Půldruhého roku. Tak dlouho zhruba trvá poptávka po takzvaných alternativních pracovních silách. Jsou jimi například vězni. O to, aby šlo jejich zaměstnávání ve zdejších firmách hladce, se stará také konzultantka personální společnosti Human Garden Irena Filařová Nucová.
„Poptávka je vyšší, než byla. Na trhu práce nastala situace, kdy je nedostatek kapacit současných českých zaměstnanců,“ říká.
Právě proto jsou vězni stále žádanější silou?
Většina společností napřed přistoupila k tomu, že si najaly agentury práce, které sem vozily zahraniční zaměstnance. Protože se zvyšovala nespokojenost, neboť jsou s tím spojené i různé problémy, například multikulturálnost, tak začaly společnosti znovu nacházet alternativy v podobě zaměstnávání odsouzených.
Irena Filařová Nucová
|
Dá se tedy očekávat, že zájem dál poroste?
Myslím si, že poroste. Každopádně kapacity jsou omezené a nějakým způsobem s tím musíme pracovat. Každý takový alternativní projekt má svoje pozitiva i negativa. Na spolupráci je potřeba důsledně se připravit, aby neohrozila stav společnosti. Potenciál tady ale je a je třeba říct, že i ze strany věznic je za zaměstnáváním odsouzených obrovský kus práce.
Mají firmy z jejich zaměstnávání obavy?
Určitě. Obavy jsou někdy větší, někdy menší. Vždycky říkám, že je zapotřebí ve společnosti udělat dobrý komunikační plán, stejně jako na kterýkoli jiný projekt. Od managementu postupovat v komunikaci přes střední management až do posledního zaměstnance, abychom věděli, že všichni chápou, proč se firma pro tuto spolupráci rozhodla, aby se zaměstnanci cítili stále v bezpečí. S některými věcmi jsou spojené mnohem větší předsudky, než samotná realita ukazuje.
Jaké jsou výhody této pracovní síly?
Výhod je řada. Tou největší je, že zaměstnance vůbec máme. Nepotýkáme se tolik s problematikou okamžitých odchodů, není tak velká fluktuace. Samozřejmě z druhé strany jsou tam i finanční aspekty, které jsou pro zaměstnavatele příjemné. Odměna, kterou dnes platí věznici, je nepoměrně nižší, než kterou vynakládá na trhu práce na pozice, na které odsouzené povětšinou bereme.
A kdybychom naopak měli zmínit nějaké obtíže?
Jedná se o projekt, který je velice náročný pro všechny zúčastněné, ať už pro personalisty samotné, tak pak i pro vedoucí zaměstnance. Musíme je připravit na to, jak vůbec bude kolektiv s odsouzenými pracovat, musíme zhodnotit plusy a mínusy, což zabere čas. Z dlouhodobého horizontu to pro nás je ale spíše výhodou. Dále se s tím někdy pojí to, že ti odsouzení se někdy chovají nepředvídatelně, což znamená, že v určitém zkratovitém jednání třeba utečou. To však není vůbec na zodpovědnosti zaměstnavatele, ale věznice. Pak záleží na tom, z jaké věznice jaké typy odsouzených bereme, co na to říkají rodiny zaměstnanců, okolí a podobně. Osvěta musí být hodně široká.
Stalo se vám někdy, že některý z odsouzených utekl?
V projektech, které jsem dělala, se mi to nestalo. Nicméně vím od kolegů, že takové problémy prostě přicházejí. V mase odsouzených jsou také pozitiva a negativa. Vždycky je to o lidech a o tom, jak se postaví k práci nebo příležitosti samotné. Čteme v médiích o rizicích, že se začnou stýkat se členy rodiny, budou se snažit ovlivňovat zaměstnance, aby jim poslali dopis, nechali je zatelefonovat a podobně. Tohle jsou věci, které by naši kmenoví zaměstnanci neměli nikdy udělat.
Jak se tomu dá zabránit?
Musíme to lidem říkat, školit je. Součástí smlouvy je poučení, které specifikuje, co zaměstnanci nesmějí a co mají dělat v určitých situacích. Musíme tomu přizpůsobit řadu věcí, abychom se snažili už od prvopočátku rizika eliminovat.
Existuje třeba zrovna z těchto důvodů nějaká společnost, pro kterou není zaměstnávání odsouzených vhodné?
Před každým projektem se sejde skupina zástupců z věznice, kteří posuzují vhodnost prostředí, práce. Musejí vědět, co budou odsouzení dělat a dát k tomu souhlas. Tato skupina se skládá zhruba z osmi vedoucích zaměstnanců různých oddělení. Nedokážu si představit, že by byla pro odsouzené vhodná například farmacie či potravinářství, kde je rizikovost větší. Zaměstnávání je ale možné i ve výrobních prostorách věznice, kde mají odsouzení svého mistra.
Vězně vybírá tým lidí z věznice. Čemu by měl předejít?
Už od prvopočátku se snaží zaměstnavatele upozornit, zda je vhodné nějakým způsobem upravit prostory a co vše bude kooperace s věznicí obnášet. Zhodnotí veškeré pracovní pomůcky, které odsouzený dostane, zda s nimi může pracovat. Posoudí pracoviště i z pohledu pracovně-lékařské péče, posoudí rizikovost odchodů a ostatní bezpečností rizika. Je to taková komplexní analýza před tím, než si obě strany řeknou, že jim to dává smysl a chtějí do toho jít.
S kolika jste navázali spolupráci?
Měli jsme projekty ve dvou společnostech, například ve Věznici v Kynšperku nad Ohří, které vnímám jako velmi úspěšné. V jednom, který začal v lednu, jsme přesunuli část výroby do věznice. Začínalo tam zhruba deset odsouzených, nyní jich je dvacet, dalších pět přijde a v plánu je další rozšíření výroby. Druhý projekt byl opačného rázu, kdy převážíme odsouzené do továrny samotné. Začali jsme se sedmi odsouzenými, poté přišlo rozšíření o dalších osm. Uvidíme, jak to půjde dál, ale zatím prvotní ukazatele jsou, že management společnosti je se spoluprací velice spokojen.
