„Cesta od vodních zdrojů k linii pomyslného požáru byla devět kilometrů dlouhá,“ přiblížil náročnost úkolu řídící cvičení Oldřich Volf. Na tom, aby hasiči v imaginární první linii zvládli chrlit vodu po požadované dvě hodiny, se podílela celá řada lidí.
„Základním cílem cvičení bylo prověřit a procvičit struktury systémů velení. Štáb se proto sešel už den před samotným cvičením. Jeho úkolem bylo matematicky určit šíření požáru a vytyčit místa, kde si jednotky na oheň počkají,“ vysvětlil Volf.
S plameny se ovšem zasahující jednotky popasovat nemusely.
„Pro potřeby cvičení stačí v mapě vyznačit linii a na základě předchozích výpočtů určit, za jak dlouho se k ní imaginární oheň dostane,“ řekl řídící cvičení. Ona linie nebyla nikterak krátká. Ve třech úsecích měřila celkem jeden a půl kilometru.
Odborníci, kteří cvičení pro profesionální i dobrovolné hasiče připravovali, si na ně v jednom z úseků připravili další komplikaci. „Simulovali jsme zde výpadek dálkového vedení vody. Úkolem zasahujících hasičů bylo zajistit po dobu opravy kyvadlovou dopravou cisternami dodávku vody tak, aby splnili zadání cvičení,“ doplnil Volf.
Zdánlivě méně významným, ovšem pro hasiče velice důležitým momentem cvičení byl i nácvik toho, jak se postarat o samotné lidi a jejich techniku. Hasiče bylo potřeba nakrmit, obstarat jim dostatek pití, jejich technika zase potřebovala naftu. Jak jídla, tak paliva spotřebovali lidé i technika požehnaně.
Cvičení se zúčastnilo na pět stovek lidí z osmačtyřiceti jednotek, kteří do vojenského újezdu Hradiště dorazili ve zhruba osmdesáti vozech. A navíc hasiči povolali i policejní helikoptéru. Ta pomáhala s vakem na přepravu vody a hašení.
