"Co si myslíš, ty děvko, zmlátím tě do krve," křičí asi třicetiletý muž obklopený trojicí snědých žen na rohu Dukelské a Evropské ulice.
Když vidí, že se blíží cizí člověk, jen mávne rukou a ve spěchu odchází. Ženy zůstávají a hned je jasné, čím se živí.
"Kampak jdete, pane, nechcete se pobavit," haleká odbarvená blondýna. Její kolegyně se smějí.
Podobné scénky zažívají lidé v Chebu, kteří zůstanou po setmění venku, prakticky denně. Přestože vedení města ve snaze smazat punc hnízda prostituce vyhlásilo lehkým ženám boj, výsledky přicházejí velmi zvolna.
Jak přechází soumrak v noc, nabízí erotické povyražení stále více žen.
"Nemohu ale říci, že bych v Chebu měla vyloženě strach. Ale určitě bych v noci nešla na Švédský vrch, tam jak jsou železniční koleje. Vyhnula bych se i okolí garáží pod Zlatým vrchem a okolí Tesca," říká maminka na mateřské dovolené Dana Blahoutová.
Strážníci si na nedostatek práce nemůžou stěžovat
Tradičním strašákem Chebanů je také Wolkerova ulice, kde žijí ve zdevastovaných domech lidé ze sociálně slabších vrstev. Ukazuje se, že pověst ghetta je mnohem horší než skutečnost. Vyhlášená ulice je krátce po 22. hodině liduprázdná, nebezpečí tam nehrozí.
Další obávanou lokalitou je chebské nádraží a jeho okolí. Až na dvojici na první pohled zanedbaných bezdomovců, kteří tiše a téměř s ostychem prosí o cigaretu nebo alespoň o pár drobných mincí, se tam neděje nic podezřelého.
Třiatřicet chebských strážníků si na nedostatek práce nemůže stěžovat. "V loňském roce na linku 156 volalo více než šest tisíc lidí. Tedy více než na linku státní policie," uvedl velitel strážníků Jiří Šmolík.
