„Z toho kola má manžel radost, je to pro něj nová aktivita, nový pohyb. Jezdíme tady po okolí, moc chtěl pokořit horu Dyleň. Tak tu už jsme vyjeli, sice až napodruhé, ale vyjeli. Měl toho plné zuby a chtěl to vzdát, ale já jsem nepovolila. Řekla jsem mu: Chtěl jsi na Dyleň, tak jedeme na Dyleň,“ říká se smíchem Jana Hosová, které se po úrazu manžela převrátil život naruby.
Co pro mě znamená kolo? Že můžu aspoň něco dělat jako normální člověk. Že mám víc svobody. A možná bych tím, co dělám, mohl motivovat další lidi, další hendikepované.
