Vychází mi z toho mj. to, že by se základky měly pochlapit a nedávat jedničky za všechno, co je víceméně ve správném směru, ale jen za skutečně výborné znalosti. Používat jak klasifikační řadu, tak i normy probírané látky, tak jak mají. I když - někdy to asi nejde... ale taková škola pak bude mít logicky nižší úspěšnost v postupu na střední školy.

Celé je to fraška. Vzdělávání má být především o učení se, získávání poznatků a zkušeností a ne o drilu na testy.

Já se na matematickou třídu dostala absolutně bez přípravy, stejně tak potom na všechny další školy. Kromě maturity (což ale bylo cca 8 čtyřhodinových písemek), jsem nikdy netrávila čas tím, že bych se měsíce dřela jakési přípravné otázky.

To jsem si raděj četla populárně odbornou literaturu, nebo i beletrii, řešila to, co mě zajímalo, atd.

Dalo mi to rozhodně víc, než ten dril

Před inkluzí neutečou děti ani na víceletém gymnáziu - zkušenost mojí dcery. Není to sice asi tak ostré jako na některých ZŠ, ale i tak se o tom doma bavíme a musím dceři nějak vysvětlit, proč její jinak chytrý spolužák může beztrestně dělat brajgl při hodinách a ostatní ne. Jak to tomu dítěti byť už ne úplně malému vysvětlit? Ona ho bere, ale tohle jí a nejen ji vadí, protože se pak nemůže soustředit na učení. A neudělá s tím nic ani učitel, ani asistent a ani ředitel :-(

Tak na osmiletá gymnázia půjdou žáci,, kteří opravdu mají studijní předpoklady. Sice jich bude méně, ale pro kvalitu je to rozhodně více

Za inkluzi by se měli socani všech stran do smrti stydět.

Na gymnázia brali stejně cca 1/3 z celkového počtu zájemců a to těch s nejlepšími výsledky příjímacích zkoušek, tudíž není podstatné, zda zbylé 2/3 uspěli nebo ne. Problém v článku vidím asi v tom, že je stále více zájemců (možná jejich rodičů), kteří chtějí nastoupit do II. stupně na jiné škole (gymnáziu) než setrvat ve stávající základní škole. Jednu z příčin vidím v přítomnosti žáků ve třídě, kteří by měli mít zvláštní přístup speciálního pedagoga ve třídě jiné a jejich smíšená klasifikace, která aby byla spravedlivá, klasifikuje normální studenty (ve srovnání s těmi, co potřebují zvláštní péči) lépe, než by měli klasifikováni být měli, aby byl vůbec nějaký (motivující) rozdíl mezi nimi. To jsou možná ti jedničkáři a dvojkaři, co nesplnili ani minimální počet bodů u přijímaček na gymnázia. Obdobně špatně motivující je hodnocení na středních školách, kde rozdíl mezi prázdným papírem z písemky a papírem kolem 40% úspěšnosti není žádný - oba za 5.

Kéž by přijímačky měly min. bodový limit pod kterým žáka nezachrání žádné odvolání. Jinak budou ostatní střední školy plné duší, které měly jít max. na učňák. Gymplům to vesměs nezhrozí a osmiletým už vůbec ne. Ale jinak je to běs, vidět kdo všechno se hlásí na střední školy. Skóre 10 a méně bodů z 50 možných není žádný problém. A přitom vítejte na maturitním oboru!

To, že je někdo jedničkář na své škole, neznamená, že je lepší než dvojkař na jiné škole... měřítka jednotlivých pedagogů jsou velmi rozdílná a jejich sympatie či antipatie k některým dětem ovlivňují známkování...

A to nemluvím o shovívavosti pro dívky zejména u matematiky... Ona má jinak ze všeho jedničky, přece jí to nezkazíme dvojkou (či trojkou) z matematiky...