Na ranči Elrio v Kopaninách u Aše se starají o opuštěná, stará či nemocná...

Na ranči Elrio v Kopaninách u Aše se starají o opuštěná, stará či nemocná zvířata. Nový domov jich zde našlo více než pět desítek. Na snímku velbloud Bumla. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Na ranči dožívají stará i nemocná zvířata, šanci dostal i velbloud Bumla

  • 1
Více než pět desítek opuštěných, starých či nemocných zvířat našlo domov v Kopaninách u Aše. Na ranči Elrio se lidé ze stejnojmenného spolku starají o kozy, krávy, ale třeba i o velblouda.

„Ranč vznikl asi před deseti lety, kdy si Jana Eretová, majitelka ranče, spolu s rodiči pořídila prvního koně El Ria. Podle něj se také celý areál jmenuje. Plnokrevník El Rio si zde užíval svůj koňský důchod. Pak se nám to tu začalo rozrůstat. Zvířat, která potřebovala pomoc nebo je nikdo nechtěl, přibývalo a my jsme neměli srdce je odmítnout,“ říká Jiřina Kotounová ze spolku Ranč Elrio, která zde se zvířaty pomáhá.

„Tak k nám přišel třeba velbloud. Byl tehdy na umření, ale Jana se nechtěla smířit s tím, že by měl skončit na jatkách, a doslova jej vypiplala. Dnes je z něj krásný kus, slyší na jméno Bumla. Nebo se nám podařilo odchovat malého kamerunského beránka. Lidé nám ho přinesli, že prý ho matka odvrhla. Musel dostávat každé dvě hodiny krmení z lahve, a to ve dne i v noci,“ vzpomíná Jiřina Kotounová.

Připomíná, že na ranči dožívá i koza, která byla více než deset let zavřená v chlívku a kvůli nedostatku pohybu se dnes pere s artrózou kloubů, která jí bolestivě zkřivila nohy. Na okolních lukách se pasou dvě krávy Matylda a Rozárka. Té je už dokonce devatenáct let a před časem měla namířeno na jatka.

Navíc se tu starají o morčata, králíky, kočky a dvě kůzlata, jejichž matka nepřežila porod, a mláďata tak byla od prvních chvil života plně závislá na lidské péči.

„Všechna zvířata jsou zvyklá na lidskou ruku, na hlazení. Každé má svoje jméno. Většinou pobíhají venku a jsou zvyklá na zavolání přijít. K největším mazlíkům patří prasátko Růženka, které se narodilo bez zadních nohou. V běžném chovu by takové sele šlo rovnou na jatka, ale u nás Růženka žije a daří se jí dobře. Je velmi poučné pozorovat, jak jsou zde zvířata spokojená i přes stáří a hendikepy, které mají,“ usmívá se majitelka ranče Jana Eretová, která vedle toho pracuje jako učitelka základní školy.

Doplňuje, že právě kvůli zvířatům, která jsou velmi kontaktní, míří na ranč řada návštěvníků, často i celé třídní kolektivy ze škol a školek.

„Jednou dokonce Jana vzala poníka přímo do hodiny a děti měly při vyučování živou názornou pomůcku,“ směje se Kotounová s tím, že celé osazenstvo ranče těší, když vidí, jak jsou děti ze zvířat nadšené, nebo když přijde mladá rodina a rodiče chtějí dětem ukázat i něco jiného než jen to, co vidí v televizi či na monitoru počítače.

Navíc pečovatelé dokážou prohlídku obohatit zajímavým vyprávěním, spoustou zajímavostí a postřehů. Pro veřejnost ranč pořádá každý rok Den se zvířátky.

„Letos už to bude čtvrtý ročník. Na ranč se vždy sjede spousta návštěvníků. Připravíme pro ně občerstvení, hraje muzika, konají se různé soutěže a my lidem radíme, jak správně o zvířata pečovat, jak ošetřovat paznehty nebo kopýtka. Lidé si zde mohou zkusit třeba podojit kozu. Celé to vypukne v sobotu 16. září v 15 hodin,“ láká Jiřina Kotounová.

Starost o němé tváře i samotná údržba ranče ale není záležitost jednoduchá. Starší zvířata potřebují častější veterinární péči, někdy i speciální krmivo. Na ranči proto zavedli takzvanou adopci zvířat, kdy lidé mohou vybranému zvířeti přispívat na krmivo či zdravotní péči. A adoptivních rodičů z řad návštěvníků tu už mají několik.

„Velkou pomocí je pro nás podpora města Aš a vstřícnost Ašských služeb. Pomáhají i lidé, nosí přebytky ze svých zahrádek, zeleninu, jablka, suchý chleba nebo krmivo pro psy či kočky. Zvládnout péči o takovou spoustu zvířat bez jejich pomoci by bylo mnohem náročnější,“ doplňuje Jana Eretová.