„Chápeme, že občané mohou opatření vnímat jako příliš restriktivní, ale je to jediná šance, jak ochránit personál, který se bude o nemocné starat,“ řekla k zavedeným opatřením Dagmar Märzová, primářka oddělení emergency, tedy urgentního příjmu kriticky nemocných.
Chovají se v těchto časech lidé v nemocnici zodpovědně?
Většina ano, ale bohužel stačí jeden nezodpovědný, který ochromí provoz celého oddělení, a to si za stávající situace určitě nikdo nepřeje.
Co konkrétně se stává?
Například to, že někdo, kdo má být v karanténě, přijde na vlastní pěst vyhledat pomoc přímo do nemocnice pro jiné obtíže, které mohou počkat - například bolest zad či ramene, které jej trápí už měsíce. To by se určitě nemělo stávat. Ohrožuje tím všechny, které potká. Nebo ke vstupnímu místu nemocnice, červenému stanu, dorazí člověk s horečkou a suchým kašlem, který se vehementně dožaduje vstupu na pohotovost a teprve posléze nám prozradí, že je v izolaci či z rizikové skupiny. Je to velmi nezodpovědné.
Jaký je tedy správný postup?
Myslím, že v médiích to nyní všude zaznívá, ale přesto: nikam nechoďte, telefonujte. K ochranným opatřením jsme přistoupili už před třemi týdny, daleko dříve, než začalo ministerstvo zdravotnictví vydávat doporučení plošně všem nemocnicím. Pacienty třídíme tak, abychom naprosto eliminovali pohyb rizikových osob v prostorách nemocnice.
A ta opatření, která vyvolávají emoce? Přijali pacienti tato omezení pohybu po nemocnici?
Velká část ano a patří jim za to dík. Nemají problém s tím, aby na ně doprovod prostě počkal v autě. Naraženou ruku si člověk může nechat vyšetřit sám. Pokud někdo potřebuje blízkému donést věci, dá je do červeného stanu a my to zajistíme. Největší emoce určitě panují kolem zákazu tatínků u porodu. Bohužel je to jediné možné racionální řešení. Je těžké to nastávajícím rodičům vysvětlit, ale je to ochrana rodiček a jejich nenarozených a čerstvě narozených dětí. Když budou porodníci v karanténě, nebude kde rodit.
A to se opravdu může stát?
Viděli jsme to například ve Fakultní nemocnici Plzeň, kde byla v karanténě celá neurochirurgická jednotka intenzivní péče a velmi omezeně poskytovali péči 14 dní, po dobu karantény.
Podle nových vyhlášek ministerstva zdravotnictví ale mohou lékaři ordinovat i nemocní, nemám pravdu?
Nemohou ordinovat lékaři s příznaky či nemocní, ale ti, kteří se potkali s pozitivním pacientem, již nyní do karantény nemusí. Je to opatření, které se může použít, když opravdu teče do bot. Respirátory se jen vymění za takové, které filtrují i vydechovaný vzduch.
Pokud tedy pacient potřebuje ošetření, které přímo nesouvisí s jeho nemocí...
Tak ho samozřejmě v nemocnici ošetříme. I takový člověk může dostat infarkt, mozkovou příhodu nebo si zlomit nohu. Chceme všem garantovat co nejlepší dostupnou péči, ale abychom tak mohli učinit, musíme si v tomto období zachovat co největší kapacity. To, že zdravotnická zařízení budou zatížená, vidíme na příkladech Itálie nebo Španělska. Chronické obtíže řešíme, ale snažíme se lidem vysvětlit, že stále fungují praktičtí lékaři i ambulantní specialisté. Ale není nutné si nyní nechat vyřezávat znamínka nebo se vydat na plánované vyšetření na ortopedii jen proto, že jsem byl objednaný, ale nemám žádný akutní problém.
Myslíte si, že jste tedy na epidemii lépe připraveni než třeba v již zmíněné Itálii či Španělsku?
Všichni si budeme přát, aby ta čísla byla co nejnižší. Ale je asi na místě nemít růžové brýle a neříkat si, že nás to na rozdíl od ostatních států Evropy mine a že to za 14 dní skončí. Jsme na začátku a za tři týdny se dost možná dostaneme na nějakých 10 tisíc nemocných, ze kterých zhruba 10 - 30 procent bude na lůžkách ve zdravotnických zařízeních a další část z nich bude potřebovat umělé plicní ventilace či mimotělní oběhy. Budeme se snažit rozmělnit ten vrchol do delšího časového období, aby se nemocnice nezhroutily, aby mohly fungovat. Nikdo se nechce dostat do situace, ve které je Itálie, Španělsko či Británie, a přemýšlet, komu péči poskytnout.
A máme tedy šanci, že naše cesta bude jiná?
Něco z toho nás asi nemine. Získali jsme ale čas, abychom prodloužili dobu na přípravy, a tedy možnost zachovat si co nejvíc zdravotníků. Pracujeme nyní v týmech tak, aby když budou jedni nemocní, mohli nastoupit druzí, a tyto skupiny se vzájemně nepotkaly. Abychom se byli schopni postarat i o akutní obtíže, jako je infarkt, aby fungovala ambulance, chirurgie a tak dále. Některé týmy budou třeba žít dva dny v nemocnici a pak půjdou domů.
Co říkáte například na iniciativu Sestry v záloze, může být užitečná?
To je aktivita, která bude v určitou chvíli velmi vítána. Každý z nás zdravotníků má v hlavě plány, co dělat, když dojedeme k nějakému stropu - jednak personálnímu, jednak se zázemím. Může se třeba stát, že nám dojdou akutní postele. Ve Španělsku se staví polní nemocnice, další cesta je zapůjčit si nějaký prázdný hotel, kam se budou dávat ty lehčí případy a k nim právě tyto sestřičky ze zálohy z lázeňských kapacit, které jsou nyní zavřené. To by bylo určitě skvělé. Aby se odlehčilo nemocnici a abychom nemuseli budovat žádné kontejnery přežití kolem nemocnice se skládacími lehátky.
Jak moc si myslíte, že náš kraj poznamenalo množství pendlerů, kteří až do minulého týdne mohli dojíždět za prací do sousedního Německa?
Velmi. Já osobně byla pro hermetické uzavření hranic, nechat jen základní dostupnost dovozu potravin a materiálu. To není nic proti pendlerům, jen jezdí do velmi rizikových míst. Na odběrových místech je to vidět, je tam spousta žádostí od pendlerů, kteří jezdili například do fabrik, kde již byl někdo pozitivní a nepanovala tam tak přísná pravidla jako u nás. Myslím, že ten zákaz přišel pozdě. Osobně bych nedělala výjimku ani zdravotníkům a lidem pracujícím ve zdravotních službách.
Z té lepší stránky - v lidech se momentálně zvedla také vlna solidarity...
Solidarita vyrazila dech všem. Opravdu krásné gesto přišlo od místní vietnamské komunity - ti nám hned jako první začali vozit jídlo kolem oběda, ovoce i jednorázové ústenky. Přidali se ale i Češi. Najednou někdo přijde a složí sto jednorázových ochranných brýlí - v dnešní době sortiment, který lze těžko sehnat. Za chvíli někdo jiný přiveze další jednorázové štíty, tentokrát z 3D tiskárny. To jsou ty střípky, které potřebujeme k naší práci. Takže nejen věci, co nás potěší - jako jídlo a káva, ale i skutečně potřebné zdravotnické pomůcky. Dostali jsme i látkové ústenky, které nám pomáhají překlenout období, kdy chybí ty jednorázové. Těchto pomůcek budeme potřebovat víc a víc, jak budou přibývat hospitalizovaní pacienti. Moc za ně děkujeme. Dalším obrovským plusem v našem regionu je blízkost k ostatním složkám IZS, např. Hasičský záchranný sbor Karlovarského kraje pomáhá velmi – ať už logistikou kolem stanů, odběrového místa či zapůjčením obličejových masek s filtry, které jsou účinnější než respirátory FFP3. Je velmi příjemný pocit vědět, že v tom nejsme sami.
Na závěr a pro připomenutí - jaký je správný postup, pokud si člověk myslí, že by mohl být nakažený novým koronavirem?
Kontaktovat krajskou hygienickou stanici či praktického lékaře a oni určí další postup. Pokud bude indikace k odběru, pacienta vyzveme. Denně se navyšuje počet testovaných, je to asi 80 denně a na většinu se dostane do druhého dne.
A pokud má pacient pozitivní na koronavir nějaké obtíže?
Pokud to doma nezvládá, určitě nikomu nepomůže, když pojede do nemocnice po své ose a bez domluvy. Může buď zavolat a kontaktovat infekci, a pokud jsou obtíže opravdu závažné, je na místě využít rychlou zdravotnickou záchrannou službu. Ale je potřeba být férový vůči záchrance i doktorům a dopředu je o své diagnóze či karanténě informovat. Abychom měli všichni čas se obléknout do ochranných pomůcek a abychom vyklidili prostor na emergency a minimalizovali kontakt s kýmkoliv dalším, kdo je v nemocnici se zcela jinou diagnózou.
