Insolvence, o niž požádal u Krajského soudu v Plzni jednatel společnosti Bohemia porcelán Moritz Zdekauer 1810 Pavel Salva, s největší pravděpodobností znamená definitivní konec tradičního výrobce porcelánu z regionu. Vaz mu zlomilo především prakticky jednostranné zaměření na ruský trh.
Eva Cibulková mladší měla relativně štěstí v neštěstí. Pracovní smlouva ve starorolské porcelánce jí končila v červnu. „Slíbili mi sice, že se můžu vrátit, ale firma mezitím krachla,“ vylíčila své zkušenosti dnes už bývalá zaměstnankyně porcelánky.
Její matka, Eva Cibulková starší, která u firmy pracovala déle než čtyři desetiletí, už takové štěstí neměla. Patří mezi jednu z těch, kterým firma dluží na výplatách téměř dva miliony korun. Porcelánka ve vztahu k zaměstnancům navíc dluží dalších 6,5 milionu na sociálním a zdravotním pojištění.
„Tady nikoho neseženete,“ reagoval na prosbu o vyjádření k aktuální situaci v porcelánce zřejmě jediný aktivní zaměstnanec firmy – vrátný.
„Paní ředitelka už tady nepracuje a ostatní kanceláře jsou taky prázdné,“ popsal situaci v samotné porcelánce.
Sdílnější nebyl ani Jaroslav Salva, otec jednatele Pavla Salvy a jeho obchodní partner.
„Ono ani není moc co říkat,“ řekl v reakci k žádosti o informace k insolvenci a návrhu na prohlášení konkurzu Jaroslav Salva. Slíbil alespoň, že žádost o vyjádření předá synovi. Ten se ale MF DNES už neozval.
Společnost Bohemia porcelán Moritz Zdekauer 1810 dodávala bílý porcelán mateřské společnosti Moritz Zdekauer 1810. Ta ale musela radikálně snížit vývoz do Ruska. Tím výrazně klesly výnosy a finanční situace společnosti se stala neudržitelnou.
Problémy, ve kterých skončila starorolská porcelánka, ovšem nejsou ojedinělé. Před rokem 2008 se do úzkých dostala i společnost Thun 1794.
„Soustředit se na jeden vývozní trh je obrovské riziko,“ konstatoval Vlastimil Argman, generální ředitel novorolské porcelánky.
Obrana proti tomu, aby se výrobce do podobných problémů nedostal, je podle jeho názoru jediná: „Diverzifikovat trhy. Mít široké portfolio odběratelů.“ To se v Thunu povedlo. Ze 60 procent exportu do Ruska se v posledních letech stalo přibližně 30 procent a přibyli další významní odběratelé.
Orientace převážně na ruský trh ovšem není podle Argmanova názoru jediným momentem zkázy porcelánky ve Staré Roli.
„Oboru rozhodně neprospívá například zvyšování minimální mzdy,“ naznačil další z možných důvodů Argman. Navíc se porcelánky potýkají i se stále rostoucími cenami energií či nedostatkem pracovních sil.
„Z profesního hlediska je mi líto, že z trhu odchází další značka,“ doplnil šéf konkurenční porcelánky. Moc šancí na znovuobnovení starorolské porcelánky nevidí. „Koupit ji je nesmysl. Fabrika je dost zanedbaná,“ dodal Vlastimil Argman.
