„Nikdy jsem neměl moc peněz, abych si pořídil nějaké pěkné věci. Vždy jsem ale byl aktivní, dělal jsem veslařinu, lehkou atletiku, nechodil jsem vůbec do hospody. Vykouřil jsem však až 15 cigaret denně. Nakonec jsem skončil u doutníků. Až mne kvůli dýmu z nich jednou vyhodili ze zasedání městské rady v Ostrově. Prý se v místnosti nedalo vůbec dýchat,“ uvedl Josef Langmüller.
Je o několik měsíců starší než Československá republika. Narodil se totiž v Praze 1. června 1918 jako syn rakouského vojáka.
A aktivní zůstal dodnes. Před chystanou oslavou 99. narozenin seděl doma v Lidické ulici celý nadšený u krátkovlnné vysílačky a pod svou volací značkou OK1LU si morseovkou povídal s radioamatérem z Ruska. Měl ohromnou radost, že může komunikovat s celým světem. Jen si posteskl, že mu už všichni vrstevníci dávno odešli do radioamatérského nebe.
„Tatínek měl sám namále, když se koncem roku 1937 tak vyčerpal prací, nedostatečnou výživou a závodním veslováním za Československý veslařský klub Podolí, že dostal tuberu. Zachránilo ho to ale před totálním nasazením v Říši. Doktoři totiž Němcům řekli, ten do Říše nemůže, umřel by tam,“ uvedl syn Petr Langmüller.
Vypráví spoustu historek. Většina z nich je spojená s rádiem a slaboproudem. Není divu, protože se v roce 1933 začal učit jako radiomechanik u pražské firmy Sedmidubský.
„Jako sedmnáctiletý učedník jsem herečce Lídě Baarové v jejím bytě na Letné zapojoval uzemnění pro luxusní osmilampové Opta radio Loewe. Stálo 3500 korun, což byly na tu dobu opravdu velké peníze. Lída Baarová byla skutečně hezká. Měla přitom takový neobyčejný šarm, že ji kdekdo obdivoval. Ani Adina Mandlová a jiné filmové hvězdy takový šarm neměly,“ vzpomíná oslavenec.
V padesátých letech se přestěhoval do Jáchymova. Jako radiomechanik opravoval elektronkové dozimetry. Vzpomíná například, jak radioklub v Ostrově pod jeho vedením požádal v druhé polovině padesátých let o povolení postavit na Klínovci televizní vysílač – převaděč, který by šířil signál z Prahy. Jenže Klínovec byl tehdy pod správou vojáků a státní bezpečnosti. Místní velitel státní bezpečnosti v Jáchymově radioamatéry s žádostí vyhodil.
Jeden z nich se proto schválně zeptal jeho ženy i jejích kamarádek: „Hele holky, vy se nechcete koukat na televizi?“ Už za dva dny velitel jáchymovské státní bezpečnosti volal, že si k němu mohou radioamatéři přijít pro kladné stanovisko. Vysílač nakonec začal pravidelně vysílat 24. prosince 1957.
„Nejdůležitější je mít životní optimismus, ten jsem měl a mám stále,“ vysvětluje Josef Langmüller.
