Téma, které se spontánně začíná objevovat, lidé v něm ale oprávněně velmi tápou. Tak viděl archeolog Národního památkového ústavu Filip Prekop otázku Egerlandu. Snažil se proto do pozice laiků vcítit a svou přednáškou jim ukázat, jak se v tomto tématu zorientovat. „Pro nás historiky je Egerland věcí, se kterou se setkáváme v různých dílčích oborech a jsme na něj zvyklí,“ říká.
Co tedy pro historiky Egerland znamená?
Německá literatura běžně operuje se třemi různými Egerlandy. Vesměs jsou všechny administrativními celky. Užívá se ale ještě další, etnografický. Nejstarší z nich označuje území, které vzniklo kolonizací a držbou středověké císařské dynastie Štaufů.
O jaké období jde?
Je to období přibližně sta let od poloviny 12. století do poloviny 13. století. Druhým, následujícím a pravděpodobně nejvýznamnějším Egerlandem je ten, který se vztahuje na území v podstatě suverénního státního útvaru. V jeho čele stálo město Cheb a střídavě se hlásilo přímo k říši římské nebo Českému království. Tento největší Egerland dosahuje vrcholu moci ke konci 15. století, ale zbytky právní suverenity existovaly ještě v polovině 18. století.
A poslední období?
To lze považovat za nejproblematičtější. Šlo o rozsáhlý administrativní celek během druhé světové války, dílčí části župy Sudety. Existovala jen od roku 1939 do roku 1945. Po historické i etnografické stránce je to slepenec několika regionů s velmi rozdílnou tradicí. Spojuje je především německy hovořící většina obyvatelstva. Všechny Egerlandy spolu nějak souvisejí a prolínají se. A to je ten v uvozovkách problém. Z jiného úhlu pohledu můžeme Egerlandem chápat dílčí druh lidové kultury v okolí Chebu se svéráznými hmotnými i nehmotnými prvky. Jejich doklady a zkoumání máme od 18. století.
Lze tedy Egerland nejlépe překládat jako Chebsko nebo historické Chebsko?
Rozhodně neznám v češtině výstižnější termín. Historické Chebsko v sobě skrývá to, že jde o území navázané na určitý střed, který tvoří město Cheb. Tím pádem v sobě zahrnuje i kulturní rozměr, nikoliv jen pojmenování části krajiny. Ústřední motiv města rovněž respektují všechny jeho historické proměny.
Setkáváte se i s vyloženě nepřesnou interpretací termínu?
Bohužel ano. Je to některými politiky po léta důsledně propagované Poohří. V prostorovém slova smyslu se Egerland s Poohřím částečně překrývá. Pokud ale chceme do termínu promítnout význam, už to jedno není. V případě Poohří hovoříme o přírodním prostředí, například klimatu, průměrných teplotách nebo intenzitě srážek. Označovat takto určitou kulturu je nesmysl. V celém rozsahu Poohří, tedy povodí řeky Ohře, totiž dokonce i v prehistorii existovalo hned několik velmi různorodých společenství. Vymlouvat se na dvojsmyslnost překladu Egerlandu je rovněž zcela zbytečné a krkolomné. Němčina má pro Poohří vlastní slovo respektující tento jiný význam, a to je das Egertal. Z tohoto výkladu je cítit snaha potlačit ústřední roli města Cheb, která je ve všech variantách Egerlandu velmi dobře patrná.
O jak velkém území se v případě Egerlandu bavíme?
Největší plošný rozsah dosahovalo území hned v prvotní fázi 12. a 13. století. Nelze hovořit o přesně vykolíkovaném území, ale pro představu to byla část Německa a České republiky – od dnešního Bayreuthu po Kynšperk a jižně od Weidenu po Klingenthal. Před koncem 12. století krátce tomuto území podléhalo i Sedlecko, tedy východně až za dnešní Karlovy Vary. To ale byla epizoda. Již v 1. polovině 13. století se východní hranice stabilizovala v přibližně severojižním směru někde na úpatí Slavkovského lesa. V místech dnešního Kynšperka vydržela až do 18. století.
Proč tam nepatřil například Loket nebo Karlovy Vary?
To je složitější otázka než se zdá. Karlovy Vary v době, kdy vznikal Egerland, ještě neexistovaly. Loketsko bylo velmi ovlivněné pojetím Chebska a jeho spravováním, ale velmi rychle se vůči němu přímo vymezilo. Hrad Loket vždycky vystupoval jako neoddělitelná součást Českého království a hraniční pevnost s jistými právními úlevami za jeho pohraniční úlohu. Díky tomu také bývá označovaný jako takzvaný vnější kraj. Vždy byl ale podřízený centrální královské moci, která v něm disponovala rozsáhlými pravomocemi. Cheb a Chebsko si naopak zakládalo na autonomii a jeho postavení takzvané zástavy. Autonomním se stalo v roce 1322 jako jisté propůjčení říšskoněmeckého majetku Českému království na dobu, než bude zaplacen dluh. K tomu však již nikdy nedošlo.
Čím bylo území Egerlandu charakteristické?
Především dominantním postavením města Chebu. Po vymření štaufské dynastie dokázalo využít politických zmatků a převzít jejich ústřední roli při správě sebe samého i okolního území. Vojensky nebo diplomaticky se jim podařilo postupně eliminovat většinu říšských nesvobodných leníků v okolí, tedy ministeriálů. Podmaněných rodů bylo několik desítek. Kromě vlastní silné armády město spravovala rada i forma jistého parlamentu, takzvaná obec, vlastní soud a po několik staletí si zde Chebané razili vlastní drobnou minci.
Filip Prekop
|
Měli obyvatelé Egerlandu i své nářečí, kroje a podobně?
Ve středověku tohle nebyla věc, na kterou by se kladl důraz a mnoho o tom nevíme. Důležitější bylo, jaké společenské vrstvy byl daný člověk členem. Jestli byl měšťan, řemeslník, jakého byl rodu, a podobně. Víme, že se zde hovořilo německy. Nářečí tehdy mohlo existovat, ale jistotu máme až v 18. a 19. století. Rovněž kroje a další znaky lidové kultury jsou fenoménem zachyceným až v této době. Na území dnešního Karlovarského kraje v nich byla značná variabilita. Bezprostřední okolí Chebu se odkazovalo spíše na svůj prostý zemědělský původ, zatímco bohatnoucí lázeňská města demonstrovala svou bohatost i za cenu nepraktičnosti oděvu.
Měli Chebané v tomto ohledu i nějaký specifický symbol?
Zajímavým dokladem přihlášení se ke středověké slávě regionu patří kalhotový knoflík charakteristický pro blízké okolí Chebu, který má symbolizovat slunce. Odkazuje na podobu vrcholové korouhve jedné z věží hradu Neuhaus. Bylo to sídlo konkurenčního rodu, které Chebané v roce 1412 slavně dobyli. Tuto korouhev si přinesli jako trofej. Dodneška ji najdeme v chebském muzeu.
Skončila éra Egerlandu s odsunem původního obyvatelstva?
Éra suverénního Egerlandu skončila v 18. století. Jestli tu přežívá kultura Egerlandu, je otázka až téměř filozofická. Rovněž záleží, z jakého úhlu se na ni budeme dívat. Věřím, že mnohé rodinné tradice nevysídlených obyvatel mohou přetrvávat i nadále. Celkově je to ale spíš věcí minulosti nebo toho, jak nově příchozí budou chtít na lokální zvyky a tradice navazovat. A to nejen na ty egerlandské. Celkově bych se nebál připodobnit celou situaci ke sklenici od mléka, kterou vylijete a budete do ní nalévat multivitaminový džus. Vše se vzájemně ovlivní, ale jedním nebo druhým už směs nazvat nelze. Myslím si, že nyní jsme svědky i aktéry vzniku zcela nové kultury.
Jaké výrazné připomínky Egerlandu v regionu máme?
Za nejvýraznější hmotný doklad bych považoval Chebský hrad, kdysi přímo císařskou falc. Z doby kolonizace území jsou to rozpoznatelné tvary vesnic, ať žijících nebo zaniklých, nebo soubor kolonizačních ministeriálních hradů. K nejvýznamnějším jistě patří třeba Skalná, Libá, Podhradí u Aše, Starý Rybník, a několik dalších, včetně třeba později královského hradu Kynžvartu.
Jednou z připomínek jsou i takzvaná národopisná kamna. Pře se o ně Loket s Chebem, potažmo Karlovarským krajem, kterému patří chebské muzeum. Co si o tomto sporu myslíte?
Považuji za nešťastné, že ten spor vůbec existuje. Místo toho, aby se kamna stala předmětem meziinstitucionální a pravděpodobně i mezinárodní spolupráce, která by řešila jejich takzvané kritické vyhodnocení, bude nás v nejmenším kraji republiky rozdělovat spor o de facto formální aspekt, a to ať výsledek dopadne jakkoliv.
Co by bylo pro kamna v současné době nejlepší?
Střízlivý vztah k jejich významu a vytvoření stabilního klimatického prostředí. Je to zajímavé, ale svým způsobem bizarní zrcadlo doby. S úžasnou řemeslnou precizností obsahují vyobrazení variability krojů širokého okolí. Největší je věnované chebským sedlákům, vše ale zastřešuje symbolika třetí říše s odkazy na souručenství široké správní oblasti z let 1939 až 1945. Domnívám se, že ani jednu z těchto složek výjevů nesmíme úmyslně přehlížet. Musíme vždycky mít na paměti to, že vznikala přímo na objednávku oficiální části brutálního totalitního režimu. Ten nejen k historii přistupoval velmi manipulativním způsobem a tvůrci kamen poskytoval jen velmi malý prostor.
Kamna se nacházejí na Chebském hradě. V jakém jsou stavu?
To se nyní snažíme zjistit. Národní památkový ústav ve spolupráci s chebským muzeem i správou chebského hradu zahájil práce na podrobném popisu a pořízení nové dokumentace, včetně trojrozměrného modelu. Všem spoluautorům bude dokumentace k dispozici, ať se s nimi v budoucnu stane cokoliv. Kamna nesou stopy jistého vandalismu a také pravděpodobně neodborných snah o jejich nápravu různého stáří.
