Ač student geologie jezdí po městě prvním rokem, hned se své role zhostil na jedničku.
„Mám rád historii Karlových Varů a rád se o ni dělím s lidmi, které vozím. Má oblíbená otázka je, proč je na jelením skoku socha kamzíka. Víte to?,“ začne se ptát Karel a jen čeká na pokrčení rameny.
„Chtěli tam dát jelena, ale při tahání sochy na vršek zjistili, že je moc těžký a nepůjde to. Tak raději sáhli po soše kamzíka, která je přece jen lehčí,“ směje se a udržuje svůj stroj stále v rovnoměrné rychlosti.
Od začátku festivalu už stihl svést na desítky návštěvníků, mezi nimiž dominují Češi. „Měl jsem tu ale i jednoho Inda. A jednomu podnikavci, kterého jsem také vezl, se nápad tak líbil, že nahlas začal přemýšlet o sezonním provozu rikš ve městě,“ prozradil.
V tu chvíli se před námi objevila jeho každodenní výzva, a to kopeček vedoucí k Vřídlu. „Tak schválně, teď chvilku nebudu mluvit,“ suše oznámil a dal se do šlapání. V půlce kopce mu ‚došla šťáva‘.
„Nebojte, nejste tak tlustý, ale už nemám tolik síly, jako v první den festivalu,“ omluvil se. Redaktor i fotograf vystupují a čekají na dopravce u Vřídla. „Jen co se otočíme u Císařských lázní, vezmeme to zpět z kopce a já vám ukážu své další lákadlo na turisty,“ odvětí a plácá si za jízdy s kolegou, který zrovna jede zpět k Thermalu.
A skutečně, po otočení a navrácení se zpět k jeho každodenní výzvě se rikša rozjede neskutečnou rychlostí. „To je ono,“ směje se do zpětného zrcátka Karel.
