Jak jste se na Moravu dostal?
Když se někde stane podobná událost, spousta lidí se začne mobilizovat a připravovat na možný výjezd do postižených oblastí. Většinou jde o lidi, kteří mají za sebou již nějakou účast na podobných akcích a často se i znají. Protože jsem už na několika misích byl, kontaktovala mne s prosbou o pomoc jedna známá. Ptala se, zda bych jim nepomohl se zajištěním posádky soukromé zdravotnické záchranné služby v Moravské Nové Vsi. Samozřejmě, že jsem neváhal ani chvíli. Vzal jsem si dovolenou a v neděli odpoledne spolu s kolegy vyrazil.
 |
Když se člověk do takové oblasti dostane, co to udělá s jeho psychikou?
Jsem zvyklý z různých zahraničních misí na leccos. A je pravda, že tady už bylo hodně nepořádku uklizeno. První, co mě zarazilo, bylo, kolik techniky se tam dokázalo soustředit za tak krátkou dobu. Hodně deprimující je pohled na poničené domy... téměř všechny byly bez střech, bez oken. Překvapilo mě, že vzhledem ke škodám, které tornádo nadělalo a kolika vesnicemi prošlo, byl tak relativně nízký počet obětí.
A co situace přímo na místě?
Moravská Nová Ves má asi 2600 obyvatel. Přes obec vede jedna dlouhá hlavní silnice. Zarazilo mne, kolik hasičské techniky tam bylo. Náklaďáky, nakladače, bagry, kontejnery, jeřáby. Ale hlavně samotní hasiči. Je až neuvěřitelné, jací to jsou profíci a dříči. A když se tahle parta sejde na jednom místě, je to cvrkot. Uklízejí ulice a zahrady, provizorně zakrývají střechy, sundávají poškozené tašky. A jde jim to neuvěřitelně rychle. Změna k lepšímu je znát každou hodinu.
Hodně se o nich mluví…
Já bych řekl, že máme jedny z nejlepších hasičů na světě. Horko nebo zima, oni nastoupí a pracují, dokud jim někdo neřekne konec. Teprve při takových událostech člověk zjistí, jak obrovskou sílu ty hasičské jednotky mají. Překvapují svou profesionalitou, znalostmi, vybaveností, organizovaností.
Mluvil jste jako chebský místostarosta i se zástupci tamní radnice?
Krátce po příjezdu na místo jsem se setkal s místostarostou obce. Ptal jsem se ho, jakou pomoc by momentálně uvítal. Řekl, že díky dárcům mají prostředky na úklid, nářadí, hygienické prostředky, plachty, jídlo i pití. Momentálně potřebují co nejrychleji uklidit nepořádek, což zajišťují právě hasiči. Jak řekl, vjezdy do postižených obcí hlídá policie. Je totiž potřeba vědět o každém člověku, který se zde pohybuje. Hlavně kvůli koordinaci samotných prací.
Na ulicích to vzhledem k velkému množství těžké techniky hasičů není vždy úplně bezpečné. Auta i nakladače se točí velice rychle. Až bude vše uklizeno a těžká technika z ulic zmizí, přijde na řadu úklid uvnitř budov. Tady pak budou potřeba dobrovolníci asi nejvíc. To bude ale až za měsíc, za dva. Jejich čas ještě přijde.
Co tedy potřebují, co tu chybí?
Hlavně šikovné ruce. Jsou třeba tesaři, pokrývači a také elektrikáři. Co se týče materiálu, který by tam chtěl někdo odvážet, je lepší ještě pár dní počkat, domluvit se s místními a pak jej odvézt tam, kde bude potřeba.
A vaše role?
Na stanovišti, kde stojí Golem, což je vlastně kamionový modul určený pro zdravotnické zásahy u mimořádných událostí, jsou také dvě sanitky. Těmi jsme zajišťovali zdravotnickou pomoc v obcích Moravská Nová Ves, Hrušky a Mikulčice. Zranění naštěstí nebyla vážná. Při odklízení trosek leckdo mohl šlápnout na hřebík, ošetřovali jsme pády ze střech, řezné či tržné rány, zranění po pádech předmětů, které se z trosek uvolnily. Byli jsme tu k dispozici pro místní lidi, hasiče i dobrovolníky.
Bylo zajištěné stravování?
Nevím odkud, ale každou chvíli se někdo objevil a přivezl vodu, pizzu, ovoce, bagety, dokonce i řízky. Jídla byl opravdu dostatek. Pro záchranáře, hasiče, policisty, ale i pro dobrovolníky. Starají se i místní. Například k nám chodila paní, která přišla při tornádu o manžela. Pokaždé přinesla talíř plný nakrájených jablek, ať si prý zakousneme. Že potřebujeme osvěžit.
Byli lidé ve stresu?
Kdepak, neseděli s hlavou v dlaních, hned se pustili do práce. Nedá se to srovnat třeba s misí na Srí Lance, kde ti lidé jen seděli a čekali, co bude. Tady jsou všichni v pohybu, všichni pracují, včetně dětí. To je neuvěřitelné.
Překvapilo vás ještě něco?
Musím zmínit zážitek, který mne opravdu dostal. Ve středu před polednem přišla asi dvanáctiletá holčička s mamkou. Za sebou táhla kárku a v ní papírové krabice. Nejprve jsem si myslel, že potřebují nějaké ošetření, ale důvod jejich návštěvy byl jiný. Malá se nejprve trochu styděla, ale pak řekla: „Dobrý den, můžu vám dát koláčky od mojí babičky? Upekla je pro vás.“ Nikdo v tu chvíli nevěděl, co na to říct. Já tedy rozhodně ne. Pro mě to bylo to nejhezčí, co jsem za těch pár dnů na Moravě zažil. Měl jsem slzy v očích.
Také mne příjemně překvapila neskutečná pracovitost lidí, jejich odolnost, soudržnost, solidarita, sousedská výpomoc a vděčnost za to, že jim někdo pomáhá. Mám z toho dobrý pocit a věřím, že s tímhle přístupem a s pomocí, která k nim proudí z celé republiky, dají své vesnice do půl roku opět dohromady.
