Rezavé krásky se mu daří zachytit v pozicích, jaké jsou vlastní zkušeným modelkám. Teď v předjaří míří nejčastěji do okolí lesů, na louky a pole, kam se jeho oblíbenkyně vydávají na lov myší.
„Březen je dobou, kdy lišky mají obrovskou spotřebu energie. Často se krmí a hodně loví, hlavně myši. Říká se, že myškují. To je takový zvláštní způsob lovu, kdy liška vyskočí do výšky a padne do myší díry čumákem. Často tak loví i na sněhu. A úspěšně, dokáže přesně určit, kde vyhlédnutá kořist právě je,“ popisuje Pavel Černý. Už ví, že v lednu či v únoru, kdy se lišky páří, takzvaně kaňkují, je zbytečné chodit do lesa za rozbřesku.
Nejčastěji skáčou ze severu na jih
Lišky si rády přispí a obstarat snídani se vydávají až kolem desáté dopoledne, nebo dokonce až kolem oběda. Když se však dřív rozednívá a nebo svítí slunce, v pelechu je nic neudrží a za potravou se vydávají hned ráno. „Z myškování bývají krásné fotky. Vypadá to, jako když dělá stojku,“ směje se Černý a ukazuje řadu fotek, na nichž skutečně liška stojící na hlavě vypadá, že cvičí gymnastiku nebo jógu.
„Taková srnka je taky pěkná, ale časem si zvykne, že se kolem motá člověk. Ale liška, to je jiná. Tam jednou uděláte chybu a je konec. Už se stěhují. Lišky mi prostě tak nějak přilnuly k srdci. A to jejich myškování, to se často nad fotkou i zasměju. Zjistil jsem, že nejčastěji skáčou ze severu na jih,“ vysvětluje důvod, proč dává krasavicím s rezavým kožíškem přednost před ostatními zvířaty.
Ke zvířeti se musí dostat co nejblíž
Do lesa chodí pokaždé, když má volnou chvilku. A za každého počasí. Nevadí mu sníh ani déšť. Dokumentuje nejen faunu, ale i flóru. Povedlo se mu tak získat řadu raritních snímků. Například potkal a zdokumentoval lišku, která si v tlamě nesla kapra. Nebo vyfotil zvíře, které se zbavovalo zimní srsti tak, že každá polovina jeho těla vypadala úplně jinak.
„Lišky, srnky, motýly, ptáky s ptáčaty, výlovy rybníků. Fotím proto, že to mám rád a chci být lepší než myslivec, který zvíře chytne do optiky na nějakých dvě stě metrů, a když ví, že je to odstřelový kus, tak ho prostě skolí. Teprve pak se jde podívat. Já se musím ke zvířeti co nejblíž, aby fotka byla kvalitní,“ popisuje Černý a dodává, že ne vždy se to povede.
Každé roční období má své kouzlo
„Největší odměnou pro mne je, když po dlouhém čekání zvíře přijde, dovolí mi udělat pár snímků a pak se v tichosti vzdálit. Úplně nejlepší je, když se nerušeně pase nebo loví dál. Těžko se to vysvětluje, ale je to taková úžasná harmonie, co v té chvíli cítím. Někdy ale člověk ten okamžik zkazí a kouzlo je najednou pryč,“ vypráví fotograf.
A které roční období má při fotografování nejraději? „Nevím. V přírodě má každá doba něco do sebe. Teď už jsem se těšil na jaro, kdy příroda ožívá a člověk při toulkách přírodou může zahlédnout spoustu mláďat a třeba i malá liščata,“ dodává Pavel Černý.
