Ředitel Krajské hospodářské komory Stanislav Kříž. Z jeho postřehů vyplývá, že...

Ředitel Krajské hospodářské komory Stanislav Kříž. Z jeho postřehů vyplývá, že firmy už dnes nehledají jen odborníky, ale také lidi ochotné pracovat, s tím, že si je samy zaučí. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Revoluce na trhu práce: zaměstnanců je málo, firmy se o ně přetahují

  • 6
O současné situaci v oblasti zaměstnávání lidí mluví ředitel Krajské hospodářské komory jako o revoluční. V Karlovarském kraji dřív chyběli hlavně technici. Dnes už firmy volají po jakýchkoli zaměstnancích. Je jim jedno, jakou mají specializaci. Musí však chtít pracovat.

Nejsou lidi. Vedle technických oborů je nejhorší situace ve zdravotnictví. Podle ředitele Krajské hospodářské komory Stanislava Kříže je možné v oblasti zaměstnávání lidí očekávat revoluci. Ta už možná začala.

Používáte termín revoluce na trhu práce. Jak mu rozumět?
Vzhledem k tomu, že se firmy v Karlovarském kraji potýkají s nedostatkem zaměstnanců, lze očekávat boj o lidi a s tím související nárůst mezd. Firmy už dnes nehledají jen odborníky. Chtějí prostě lidi ochotné pracovat s tím, že si je samy zaučí. Může se ale také stát, že část firem, které mají svoji politiku postavenou na minimálních mzdách, přesune své podniky jinam. Že prostě z kraje odejde.

Krajská hospodářská komora

  • vznikla 31. 12. 2013 sloučením Okresní hospodářské komory Cheb a Regionální hospodářské komory Poohří
  • jejím cílem je podpora a rozvoj podnikatelských aktivit a ochrana zájmů podnikatelské sféry a veškeré formy pomoci podnikatelům
  • komora podává informace o aktuálním dění v obchodní sféře, pořádá konference, školení a různé obchodní kurzy
  • web: www.khkkk.cz

Jak to, že nejsou lidi?
Velký problém je blízkost hranic. Minimální mzda je v Německu 8,5 eur. Lidé zde navíc dostávají velkorysé přídavky na děti. S tím se české firmy nemohou měřit. My si ale myslíme, že to je vůči nám diskriminující a celý princip takzvané MiLOG, neboli minimální mzdy, porušuje princip volného pracovního trhu v rámci Evropské unie.

V čem je podle vás problém?
Například v tom, že každý český zaměstnanec musí být nahlášen v SRN, musí dokládat v německém jazyce veškeré pracovní a osobní podklady, a to i v případě, že tam cestuje na pouhé pracovní jednání. Navíc máme zkušenosti, že člověk sice pracuje v Německu a platí tam daně, ale čerpá sociální výhody v Česku. Využívá tak bezplatné školství, zdravotnictví a celý sociální systém. Nakonec si i v Německu nakoupí a odvede tam DPH. Proti práci v cizině přirozeně nelze nic namítat, přeji lidem to nejlepší, ale mělo by se to zohlednit i ve vztahu k českému státu, který si neuvědomuje, o co všechno přichází.

Vy ale poukazujete i na další problémy v oblasti zaměstnanosti. Například na sociální politiku českého státu...
Ta lidi příliš nemotivuje k tomu, aby vzali život do svých rukou. Pokud se vyplatí být na sociálních dávkách víc, než jít pracovat, něco je špatně. Problematické jsou podle mého mínění i exekuce, kdy člověku, který dluží, zůstane ze mzdy jen životní minimum. V takové chvíli si celkem logicky řekne, proč pracovat? Je ale zajímavé, že na dlužníka, který pracuje v Německu, exekutoři nedosáhnou.

Jsou i další problémy, které českým zaměstnavatelům přidělávají vrásky na čele?
Například to, že zaměstnanec ze dne na den nepřijde do práce. Třeba kvůli tomu, že začne pracovat v Německu. S tím se setkávají naši zaměstnavatelé poměrně často. V tuto chvíli se česká firma dostává do obrovských potíží. Má stroj za několik milionů korun a než zaučí nového zaměstnance, mašina stojí. Ty ztráty jdou do milionů. Doplácí na to firma i stát.

O takových věcech často diskutujete se zaměstnavateli v kraji. Našli jste nějaké řešení?
Chceme tlačit na legislativu, aby nebylo možné práci ze dne na den beztrestně opustit. Aby se lidem vyplatilo například za prací dojíždět. V Ústeckém kraji je práce nedostatek, tak proč by stát, například formou příplatku na dopravu, nemohl tamní nezaměstnané motivovat k tomu, aby přijeli pracovat do Karlovarského kraje? V Německu to tak funguje. V Česku také máme vysoké zdanění práce. Platíme o 14 procent víc než v Německu. Kdyby se to podařilo srovnat na stejnou úroveň, lidem by se o těch 14 procent zvedla mzda. Problém vidím i ve školství. Tím, že necháváme naše absolventy z kraje odejít, aniž bychom je motivovali k návratu. Studenti se dostanou na vysoké školy, chodí zde na stáže, brigády, spolupracují s firmami. Často se stává, že tam už zůstanou.

Je možné zaměstnavatelům pomoci ještě jinak?
Snažíme se o to například pořádáním burz pracovních příležitostí. Letos tuto akci pořádáme čistě pro české zaměstnavatele, i když se nám ozývali zájemci z Německa. Ale odmítli jsme je. První z burz se uskutečnila v Chebu, další bude 17. března v Sokolově a pak 31. března v Karlových Varech. Místní zaměstnavatelé mohou na burzách nabídnout pracovní pozice jak uchazečům a zájemcům o práci, tak i studentům posledních ročníků středních a vysokých škol. A zájem firem roste. Loni se jich na burze prezentovalo pětadvacet, letos už třicet.