Hned poblíž vstupní brány mohli návštěvnici obdivovat vystavené bicykly Spolku podkrušnohorských velocipedistů.
„Začalo to tím, že jsme chtěli s kamarády jezdit po okolí beze strachu, že nám kola někdo ukradne. Začali jsme proto shánět stará kola, odložená u kontejnerů nebo na půdách. A protože jsme všichni tak trochu puntičkáři, bicykly jsme opravili, nastříkali novými barvami a začali jsme dohledávat předchozí majitele. Také jsme zjišťovali, odkud kola pocházejí,“ vypráví Pavel Křížek, který na vestě hrdě nese několik vyznamenání a medailí.
„Pak nás to chytlo tak, že jsme se domluvili a založili spolek nadšenců, kteří milují nejen staré bicykly, ale i prvorepublikovou módu a styl tehdejšího života. Účastníme se různých akcí po celé republice a na podzim se k nám do Ostrova sjedou zástupci mnoha podobných klubů ze všech koutů republiky, chystáme spanilou jízdu pro možná až sto osmdesát velocipedistů. Přijedou páni na vysokých kolech, dámy ze Zbraslavi, které jezdí na kolech za zvuků hudby,“ doplňuje Křížek.
Vedle něj se chystá na jízdu na vysokém kole Miloš Dvořák ze Sadova. Jak sám říká, jeho kolo je replika, zhotovená v Milevsku. „Je pravda, že nasedání a sesednutí je trochu komplikované, ale už jsem se to naučil. Akorát to víc bolí, když člověk spadne,“ směje se Dvořák, který výhodu vysokého kola vidí i v tom, že s sebou nemusí vozit sadu na lepení duší.
„Guma je plná, takže proražení nehrozí. A v čem je jízda na vysokém kole jiná? No, když se vám podaří nasednout, tak pak už se jede jako na běžném kole. Ale ten pohled, ten si užívám. Je jak ze hřbetu koně,“ dodává Dvořák.
Klobouk z chocholem je z celé uniformy nejvzácnější
Slavnosti okořenila i salva ostrovských ostrostřelců. Ti mají ve městě tradici dlouhou více než čtyři sta let. „Ostrostřelci tady začali fungovat už za doby Šliků. Byl to významný spolek, zajišťoval různé parády, nástupy, měl i svoji kapelu. Pak ale musel skončit. My jsme jej po sedmdesáti letech obnovili,“ říká Vladimír Kříž z Místního ostrostřeleckého spolku Ostrov.
Na sobě má uniformu ušitou přesně podle fotografií poslední uniformy ostrovských ostrostřelců. Nechybí ani klobouk s pernatým chocholem. „Ten je z celé uniformy nejvzácnější. Peří je z kohouta. Pořídit dnes takovou okrasu není jednoduché ani levné. Výroba přijde na šest tisíc,“ ukazuje hrdě Vladimír Kříž svůj klobouk, který zdobí černá ocasní pera s nádechem do zelena.
Třešničkou na dortu pak byla přehlídka prvorepublikových rób s nimiž do Ostrova přijela sběratelka Vlaďka Dobiášová. „Všechno to jsou skutečné originály z té doby. Jsou to unikáty, které prezentuji na výstavách a v muzeích, ale někdy je představuji lidem i takto, jako přehlídku. Říkám tomu muzeum na kolečkách, protože s těmi modely za lidi vyjíždíme,“ vypráví.
V Ostrově se předvádělo oblečení určené na běžné nošení, ale i oděvy společenské a sportovní. Nechyběly poklady, které patřily slavným lidem. „Například tento oblek patřil Svatopluku Benešovi. Štrasovou kabelku, kterou má modelka v bílém kožíšku, zas vlastnila Adina Mandlová,“ dodává Vlaďka Dobiášová.
