Jedním z prvních, kdo zareagoval na výzvu infocentra, byl téměř 85letý Gustav Hackl, který do rodného města i přes pokročilý věk stále pravidelně dojíždí ze sousedního Německa.
Ve dvanácti letech, 3. října 1938, Hackl společně s dalšími tisíci lidí vítal na chebském náměstí Adolfa Hitlera. "Pro mě byl Hitler někdo jako prezident. Byl jsem zvědavý a chtěl jsem ho vidět," vzpomíná dnes.
"Když v roce 1938 německá armáda vstoupila do Chebu, nemohla jsem pochopit, co se děje. Velkého množství vojáků a velkého hluku v ulicích jsem se tehdy velmi bála," vybavuje si zase dnes 78letá Elizabeth Gellertová.
A její sestra Anneliese, narozená v říjnu 1934, k tomu dodává: "Chodily jsme do školy v ulici Na Šancích. Říkalo se jí sice česká škola, ale mluvilo se tam jen německy."
Sestry se do rodného města vrátily v roce 1990
Když začalo bombardování Chebu sestry odjely s rodiči do nedalekého Waldsassenu. Do rodného města se vrátily až v roce 1990.
"Jakmile se otevřela železná opona, seděly jsme v prvním autě, které smělo přejet hranice," říká Annelise.
"Nikdy dříve jsme si nedokázaly představit, že bychom to ještě někdy mohly zažít. Navštěvovaly jsme později i několik kurzů češtiny, abychom se domluvily," dodává starší ze sester.
I tyto příběhy budou společně vystaveny v den zahájení třídenních oslav 950. výročí od první písemné zmínku o Chebu. Vernisáž bude 20. května od 18 hodin.
"Tím ale akce nekončí, příběhy budeme sbírat až do konce roku," upřesnila Eva Bastlová z chebského infocentra s tím, že jich momentálně evidují kolem šesti stovek.
