Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prvních tisíc koček je nejhorších, říká zakladatelka Ostrovského Macíka

  10:09aktualizováno  10:09
Před lety se Hana Šimková našla v pomoci nemocným zvířatům. Teď vede Ostrovský Macík, který je domovem bezpočtu živočichů. „Člověk se pro takovou práci narodí. Má to předem určené, tak jako někdo dělá jinou práci a celý život ho to k ní směřovalo, tak mě to směřovalo sem,“ říká Šimková v rozhovoru pro MF DNES.

Předsedkyně spolku Ostrovský Macík Hana Šimková se svým společníkem, pejskem Štefanem. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Během svého patnáctiletého působení zažila v Macíku neuvěřitelný odchyt kozí rodinky, které dělali garde dva ochočení jeleni. Kromě záchytné stanice pro stará a handicapovaná zvířata má na starost ještě Macíkův obchod v Ostrově.

Jak jste se vůbec dostala k Macíkovi?
Založila jsem ho v roce 2002. Už roky předtím jsem já i má rodina pečovala o zvířata. Tak jsme založili spolek jako pobočku Pardubického Macíka. To je také důvod, proč se jmenujeme Macík. A pak už to bylo tak známé, že nám jméno zůstalo. I když je pravda, že nám to dělá trošku problémy, protože si lidé myslí že jsme kočičí útulek, což nejsme.

Jaká zvířata vám lidé mohou nosit do záchytné stanice?
Nošení nevidíme úplně rádi, protože třeba u volně žijících zvířat je vždycky nutná konzultace. To aby lidé nesebrali zajíčka nebo srnče mamince v lese. Na taková zvířata se totiž nesmí sahat. Nejprve nám musejí zavolat, zeptat se.

Hana Šimková

  • Narodila se roku 1972.
  • Vždy tíhla k péči o zvířata.
  • V roce 2002 založila Ostrovského Macíka.
  • Mezi její koníčky patří používání starých metod hospodaření, které může aplikovat i v dnešních podmínkách.
  • Hlavní náplní jejího pracovního a volného času je Ostrovský Macík a Macíkův obchod.

Děláte nějaké přednášky?
Přednášky děláme, ale teď máme spíš výstavu fotografií, které byla v krajské knihovně, na krajském úřadě a také v obchodním centru Varyáda. Ta vysvětluje propojení našich projektů, záchranné stanice s naučnou stezkou o koních s útulkem a odchytovou službou. Je to ekologický projekt údržby krajiny. Zvířata odchycená a uzdravená se z části dávají právě na prostoru, který zabírá plochu mezi Vykmanovem, Horním Žďárem a Jižní Jámou o rozloze sto hektarů.

Měli jste v Macíku nějakou kuriozitu, jako je prasátko Punťa?
Punťa ani není taková kuriozita. Je to už třetí prasátko, které za ty roky máme. Do několika týdnů k nám dorazí další, Boženka. Prasátka si lidi pořizovali, protože to byla jeden čas módní vlna, ale pak zjistili, jak náročné je mít prase v bytě. Byť je čistotné, tak má jiná specifika. Takže se jich kvapem zbavovali. Ale z těch odchytů byl kuriózní jeden v Hroznětíně, kde se pohybovala skupina kůzle s kozou, kozlem a dvěma jeleny. Museli jsme je odchytit. Pak se pro ně hledalo umístění, protože jelen je velmi složité zvíře. Pak jsme se dozvěděli, že si je někdo ochočil. Ten dotyčný přišel o pozemek, kde je měl, a tak je vypustil. No a oni potom chodili po Hroznětíně a žebrali suchý chleba.

Tuhle skupinku máte také u sebe ve výběhu?
Kdepak. Tyhle jsme předávali do záchranné stanice v Tachově. Jelen vyžaduje velký výběh a složité bezpečnostní opatření, protože může být velmi nebezpečný, i když se ochočí stejně jako srnec.

Prasátko Punťa mělo štěstí, neskončí na talíři (1. 6. 2018)

Máte v Macíku nějaké nástupce?
Něco se rýsuje. Máme teď vedoucí záchranné stanice volně žijících živočichů, slečnu Matyldu. Takže tam nějaká nová nástupní generace je. Ale je i hodně naivních lidí, kteří chtějí pomáhat zvířatům, a když si to vyzkoušejí, tak po prvních dvou dnech utíkají a už s tím nechtějí mít nic společného.

Co vaše práce obnáší?
Je to práce, která se rovná práci záchranářů nebo dispečerovi letového provozu. Je to neskutečný stres s tím jediným rozdílem, že ti jdou po práci domů. Ale vy děláte šestnáct hodin denně a máte v noci telefon u hlavy a nemáte v roce ani jeden den volno. A teď, když jsme velký spolek, tak mi zazvoní telefon třeba i stokrát za den. Musím vyřešit spoustu věcí. Od sehnání peněz po účetnictví, propagaci stránek, úklid výkalů, odchyty, práci se zvířaty konče ošetřením nemocných zvířat. A všechno je to na vaši zodpovědnost. A když se vám to nepovede, tak máte najednou spoustu zvířat a nemáme peníze. Stres je opravdu tak velký, že když si to někdo zkusí, tak většinou nechce. Já vždycky říkám, že prvních tisíc koček je nejhorších. Kdo to vydrží, může pak dělat dál.

Co všechno Macík dělá?
Naším cílem od samého začátku bylo pomáhat všem zvířatům bez rozdílu. I když to nebylo úplně realizovatelné, protože jsme se museli vyvíjet postupně, získat prostory, postavit voliéry. A to všechno trvalo spoustu let. Nedělat mezi zvířaty rozdíly, to znamená umět, a tudíž mít dovoleno pomoci jakémukoliv zvířeti s výjimkou zvířat, jako je rys, medvěd nebo vlk. Kromě nich jsme schopni pomoci ať po stránce odchytu, karantén, veterinárního zabezpečení a chovu. Pokud by se někde objevila týraná kráva, tak jsme schopni ji odchytit, připravit, zajistit pro ni karanténu z hlediska státní veterinární správy, zajistit všechny doklady a potom ji ubytovat. O takovou krávu jsme schopni se postarat až do jejího konce.

Jak je to s kočkami a psy?
Zvířata bereme po nějakém uvážení, aby odpovídala našemu zaměření, tedy tomu, že jsme domov pro stará a nemocná zvířata na dožití. Ale protože jsme správci městského útulku Betty v Ostrově, tak jdou tato zvířata automaticky tam. Pokud nějaký pes nemá absolutně šanci na umístění, nezvládá to a je příliš starý, tak až pak odchází natrvalo do Žďáru. Co se týče koček, u nich je situace celorepublikově složitá. Tam je to hlavně kastrační program a akutní případy z Ostrova.

Máte nějaké plány do budoucna, kam chcete směřovat Macíka?
V tomto roce se nám například podařilo vyměnit dva vozy. Jeden jsme dostali od Karlovarského kraje, to je ta sanitka. A druhý jsme pořizovali nový, protože původní vůz má už skoro dvacet let a byl absolutně nepoužitelný. Na každý rok máme naplánovanou nějakou akci. Budou to například nové výběhy nebo nové cedule na naučné stezky. Takže spíš obnova a vylepšování.

Jak vám při vaší činnosti pomůže darovaná sanitka od kraje?
Hodně. Uvnitř je velký prostor a teď v ní vozíme spoustu materiálu, který přepravíme najednou. Zatímco s tím starým malým autem, jsme museli jet třeba třikrát. Dostali jsme nedávno stelivo a další dary, které jsme mohli odvézt. A pak nám pomáhá v kastračních programech koček, kdy se nakládá hodně kočičích přepravek a zvířat najednou. Navíc je tam určité zázemí.

O kolik zvířat se teď staráte?
Počet se každým dnem mění. Někteří živočichové jsou tu dva dny a pak se vracejí zpět do přírody. Je to takový koloběh, takže je to stále kolem těch 350 zvířat.

Jak je to s dobrovolníky?
Samozřejmě je hledáme. Ale musejí se smířit s tím, že práce je náročná a vyžaduje spoustu zkušeností. První rok se jenom učíte. A není to o ježdění na koni, jak si lidé myslí.

Co vás naplňuje a baví na této práci?
Myslím si, že člověk to má předem určené. Tak, jako někdo dělá jinou práci a celý život ho to k té práci směřovalo, mě to směrovalo sem. Někdy toho mám plné zuby, a někdy z toho mám radost. Nedokážu si představit, že bych dělala něco jiného. Mám možnosti dělat jinou práci, často dostávám nabídky na zajímavou a finančně dobře ohodnocenou práci, ale stejně budu radši dělat zadarmo pro Macík, než bych dělala něco jiného, co by mě tolik nenaplňovalo.

Volby 2018

Volby do obecních zastupitelstev a do Senátu PČR se konají 5. a 6. října. V pátek se volí od 14 do 22 hodin a v sobotu od 8 do 14 hodin.

Komunální volby

Kompletní seznamy kandidátů do zastupitelstev jednotlivých obcí dle okresů pro Karlovarský kraj:

Volby do senátu

V Karlovarském kraji letos probíhají volby do Senátu PČR v obvodu 2 - Sokolov. Kandidují: Miroslav Balatka, Jiří Korbel, Petr Nimrichter, Renata Oulehlová, Jan Picka, Stanislav Pochman, Jan Teplík, Eva Valjentová a Josef Zickler.



Nejčtenější

Odsun, JZD a 90. léta dovedly statek ke zkáze. Zachránili ho Dvořákovi

Statek v Salajně v Karlovarském kraji, který pochází z roku 1802, sloužil jako...

Statek v Salajně v Karlovarském kraji, který pochází z roku 1802, sloužil jako zemědělská usedlost k...

KVÍZ: Rozkrájím se pro váš hlas, voliči! Poznáte kandidáty podle hesla?

Ilustrační snímek

Přes dvě stě kandidátek a kandidátů chce obsadit pouhých 27 křesel v českém Senátu. Dalo by se očekávat, že při...



K porodu otec nechtěl, nakonec u něj byl. V autě a na autobusové zastávce

Veronika Říhová a její syn Maximilián Justich, který se narodil v autě cestou...

Na autobusové zastávce u Jesenice rodila třicetiletá Veronika Říhová z Plané. Se svým třetím dítětem totiž nestihla...

Naučit děti číst a psát je rok od roku těžší, říká ředitelka školy

Miloslava Hartmannová, ředitelka Základní školy speciální a praktické v Chebu,...

Už sedm desítek let působí v sousedství kostela sv. Mikuláše tak trochu jiná škola. Její název se v průběhu let měnil,...

Vyšší plat donutí i vzdělané lidi natáhnout montérky a zmizet za hranice

Ilustrační snímek

Především vyšší mzda, na kterou dosáhnou zaměstnanci v sousední zemi, a blízkost hranic. Ale také zadluženost Čechů a...

Další z rubriky

Hazard se vrátí do Chebu, povolen bude i jinde než jen na Svatém Kříži

Demonstrace proti návratu hazardu do Chebu (19. 9. 2018)

Cheb čelí zvýšenému zájmu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Stalo se tak v souvislosti s vyhláškou, která...

Tesařský mistr z Německa věnoval Chebu modely unikátních krovů

Tesařský mistr z německého Parksteinu Josef Hauer věnoval Chebu dva modely...

Když v Chebu začali s podrobným průzkumem dřevěných krovů na chebském historickém náměstí, netušili, že objevují...

Naučit děti číst a psát je rok od roku těžší, říká ředitelka školy

Miloslava Hartmannová, ředitelka Základní školy speciální a praktické v Chebu,...

Už sedm desítek let působí v sousedství kostela sv. Mikuláše tak trochu jiná škola. Její název se v průběhu let měnil,...

Najdete na iDNES.cz