Primář oddělení nukleární medicíny Karlovarské krajské nemocnice Jan Valeš.

Primář oddělení nukleární medicíny Karlovarské krajské nemocnice Jan Valeš. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Neustále chodím s dozimetrem, který měří záření, říká primář

  • 7
Původně bral doktor Jan Valeš karlovarské oddělení nukleární medicíny jako přestupní stanici k návratu na chirurgii. Práce s jádrem se mu ale tak zalíbila, že už zůstal.

Muž, který vede dvanáctým rokem prestižní oddělení Karlovarské krajské nemocnice, má po ruce stále dozimetr.

Mnoho lidí si pod pojmem nukleární medicína představuje všelicos. Co opravdu děláte?
Je to diagnostický obor. Dá se to srovnat s rentgenem. Ale my aplikujeme pacientovi do těla radioaktivní látku, a díky tomu vidíme, jak rychle látka tělem prochází. Orgán, který nás v rámci vyšetření zajímá, sledujeme gamakamerou.

Jaký je rozdíl mezi zmíněným rentgenem a vaším oddělením?
Rentgenové přístroje prozáří tělo pacienta a na druhé straně se snímají a zobrazují orgány. Kdežto v nukleární medicíně radioaktivní látku aplikujeme do žíly, ta se vychytá například v srdci a naše snímače nám ukážou rozložení radioaktivní látky v těle. Přitom vidíme, jak daný orgán pracuje. Takže na rentgenu září přístroje a pacient je neaktivní, zatímco u nás vychází záření přímo z pacienta a náš přístroj to pouze snímá. Obecně řečeno, RTG vidí morfologii, tedy tvar orgánů. My zobrazujeme funkci.

Jan Valeš

  • Medicínu vystudoval na Karlově univerzitě. Poté rok pracoval jako chirurg v Klatovech.
  • V roce 1995 se poprvé dostal k nukleární medicíně, u které zůstal dodnes.
  • V roce 2003 nastoupil do karlovarské krajské nemocnice na pozici primáře.
  • Ve svém volném čase se věnuje cyklistice a také dvěma autoveteránům. Ty sbírá a objíždí s nimi soutěže veteran rallye.

Jaká vyšetření nejčastěji děláte?
Téměř polovina naší práce na oddělení je vyšetření prokrvení srdečního svalu. Za rok jich děláme zhruba dva tisíce. Dále provádíme vyšetření u onkologicky nemocných, kde zjišťujeme přítomnost nádorového procesu v těle. Téměř všechna vyšetření jsou u nás plánovaná.

Jak vypadá příprava pacienta?
Když vezmu nejčastější případy, co tu máme, tedy vyšetření srdce, tak to se jedná o dvoufázové vyšetření. Pacient tedy musí většinou přijít dvakrát. V první fázi děláme zátěžové vyšetření. To probíhá na bicyklovém trenažéru, potřebujeme ho zatížit. Dostat to jeho srdce na maximální možnou fyzickou zátěž, kterou pacient snese.

Pokud se jedná o staršího člověka, musí také šlapat?
U starších pacientů nebo u pacientů s pohybovým omezením, kteří nemohou fyzicky šlapat, navodíme zátěž léky.

Jak vypadá vyšetření dál?
Po zhruba půlhodinové pauze, která následuje po stříknutí radiofarmaka, jde pacient na vyšetření pod gamakameru. Je to zařízení podobné cétéčku. Snímání pod gamakamerou trvá kolem třiceti minut.

Jak při vyšetření srdce postupujete, pokud už v první fázi zjistíte, že něco není v pořádku?
Pozveme si pacienta na další den, kdy celé vyšetření proběhne v klidu, tedy bez zátěže. Poté už jen srovnáme výsledky a víme definitivně, jestli je porucha prokrvení srdce námahová, nebo se jedná o jizvu po proběhlém infarktu.

Co tvoří „radioaktivní koktejl“, který pouštíte do pacienta?
Nejčastěji se používá radioizotop technecia, který si každý den připravujeme v naší laboratoři. Poločas rozpadu technecia, to je doba, za kterou se jeho radioaktivita sníží na polovinu, je šest hodin. Takže musíme opravdu vše mít připravené a pacienty objednané. Při těhotenství je možné některé metody provést, ale pouze výjimečně, pokud není jiná alternativa bez použití ionizačního záření. Dalším omezením je hmotnost pacienta, nesmí přesáhnout 180 kilogramů.

Bojí se vás pacienti?
Pacienti se bojí hlavně ozáření, ale to určitě není třeba, protože například při nutnosti opakovaných rentgenových nebo CT vyšetření je jeho ozáření vyšší než u nás. Při běžném vyšetření nemusí mít z ničeho strach.

A co personál? Ten je přece každý den vystaven určité dávce radiace...
To je pravda. My opravdu nasbíráme několikanásobně více ozáření. Navíc naši pacienti „ohrožují“ personál tím, že z nich vyzařuje radiace. Opět, na rentgenu jsou paprsky jen po dobu, kdy pracuje, u nás je to v podstatně celá doba naší služby.

Jakou tedy využíváte ochranu?
Snažíme se být s pacientem co nejkratší dobu. Čím déle jsme s ním, tím nám hrozí větší ozáření, proto je nutné co nejvíc zkracovat dobu našeho kontaktu s pacientem. Na oddělení je samozřejmě zakázáno jíst a pít, aby nedošlo k naší vnitřní kontaminaci. Celé naše oddělení funguje jako uzavřené pracoviště, tím máme kontrolu nad pohybem pacientů, kteří mají naaplikované radioaktivní zářiče. Kontrolu provádíme tím, že máme u sebe stále dozimetry, které nám velikost ozáření trvale měří.

Nedělají si z vás přátelé legraci, že „svítíte“?
My jsme si na to zvykli. Navíc moji kamarádi jsou většinou zdravotníci a ti mají jasnou představu co a jak. Obor je starý kolem 40 let. A za tu dobu se změnilo i množství radioaktivity. Nyní máme daleko citlivější zařízení a látky není tolik potřeba jako v minulých letech.

Co lékaře, který začínal na chirurgii, přiměje k tomu, aby se dal na nukleární medicínu?
První rok kariéry jsem sloužil v Klatovech na chirurgii. Chtěl jsem však do Plzně, ale to nebylo jak dnes. Chirurgů a vlastně lékařů bylo všude hodně. V tu chvíli mi kolega nabídl volné místo na oddělení nukleární medicíny v Plzni, a tak jsem šel s tím, že tam počkám, než se uvolní místo na chirurgii. Nakonec jsem si zvykl a už zpět nechtěl.

Vím o vás, že jste jezdil i jako lékař v sanitce, proč to?
Nukleární medicína je obor pouze s denním provozem. A u nás je bohužel stále plat lékaře z podstatné části tvořen právě z nočních služeb. Proto jsem se věnoval této práci navíc u rychlé záchranné služby. Hlavně ale v nukleární medicíně je většina práce u počítače při vyhodnocování výsledků, proto jsem rád, když mám možnost i práce s pacientem. Proto také ještě v současnosti pracuji na službě lékařské pohotovosti LSPP v Karlových Varech.