, nejspolehlivější, a to především díky činnosti Klubu českých turistů, který letos slaví 125 let od svého založení. Jeho členem je také značkař Oldřich Němec.

Kolik času vám turistika a značení cest zaberou?
Turistika je jedna věc, značení druhá. Kdo chce značit, přestane pěstovat turistiku.

To se vylučuje?
Nevylučuje. Ale při normální turistice ujdete třeba túru dlouhou patnáct dvacet kilometrů, při značení je to nějakých pět až sedm kilometrů. Myslím při obnově. Když se značí nová trasa, zvládnete jen nějaké čtyři kilometry. Než uděláte značku, nějaký čas to zabere. Kolikrát se musí strom očistit, ořezat...

Tak jinak - vyjdete si ještě na normální výšlap?
Co jsem v důchodu a zlobí mě klouby, věnuju se už jen tomu značení. Vyvěšuju především směrovky, protože k místům, kde visí, se dá většinou zajet autem. Takže nemusím moc chodit. Po pěti kilometrech už mívám problémy.

Co všechno obnáší být značkařem?
Ten, kdo chce začít, musí nejprve vyjít pod dohledem už zkušeného a znalého značkaře. Musí takhle poznačit aspoň deset patnáct kilometrů, aby vůbec zjistil, jestli ho to bude bavit a jestli na to má vlohy. Někdo totiž, ať se snaží jak může, prostě tu značku nenapatlá.

Takže je potřeba i zvláštní um?
Trošičku řemeslné zručnosti. Ale hodně se tomu věnují i ženské. Jsou v důchodu, mají velké děti, manžela pryč, tak se dají třeba na značení. Je jich už hodně. Máme pak i různá školení. To když vyznačí těch patnáct dvacet kilometrů s někým zkušeným, může se přihlásit na značení jako vedoucí značkař. Je to týdenní nebo dvouvíkendové školení. Máme k tomu i učební texty, kde je vysvětleno, jak mají značky vypadat, jak se umisťují, jaké druhy existují a další věci.

To zní jako hotová věda.
Samotné značení ani tak ne. Ale pak je třeba ovládat práci s mapou. Když se někde vyznačí nová trasa, musí se z toho udělat podklad pro turistické mapy, které jako Klub českých turistů vydáváme. Pak je také důležité jednání s úřady. Někde si nemůžete jen tak malovat značky, vyvěšovat informační tabule, směrovky a podobně. Někomu se to nelíbí, někomu ano, někdo to tam chce, někdo ne. Někdy jsou to i nechutná jednání buď s lidmi, nebo na úřadech.

Jak pak vypadá údržba už vyznačených stezek?
Jde hlavně o obtahování značek a vysekávání terénu kvůli průchodnosti.

A existuje třeba nějaký rozpis, kolikrát do roka musíte projít všechny stezky?
Každá trasa se obnovuje jednou za tři roky. Na Chebsku máme něco málo přes šest set kilometrů značených turistických cest a každý rok obnovujeme zhruba dvě stě kilometrů.

Vznikají ještě nové stezky?
V poslední době hodně. Dneska si je většinou objednávají městské nebo obecní úřady. Především naučné nebo místní okruhy, aby svou obec nebo městečko zviditelnili. Takže nás osloví, my za to chceme nějaký peníz na náklady a město ho z nějakého grantu sežene. Z toho si někdy dělám legraci, že město sežene spíš peníze na značenou trasu nebo naučnou stezku než na čističku. Takže mají perfektní cyklotrasy a značené trasy a nemají třeba právě tu čističku, nebo ji mají v zanedbaném stavu.

Pracujete jako turisté zrovna teď na nějaké nové stezce?
Připravuje se třeba modrá magistrála, která by měla vést z Aše přes Plesnou, Luby až do Ústí nad Labem. Bude to trvat nějaké dva roky, protože na tom spolupracujeme s Němci a jsou tam určité podmínky, které musíme splnit. Zatím je to tedy hudba budoucnosti.

Co obnáší značení nové stezky?
V první řadě se musí udělat průzkum. To znamená, že ji musí někdo jednou dvakrát projít, protože většinou je víc možností, jak se dostat z místa A do místa B. Pak záleží, která varianta je pohodlnější a hlavně atraktivnější - třeba aby nevedla pouze lesem nebo jen po asfaltové cestě. Pak záleží také na její vzdálenosti. Pak přijde na řadu udělat nové značení, směrovky, informační tabule. Rok nato se stezka musí ještě obnovit a pak už ji jako každou jinou obnovujeme jen každé tři roky.

U nás se tradičně udává kilometráž, na cedulích v cizině je často vyznačen spíše čas, za který se trasa dá ujít. Jaký to má důvod?
Tak to bývalo už i za Československa - Slováci měli čas, my kilometry. Ve vysokých horách má čas větší opodstatnění. Turista v Tatrách může ujít pět kilometrů, které mu zaberou tři hodiny, kdežto po rovině nebo v mírnějším terénu je ujde třeba za hodinu. U nás je to tradice udávat kilometráž.

Jaký je o turistiku v dnešní době zájem?
Turistů organizovaných v klubech ubývá. Už to není jako dřív. Je ale spousta neorganizovaných turistů, ať už cyklistů, či pěších, kteří prostě chodí rádi do přírody. Tam je zájem poměrně dost velký.

Jakou stezku v kraji byste doporučil a proč?
Všech chebských 600 kilometrů. Mojí srdeční záležitostí je ale především trasa z Trojmezí do Broumova na Tachovsku. V devadesátém roce, když se uvolnilo hraniční pásmo, jsem ji prošel a projel na kole i autem, když jsme pak vyvěšovali směrovky, hned několikrát. Najednou v okrese přibylo nějakých 250 kilometrů cest a to jsme zvládli vyznačit za tři roky. Pokud se jedná o stezky z pohledu atraktivity místa, pak doporučuju stezky kolem Dyleně, Křížků nebo Zelené hory.

Klub českých turistů letos slaví 125 let své činnosti. Kdo u nás v kraji značil první stezky a vůbec - jaká z nich byla vyznačena jako úplně první? První stezky tu vyznačili Němci. Na Chebsku a Karlovarsku existovaly německé turistické kluby. Co vím, byly v té době vyznačené stezky kolem Dyleně a kolem Klínovce. Jinak první značení u nás v republice bylo zhruba před těmi 125 lety kolem Radhoště v Beskydech. Pak přišly na řadu Krkonoše a Český ráj.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Františkovy Lázně.
Investor plánuje ve Františkových Lázních špičkovou rehabilitační kliniku

Město Františkovy Lázně má naději, že se o něm v dohledné době začne mluvit v evropských souvislostech. Měla by tam vyrůst špičková rehabilitační klinika s...  celý článek

(ilustrační snímek)
Šancí na studium vysoké školy v Karlovarském kraji přibývá

Na své budoucí studenty začínají líčit vysoké školy působící v Karlovarském kraji. Bude jich nebývalý počet. Šanci mají zdravotníci, ekonomové i strojaři.  celý článek

(ilustrační snímek)
Seniorka nad lupičem vybojovala kabelku, tak alespoň vykradl auto

Jednasedmdesátiletá žena překvapila mladého lupiče, který jí chtěl na ulici v Chebu za bílého dne ukrást kabelku. Svírala ji tak pevně, že se lapka lekl a...  celý článek

Kočárky, které přežijí i dva raubíře.
Kočárky, které přežijí i dva raubíře.

Přečtěte si recenze kočárků na eMimino.cz a vyberte ten nejlepší.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.