Oldřich Grill je zároveň členem představenstva Krajské hospodářské komory Karlovarského kraje.
Jak je na tom vaše firma?
Vzhledem ke skutečnosti, že pracujeme pro řadu oborů, tak se nám zatím situaci daří zvládat. K určitým propadům ve výkonech ale přesto došlo. Pokud někde produkce klesla, jinde se nám to alespoň částečně podařilo nahradit. Nicméně jak byla potřeba zásobovat podniky, které udržovaly výrobu a další firmy své provozy dočasně uzavíraly, narostl nám objem prázdných kilometrů, které nám samozřejmě nikdo neproplatí. To znamená zásadní dopady na naše hospodaření. Částečně nám ale pomohla klesající cena pohonných hmot. Některým zákazníkům, kteří se sami potýkali s dopady krize a ještě s nimi bojují, bylo navíc nutno vyjít vstříc snížením ceny za přepravu a prodloužením doby splatnosti. Samozřejmě jsme museli podniknout i další záchranná opatření.
Lagarde Spedition
|
Jaká?
Zatím na neurčito jsme odložili naplánované a již připravené investice, zejména do obnovy vozového parku. Velice pečlivě optimalizujeme částky do oprav a zajištění provozuschopnosti techniky. Naším hlavním úkolem je teď zachovat při životě to, co provozujeme. Zbytné provozní výdaje jsme osekali a najeli na úsporný režim. Zároveň je nutné otevřeně komunikovat s našimi věřiteli a diskutovat řešení stále se měnící situace, která tu nikdy předtím nebyla. Strategickým cílem je zachovat naší firmě likviditu a našim zaměstnancům práci, aby mohli zajišťovat ekonomický chod svých domácností. Je nezbytné myslet především na lidi.
Jaké bylo období koronakrize pro zaměstnance?
Našim ale i všem ostatním řidičům a jejich rodinám patří obrovské uznání a poděkování. V době, kdy byly zavřené školy a školky a život se prakticky zastavil, řidič kamionu na týden vyrazil na cesty a doma nechal manželku s dětmi. Přesto musím poznamenat, že atmosféra mezi našimi lidmi byla vynikající. Drželi pohromadě, v rámci možností si vycházeli vstříc, neřešily se konflikty, spory… Vše se odehrávalo na vysoce profesionální úrovni. Jakmile nám to situace umožní, velice rádi bychom našim zaměstnancům za jejich nasazení v době nejhorší krize poděkovali formou možná zvláštní finanční prémie. Určitě to nebude žádný extra bonus, možnosti jsou teď velmi omezené, ale myslíme si, že i takový symbol naši lidé určitě ocení. Bohužel jsme byli nuceni zastavit poskytování zaměstnaneckých benefitů, takovou tu nadstavbu, na kterou byli lidé zvyklí. Zejména vnitropodnikové finanční půjčky. Mzdy ale vyplácíme v pravidelných termínech, beze změn. To je teď zásadní.
Propouštěli jste?
Okamžitě na začátku krize jsme si dali jednoznačný cíl, že učiníme vše pro to, abychom nemuseli redukovat pracovní pozice. Chceme si lidi udržet, protože získat zkušené profesionály je obtížné a velmi nákladné. Doposud jsme nikoho v přímé souvislosti s koronavirovou krizí nepropustili.
Vzpomenete si na začátek krize?
Určitě. Oceňuji, že naše vláda se oproti některým našim sousedním zemím problému začala věnovat okamžitě. Také my jsme hned zpočátku naše řidiče vybavili v tu dobu dostupnými ochrannými prostředky, rouškami, šátky, dezinfekcí. Kabiny vozidel jsme začali dezinfikovat ozonovými generátory. Začátek krize přinesl také zvýšení nároků na výkon práce našich dispečerů a obchodních ředitelů. Zákazníci neustále požadovali „změny změn“ svých objednávek. Na všech frontách v naší firmě byla situace silně turbulentní.
Zažili jste i nějaké nepříjemné situace?
Na co si velmi dobře vzpomínám, je roztrpčení našich řidičů, když se vraceli z nakládky či vykládky v Německu. Na většině míst Němci našim lidem dokonce zakazovali nosit roušky. Prý aby nešířili zbytečnou paniku. Leckde naši kluci zažili opravdu nechutné situace. Netrvalo to dlouho a i v Německu pochopili, že zakrytí nosu a úst není samoúčelné. Právě v dopravě jsou lidé více než jinde vystaveni různým vlivům různého a rychle se měnícího okolí. Určitě se nehodí srovnávání s prací zdravotníků a záchranářů, ale i naši řidiči pracují v rizikové linii a přitom mají na bedrech zodpovědnost. Právě na spolehlivosti dopravy záleží, jestli fabriky pojedou dál, jestli obchody budou mít co nabízet, jestli budou mít nemocnice dostatek zdravotnického materiálu… Vzpomínám, jak jsme v časech povodní automaticky, bez výzvy, na vlastní náklady přistavovali vhodná vozidla pro přepravu balené vody, vysoušečů, dek a dalšího nezbytného materiálu pro postižené oblasti. Doprava prostě ke krizové infrastruktuře patří. A je dobře, že po třech měsících si vláda konečně uvědomila, že je vhodné poděkovat i kamioňákům. Je hlavně jejich zásluha, že se výroba a ekonomická produkce úplně nezastavila. Vždyť silnice přepravuje v Česku více než 70 procent objemu veškerého zboží.
Jak se vás dotkly zdlouhavé kontroly na hranicích?
Situace na hranicích, zejména v období velikonočních svátků, nám způsobila ztráty v řádech milionů korun. Hodina prostoje kamionu stojí přibližně dva tisíce korun, a kvůli nedostatečně organizovaným kontrolám na hranicích odhadujeme v rámci sdružení ČESMAD, že česká silniční doprava přišla o cca 360 milionů korun. Odpovědní činitelé tvrdili, že je to problém Němců. My však v praxi viděli, že brzda byla na české straně. V době, kdy jsme zajišťovali chod firem, které udržovaly provoz, nám státní správa opatřeními na hraničních přechodech silně zkomplikovala situaci. Takto způsobené ekonomické ztráty nemá doprava šanci někomu naúčtovat. Jde to z naší pokladny. Přitom, myslím, stačilo oddělit osobní auta a nákladní dopravu. Hodně nás to potrápilo a prohloubilo ekonomický propad.
Jak jste na tom dnes?
Povinné platby, mzdy a nezbytné provozní výdaje hradíme včas. Kde jsme s věřiteli ujednali možnost odkladu fixních plateb, využíváme toho. Úroky samozřejmě hradit musíme. Zvyšuje se nám objem pohledávek po lhůtě splatnosti. S klienty neustále řešíme optimalizace jejich měnících se požadavků. S napětím očekáváme, co našemu hospodářství přinese druhé pololetí. A hlavně, co bude následující rok.
A jaký je výhled do budoucna?
Obáváme se dopadů zejména druhotné platební neschopnosti pro naši branži a zejména pak celkového poklesu výkonů v důsledku poklesu ekonomiky. Ve druhém pololetí již budou známá přesná čísla z toho prvního pololetí a také podle toho se budou ekonomické subjekty chovat. Výhled? Modelujeme a zvažujeme různé scénáře možného vývoje. Na situaci, kterou máme za sebou a která bude následovat, se však nebylo a není možné dostatečně kvalitně připravit. Vždy bude nezbytné zodpovědně reagovat na okamžité změny.
Obrátili jste se s žádostí o pomoc v koronakrizi na stát?
Máte-li na mysli programy Covid, žádný z těchto instrumentů jsme nevyužili. Podle nastavených pravidel bychom na žádný stejně nedosáhli. Se státem se nám však prostřednictvím našeho profesního sdružení daří jednat o systematických změnách nastavení podmínek pro zvýšení naší konkurenceschopnosti vůči okolním zemím. Nechci to zakřiknout. Snad se jednání podaří dotáhnout do úspěšného konce. Vždyť na české silniční dopravě je ekonomicky závislých přímo čtvrt milionu osob a v návazných službách je to až půl milionu občanů republiky.
Jak jsou na tom dopravní společnosti v kraji?
Na půdě sdružení dopravců ČESMAD a v rámci dopravní sekce hospodářské komory kraje se situací dopravních firem zabýváme permanentně. Některé firmy byly nuceny redukovat kapacity až o desítky procent. Zbavují se dopravní techniky, propouští zaměstnance. Své provozy přizpůsobily poklesu objemu zakázek a s obavami hledí do budoucnosti… Některým však to snížení nákladů pomohlo firmu částečně ozdravit a optimalizovat jejich ekonomické parametry. Zásadní negativní dopad však koronakrize znamenala pro silniční osobní dopravu. Autobusy ze dne na den přišly o přepravované lidi. Všechny druhy osobní autobusové dopravy se prakticky zastavily. Nejvíce postiženou skupinou jsou firmy provozující příležitostnou dopravu osob. Těm bylo znemožněno podnikání, nemohly vozit školní zájezdy, děti na plavání, turisty na dovolené. Firmy podnikající v tomto segmentu vnímáme jako nejvíce postižené v době nouzového stavu. Ve vnitrostátní linkové dopravě se přestalo vybírat přepravné od cestujících a výpadky v tržbách jsou pro provozovatele za toto období fatální. Společnosti zajišťující dopravní obslužnost a příležitostnou dopravu osob se bez pomoci krajů a státu určitě neobejdou. Celkově musím konstatovat, že česká silniční doprava v tuto chvíli krvácí.
Proč? S čím se musíte potýkat?
Bohužel vedle všech komplikací, které přináší situace kolem koronaviru, navíc bojujeme se zahraniční konkurencí. Dopravci z Polska, Rumunska, Litvy či Maďarska mají mnohem výhodnější ekonomické podmínky k provozování kamionové dopravy. Tomu české firmy nedokážou konkurovat a spousta jich už vyklidila pole. Českému státu přitom z jednoho našeho kamionu ročně odvedeme na daních, mýtném, odvodech a poplatcích cca 800 tisíc korun. Z cizího kamionu to není ani desetina. Je třeba vidět, že my v cizině, při přepravách do zahraničí, generujeme zisk, který pak daníme v Česku. Naši zaměstnanci tady utrácejí svou výplatu. Stát by si tedy měl ohlídat, aby tyto peníze končily doma. A také existuje něco jako patriotismus. Ukázalo se to třeba při povodních, kdy čeští dopravci zdarma nebo za režii jezdili s humanitární pomocí do zasažených oblastí. To přece žádný cizí dopravce neudělá! I kvůli tomu by státní podpora pro české dopravní firmy měla fungovat obdobně jako v okolních zemích. Jenže například naše spotřební daň na pohonné hmoty je jedna z nejvyšších v Evropě. Stejně tak zatížení českých mezd povinnými odvody patří v Evropě k těm nejvyšším. Ale snad už se blýská na lepší časy.
Teď je třeba následky krize překonat. Co je nejdůležitější?
Zásadní je určitě přístup státu a jím nastavované podmínky. Bohužel, srovnání s okolními zeměmi není v oblasti ekonomických stimulů pro Česko moc příznivé. Například takzvaný kurzarbeit je oproti používání v Německu u nás silně zdeformovaný instrument. Dále podle mého bude hodně důležitá důvěra lidí a firem. To je jeden ze zásadních aspektů. Spousta ekonomických subjektů má nyní nižší příjmy, a tak, celkem přirozeně, krotí výdaje. To se samozřejmě projeví i v makroekonomickém kontextu a myslím, že se není na co těšit. My poskytujeme služby pro různé segmenty českého hospodářství a v každém to zákazníci vidí jinak, odhady se dost liší. Zásadní bude to, zda a kdy se provozy rozjedou na úroveň, na kterou jsme byli zvyklí před covidem. Tedy pokud se na tu úroveň vůbec dostaneme.
