Důkazem je nová kniha s názvem Květena Soosu a okolí, která na více než čtyřech stovkách stránek poprvé uceleně představuje rostlinné bohatství, jímž se může chlubit málokterá lokalita v Evropě. Jeden z autorů, botanik Jiří Brabec, na ní intenzivně pracoval sedm let.
Čím je Soos tak zajímavý?
Zejména velkou škálou stanovišť. Když začnu jmenovat, tak jde o slaniska, rašeliniště, mokřady, ale i louky, jezírka, potůčky, prameniště a mnohé další. A to všechno na malém prostoru a blízko sebe.
Co vás přivedlo k myšlence napsat knihu o rostlinách Soosu?
V letech 2012 až 2014 jsem pro Agenturu ochrany přírody a krajiny zpracovával botanický průzkum tehdejší rezervace Soos. Zároveň s kolegou Jiřím Velebilem z průhonického výzkumného ústavu provádíme od roku 2014 síťové mapování květeny Chebska. Od květeny Plesné a Skalné jsme se s mapováním dostali až k Soosu. A napadlo nás, zda by nešlo využít popularity přírody Soosu a pokusit se širší veřejnosti představit čtenářsky nepříliš záživné botanické mapování zajímavější formou, tedy v samostatné knize.
Kolik druhů rostlin tedy na Soosu roste?
Na území rezervace a v jejím okolí jsme aktuálně nalezli 683 druhů rostlin, o dalších 63 druzích máme různě věrohodné historické údaje. Když si vezmeme, že v České republice je přibližně 3900 druhů, tak je to skoro 20 procent. To je na území o rozloze přibližně 18 čtverečních kilometrů docela velké bohatství.
Jiří Brabec
|
Dá se říct kolik z těchto rostlin je vzácných?
Z pohledu ochrany přírody zde roste 24 zvláště chráněných druhů rostlin, pět v nejvyšší kategorii. Z botanického pohledu se tu vyskytuje 88 vzácných druhů, které jsou uvedeny v aktuálním červeném seznamu, z toho je 27 druhů kriticky a silně ohrožených. Jak v případě zvláště chráněných druhů, tak druhů červeného seznamu jde přibližně o pět procent vzácných druhů květeny. A to není málo.
A nějaké opravdové rarity?
Jednou z nich je třeba hadí mord maloúborný. V současnosti je velmi vzácný v celé Evropě. V naší republice jsou již jen dvě lokality a v Soosu je ta bohatší z nich. Hadí mord zde roste na slaniscích v okolí Císařského pramene. Teď se budu opakovat, ale jak trefně poznamenal kolega Michal Ducháček z Národního muzea, je to nejošklivější hadí mord u nás. Jde o žlutě kvetoucí rostlinu z čeledi hvězdnicovitých. Její žluté úbory jsou ale malé. Když to hodně přeženu, vypadají jak odkvétající pampelišky, chcete-li smetánky.
Je možné tu objevit i další neobvyklé rostlinné druhy?
Když ještě chvíli zůstaneme u slanisek, další velmi vzácnou rostlinou je sivěnka přímořská. Máme ji i na obálce knihy. Její populace je v Soosu opravdu velmi bohatá, více než jsme si mysleli. Určitě jde o nejbohatší lokalitu v ČR a pravděpodobně o jednu z přibližně pěti posledních. Každý návštěvník ji může vidět třeba hned u Císařského pramene. Dalším příjemným překvapením jsou bohaté populace vzácné bařičky bahenní. Ta roste na mnoha místech podél povalového chodníku, ať mezi pokladnou a Císařským pramenem, nebo v oblasti mofet na křemelinovém štítu.
Stalo se, že jste nějaké rostliny naopak nenašli?
Bohužel ano. Nepodařilo se nám ověřit některé druhy, které na Soosu ještě v nedávné době rostly. Jde například o původní populaci kuřinky slanomilné nebo sítiny Gerardovy. Pak jsou samozřejmě druhy, které na Soosu pravděpodobně vyhynuly již před mnoha lety. Z nich jmenujme alespoň pampelišku besarabskou, úrazník uzlovitý či prstnatec Russowův, pro který byl Soos jedinou lokalitou v republice.
Jak vlastně probíhá taková dokumentace květeny? Které části Soosu jste zkoumali?
Snad úplně všechny. Jsou ale místa v hlubokých bažinách, která jsme z bezpečnostních důvodů prohlíželi ze vzdálenosti několika metrů. Průzkum se provádí tak, že si určíme lokalitu a na ní pak zapisujeme buď všechny nalezené druhy, nebo jen druhy významné. Některé, zejména ty, které je obtížné určit, se také sbírají, lisují a suší na herbářové položky. Ty jsou pak cenným a věrohodným dokumentem. Na sběr samozřejmě musíte mít výjimku ze zákona o ochraně přírody a krajiny.
Obyčejný návštěvník Soosu, který nesmí vstupovat mimo povalovou stezku, toho z flóry Soosu asi příliš neuvidí...
Naopak. Spatří poměrně velkou část těch nejzajímavějších druhů. Když vodíme do rezervace Soos na speciální povolení botanické exkurze, jdeme také klasicky po povalovém chodníku jen s krátkými odbočkami. Naučná stezka totiž vede nejcennějšími částmi slanisek a slaných luk. A podél cesty z Hájku do Kateřiny a kolem pramene Věra lze nahlédnout i do rašelinišť a rašelinných lesů. Chtělo by to jenom po odborné stránce trochu vylepšit informační tabule a zbavit je některých chyb. To už má ale Městské muzeum ve Františkových Lázních, které rezervaci spravuje, v plánu. Občas v rámci našeho cyklu Pojďte s námi do přírody organizujme do rezervace také samostatné exkurze pro veřejnost. I letos se na Soos vydáme. Zájemci se však musí předem přihlásit, protože to bude na výjimku z ochranných podmínek rezervace.
Říkal jste, že některé lokality jste pozoroval jen z dálky. Nebál jste se při procházení mokřady?
Ne, že bych se v přírodě občas nebál, ale na Soosu asi nikdy. I když zejména kolem Kyselého potoka, který odvodňuje centrální část Soosu, je mnoho míst, kde se dá chodit jen s nejvyšší opatrností. Hloubka rašeliny tam je více než dva metry a na plavání to vzhledem k hustotě rašeliny také moc není.
Povedlo se vám někdy zapadnout?
Jednou. To jsem skončil po pás v rašelině. Musel jsem odhodit zápisník a namočit se ještě víc, abych se nepropadal dál a nepřišel o botu. Bylo to paradoxně jen kousek od naučné stezky, severně od největší koncentrace mofet. Dokážete si asi představit, jak jsem vypadal. Ale na Soosu se zašpiníte při jakémkoliv přírodovědném průzkumu. Rezavou, okrovou, hnědou či různými odstíny šedi. Ještě na jednu věc jsem si ale dával hodně pozor.
Na jakou?
Abych nezabloudil. To se nám povedlo zhruba před deseti lety, když jsme se s několika kolegy rozhodli, že bychom si rádi prohlédli nově objevenou populaci vzácné orchideje korálice trojklanné. Tehdejší správce Soosu Karel Brož nám popsal, jak ji najdeme. A řekl, že s námi nepůjde, protože už ji viděl. To bylo asi v devět hodin dopoledne. Lokalitu jsme našli, ale zamotali jsme se v terénu tak, že jsme se vrátili až před polednem. Dneska se mi to už nestává, ale stejně s sebou raději vždy beru GPS přístroj nebo chytrý telefon, kde mám v mapách důležité orientační body, jako je třeba konec bývalého náspu, u kterého je jeden z mála přechodů přes Kyselý potok do rašelinného lesa.
Výsledkem exkurzí, mapování a fotografování je nová kniha. Kde je možné ji získat?
V chebském muzeu. I když expozice je kvůli rekonstrukci uzavřená, je možné v pracovní době zazvonit na sekretariát u služebního vchodu z Kostelní ulice. Koupit se dá také v Městském muzeu Františkovy Lázně. V dohledné době bude k mání i v dalších muzeích regionu a od začátku sezony pak na pokladně Soosu.
