„Člověk musí být srdcař a mít to rád,“ vysvětlil Jan Kříž, který zároveň vede sportovní oddíl běžeckého lyžování TJ Radon Vysoká Pec.
Práce na některých běžeckých stopách se v letošním roce zdržela, kvůli následkům vichřice Herwart.
„Až nyní jsme se dostali do lesů, neboť do současných dnů se odklízely následky bouře. Nyní už ale můžeme připravovat trasy především na lesních cestách. Bohužel, stroje, které používali lesníci, rozjezdily sníh, a proto se na některých místech nyní čeká, až připadne nový,“ popsal současnou situaci Kříž.
Ten začal spolupracovat s První Krušnohorskou, která už dva roky pečuje o desítky kilometrů Krušnohorské magistrály. Do té doby si běžkaři upravovali místa u Vysoké Pece jen na sněžném skútru pro potřeby sportovního oddílu.
„Abychom se mohli dál rozvíjet, tak jsme od města Nejdek koupili starou rolbu, se kterou nyní obhospodařujeme okolí Vysoké Pece a Rudné. A spojili jsme se i s První Krušnohorskou. Na řízení rolby stačí klasický řidičský průkaz, a podobně jako u aut záleží na váze stroje,“ podotkl Kříž.
Na rolbu, s níž jezdí, stačí průkaz skupiny B, tedy jako na osobní auto. „Na novou rolbu, kterou si pořídila První Krušnohorská, už ale potřebují skupinu C, tedy na nákladní vozy,“ vysvětlil Kříž.
Zatímco s technikou tak velké problémy nejsou, sehnat rolbaře je téměř nemožné. „Najít dalšího podobného blázna je těžké. Je to spíše poslání a srdcařina než práce, člověk k tomu musí mít vztah,“ konstatoval Kříž.
Důležité je to, aby měl budoucí rolbař nějakou lyžařskou zkušenost. „Je to umění. Například při volbě prudkosti zatáčky by měl člověk, který na lyžích nikdy nestál, velké problémy,“ myslí si Kříž.
Neméně důležitou vlastností rolbaře je i znalost terénu v přiděleném úseku. „Dnes je vše dobře značené a i ve špatném počasí je vše rozpoznatelné. Ale určitě je dobré znát nástrahy terénu, kde se například v létě tvoří bláto a kde jsou prudké zatáčky,“ potvrdil rolbař.
Rolbař musí sledovat i aktuální vývoj počasí
Jen během středy ve stroji najezdil za pět hodin patnáct kilometrů. „Po větrné bouři je občas nutné sesednout, vyndat pilu a rozřezat spadlý strom,“ popsal některé peripetie Kříž.
Navíc musí sledovat i aktuální počasí. „Když je hluboký sníh, tak je odpor veliký. Mašina opravdu dostává za uši. Je potřeba jet bez přítlaku zadní radlice. To znamená, v uvozovkách, být trošku odlehčený. Naopak, když je starší a zmrzlý sníh, tak se musí frézou rýpnout trošku víc. Je to starší stroj, proto jsou naše možnosti v některých ohledech omezené,“ vysvětlil Kříž.
Spotřeba rolby není překvapivě tak vysoká, jak by se mohlo zdát. „Pohybujeme se okolo patnácti až dvaceti litrů nafty na motohodinu,“ dodal Kříž.
