Milan Kůtek (vlevo) s holemi u františkolázeňské Ameriky.

Milan Kůtek (vlevo) s holemi u františkolázeňské Ameriky. | foto: Martin Stolař, MAFRA

S holemi už běhají i známí sportovci, říká zakladatel nordic runningu

  • 0
Když chebský kantor Milan Kůtek začal běhat s holemi, mnozí si klepali na čelo. Na první pohled ztřeštěná novinka se však ukázala jako ideální cvičení, které posiluje celé tělo. Díky opoře navíc šetří klouby a páteř. „Vyběhnout tak mohou i lidé, pro které by to jinak bylo nemyslitelné,“ říká Kůtek.

Začínal jste běhat s hůlkami na běžky, ale pak jste začal přemýšlet, jak běh s holemi ještě vylepšit. Proč?
Zjistil jsem, že hůlky na běžky nejsou ideální. Mají ostrou špičku a ta na tvrdém povrchu dělá problémy. Část síly se vždy jako ráz nepříjemně vracela zpět do ruky. Tak jsem začal experimentovat. Zkusil jsem běhat s hůlkami na nordic walking. Ale ty byly moc krátké. A navíc jak jsou skládací, razantní odrážení při běhu dlouho nevydržely. Pořídil jsem si různé druhy holí a cíleně je začal testovat. Přibližně po ročním testování jsem dospěl k názoru, že běhání vyžaduje úplně jiný typ holí.

Jak vznikl nordic running

Před několika lety se bývalý atlet, sprinter, čtvrtkař a učitel tělesné výchovy na chebském gymnáziu Milan Kůtek připravoval na svůj čtvrtý maraton.

Jenže kde trénovat, když jsou silnice zledovatělé, upravené běžkařské stopy v okolí města chybí a běh na pásu ve fitcentru rodáka z Jizerek neláká?

Vzpomněl si na běžky. Ale protože bylo málo sněhu, vzal do ruky hůlky jako oporu a vydal se do terénu. A ono to šlo.

„Doběhl jsem z Chebu až do osady Stein. Byl jsem překvapený, jak dobře se mi běželo, i výrazně vyšší intenzitou pohybu. Troufám si tvrdit, že mám dobrou fyzičku, a proto mě docela překvapilo, když jsem zjistil, že po pár stovkách metrů už nemůžu,“ říká pedagog.

Jaký?
Alfou a omegou je jejich délka. Když to řeknu jednoduše, runningová hůl by měla dosahovat těsně pod rameno. Je tedy přibližně o dvacet centimetrů delší než hůlka na nordic walking a zároveň o něco kratší než hůl na klasický běh na lyžích. Má ale i další technické odlišnosti. Například nemá tvarovanou rukojeť. Ta musí být hladká, protože se po ní při běhu prsty mírně pohybují.

Váš nápad se postupně začal prosazovat. Trénovat s holemi začaly i významné sportovní osobnosti. Které?
Třeba Bára Špotáková, oštěpařský mistr světa Vítězslav Veselý, vytrvalkyně Ivana Sekyrová a další. Od Báry jsem například dostal krásnou esemesku. Psala, že bez mých holí by malý Janeček neměl nikdy naběháno a nachozeno tolik kilometrů ještě před tím, než se narodil. Za nápad jsme spolu s kolegou Alešem Tvrzníkem získali cenu od Evropské atletické federace. O metodu se zajímají také prestižní evropské atletické časopisy. Speciální hole už začala vyrábět první firma z Čech. Ale nejdůležitější je to, že do terénu už vyrážejí stovky nadšenců. Nordic running se pomalu šíří po celé Evropě, ale i za jejími hranicemi.

Je těžké se s holemi naučit běhat?
To je stejné jako u nordic walking. Všude potkáte množství lidí, kteří s holemi chodí, ale používají je jen jako oporu. Správnou techniku nordic walkingu, tedy opravdu intenzivní chůzi s holemi, zvládá v Česku málokdo. A to samé platí o běhu. I tady je třeba dodržet některá pravidla. Teprve pak se mohou kvality běhu s holemi plně projevit. Ale s mými holemi je možné i chodit. Oproti klasickým hůlkám na walking jsou hole na running daleko stabilnější.

Kde se lidé mohou naučit zásady běhu s holemi?
Buď přímo u mne, nebo u lidí, kteří už mají s touto metodou zkušenosti. Je jasné, že mnozí by chtěli metodu vyzkoušet, ale nemají koho se zeptat. Proto jsem o běhání s holemi napsal knížku. Je to úplně první kniha na světě o metodě nordic running. Vychází 4. března. Knihu pokřtí známé osobnosti na běžeckém závodě Palestra Kbelská 10 v sobotu v Praze-Kbelích.

Přestože se jedná o úplnou novinku, své místo na slunci si už nordic running našel. Kdo například běhá s holemi?
Celá řada osobností a známých sportovců. Například Miloš Škorpil, Květa Jeriová - Pecková, už zmiňovaná Bára Špotáková a Ivana Sekyrová či basketbalová reprezentantka Ilona Burgrová. Ale také třeba Dalibor Gondík, Iva Velíšková nebo profesor Jan Pirk. Ale i řada dalších obyčejných lidí. Nordic running se těší stále větší oblibě. A z toho mám ohromnou radost.