Po minulosti města proto pátrá například v historických textech archivu, psaných právě obtížně čitelným historickým písmem. V souvislosti s fenoménem, kterým jsou krovy měšťanských domů, hledá podklady a zajímavosti třeba o tom, kdo ve kterých domech žil nebo co se zde prodávalo.
K čemu výsledky vaší práce poslouží?
Domlouváme se s městem Cheb na tom, že přichystáme výukový program pro děti. Chtěli bychom právě nejmladší generaci, ale nejen té, představit kapitoly z chebské historie a prozradit zajímavosti o domech, kolem kterých denně chodí. Program, pro který jsem připravil čtyři základní témata, bychom chtěli spustit už letos na podzim.
Co se děti dozvědí?
Kromě historie samotných domů to budou i další témata, která by mohla být pro děti zajímavá. Například o husitském obléhání Chebu, o rytířských turnajích na náměstí, které se zde konaly za krále Jiřího z Poděbrad, či o Chebském hradu. Spolupracuji přitom s kolegyněmi, které umějí tyto informace zpracovat tak, aby byly dětem co nejlépe přístupné. Například tvoří pracovní listy či přemýšlejí, jak uspořádat soutěže.
Podařilo se vám už zpracovat historii některých domů?
Ano, například jsem dohledal podklady, které se vážou na Grünerův dům na náměstí Krále Jiřího. Krásnou historii má dům, kde dnes sídlí Muzeum Cheb, pak nedávno opravený „černý“ Schirndingerův dům, postavený v gotickém slohu. Když se tady rozhlédnu, je zajímavé, že v Chebu úplně chybí renesance. Tady prostě z gotiky skočili rovnou do baroka.
Gotických staveb tu ale zřejmě příliš není…
Jsou tu krásné gotické kostely, dominikánský klášter nebo právě Schirndingerův dům, v jehož přízemí je dnes kavárna. Když vejdeme dovnitř, dostaneme se na nádvoří, které je typické právě pro gotiku. Celý ten dům je unikát, který si žádá podrobnější zpracování svojí minulosti.
Jak tehdy lidé v kupeckých domech s vysokými příkrými střechami vlastně žili?
Právě dispozice těch domů je velmi zajímavá. Lidé, kteří kolem chodí, si představují, že dole byl obchod a nahoře že se bydlelo. Ale ono to bylo trochu jinak. Téměř v každém domě byl v přízemí velký průjezd, kterým se vjelo do dvora. Odtud se za pomoci kladky vytahovalo zboží do podkroví. A ty velké krovy jsou tu proto, že to tehdy byly sklady. Vpravo a vlevo od průjezdu byly nálevny. Nesmíme zapomínat, že skoro v každém měšťanském domě se vařilo pivo. Zároveň se v těch zaklenutých přízemních prostorách také leccos vyrábělo a bývala zde obchodní jednání.
Kde se tedy prodávalo zboží?
Názorně to vidíme právě v Grünerově domě, kde je zachovalé krásné široké schodiště se zábradlím až do podkroví. Z toho je vidět, že to nebyla půda, kam by se odkládalo něco nepotřebného, jako tomu je dnes. Bylo to skladiště, kam majitel domu, velmi bohatý obchodník oblečený v nádherných šatech, vyvedl svého zákazníka. V podkroví mu ukázal své zboží, tady si zákazník mohl vybrat. Dnes bychom řekli, že to byl takový supermarket. Půdy měly dvě i tři podlaží, proto jsou takovým fenoménem.
S čím se tehdy v Chebu obchodovalo?
Kromě standardních věcí, jako je třeba dobytek či obilí, existovaly i chebské produkty. Pro Cheb byla například typická výroba klobouků. Chebské klobouky byly vyhlášené po celé Evropě. Sídlili tu známí chebští puškaři, lidé si do Chebu jezdili i pro výrobky z kůže, jako jsou koňské postroje či sedla. Velmi známý byl i chebský med a výrobky z něj. Zajímavé je, že med se německy řekne Honig. Ale medovina se po chebsku, chebským nářečím, řekne Met. A tato chebská medovina byla pod tímto názvem známá v celém Německu. Na tom příkladu je vidět, jak zde byly čeština a němčina propojené.
Takže se zde mluvilo i česky?
Cheb byl pochopitelně německý, snad s výjimkou těch prvních století, kdy zde bylo slovanské osídlení. Vládla tu němčina. Například když přijel do Chebu král Jiří z Poděbrad, který tady ženil syna, vdával dceru a pořádal rytířské turnaje, tak si s sebou vozil tlumočníka, protože německy neuměl.
Odkud do Chebu plynulo zboží?
Ze tří směrů. Velká a důležitá obchodní stezka bylo Poohří. Tou sem vozili formani zboží z Prahy. Je třeba si uvědomit, že tehdy se necestovalo jako dnes, nejkratší cestou, ale údolím řek. Proto také ta cesta Poohřím byla stěžejní a brod přes Ohři, který býval pod chebským hradištěm a později hradem, byl pro obchod nesmírně významný. Podél té cesty také vznikaly první osady slovanské i germánské. Druhý směr byl od Redwitz, dnešního Marktredwitz. Toto město tehdy patřilo Chebu, bylo součástí historického Chebska. Proto také vlastnictví lesů v Německu má historický důvod. Třetí cesta vedla na sever, na Míšeň, Drážďany a hanzovní města.
V té době vozit zboží nepatřilo právě k bezpečným zaměstnáním, že?
Je pravda, že na cestě číhala spousta lapků a loupeživých rytířů. Ale i v tomto si Chebští uměli udělat pořádek. Je pravda, že za poměrně krátké období někdy ve 14., 15. století Chebští dobyli 40 okolních hradů. Nutno ale říct, že to byla většinou sídla loupeživých rytířů. Chebští tak bojovali pouze v zájmu udržení obchodu a prosperity. A když už bylo město samo obléháno, například husity v červnu 1429, dokázali se měšťané dohodnout, zaplatit výpalné 1 700 zlatých, což byla tehdy hodnota asi 400 koní, a město drancování uchránit. I v tomto směru je Cheb naprosto jedinečný.
9. září 2019 |
