Autorský kolektiv už chystá druhý díl, který se po Karlovarsku tentokrát zaměří na města v Ústeckém kraji.
Jejich hornické památky jsou natolik významné, že kandidují na zápis na prestižní seznam UNESCO. O těchto městech v karlovarské části Krušných hor nyní vydal knihu autorský tým pod vedením přírodovědce Michala Urbana. Ten zdejší hornickou krajinou považuje za něco zcela výjimečného.
Michal UrbanVystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Působí jako ředitel obecně prospěšné společnosti Montanregion Krušné hory - Erzgebirge. Je autorem české části dokumentace k žádosti o zápis Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO. Krušnohorskému hornictví a mineralogii se věnuje už od dětství. Narodil se a žije v Praze, ale Krušné hory poznal už v roce 1970. Má chalupu na Hřebečné. |
„Nikde na světě není region, který by měl takový přínos pro hornictví, hutnictví a související obory jako právě Krušné hory. Zároveň nikde na světě není region, v němž by vzniklo tolik měst s hornictvím souvisejících,“ říká.
Kdy se začala psát krušnohorská hornická tradice?
První horní město tady vzniklo už v roce 1168, kdy byly objeveny rudy stříbra u Freibergu. Hlavní etapa zakládání nových horních měst spadá to šestnáctého století poté, co byly roku 1516 objevené stříbrné rudy v Jáchymově. Během krátké doby tu vzniklo několik desítek naprosto svébytných horních měst, která byla založena přímo u nalezišť kovů a která se potom vyvíjela dál jako horní města.
Jak jejich zakládání vypadalo?
Některá z nich vznikala živelně, ale řada jich byla založena podle plánu a dodneška představují velmi významný urbanistický počin. Do této kategorie patří například Horní Blatná, která se vyznačuje velkým čtvercovým náměstím a pravoúhlým uspořádáním uliční sítě. Podobný princip byl použit třeba u Výsluní nebo Hory Svatého Šebestiána, Mikulova a dalších, včetně například i Božího Daru.
Které z nich vás nejvíc zaujalo?
Určitě Jáchymov, protože je to stříbrná metropole Krušnohoří na české straně a jednoznačně nejvýznamnější horní sídlo. Krátce po svém vzniku se stal druhým největším městem po Praze, neboť v něm ve třicátých letech šestnáctého století žilo přes 18 tisíc obyvatel. Jáchymov má fascinující historii, v níž se střídají jak vzestupy, tak pády. Je městem, ve kterém se dodneška dochovalo obrovské množství stavebních památek, i těch, které souvisejí s hornictvím, ať už nadzemních nebo podzemních.
Měli jste s historií některého města potíže například kvůli chybějícím pramenům?
Množství archivních informací se liší. U Jáchymova jsou stovky metrů archivních materiálů, zatímco u některých menších měst jich je méně. Přesto se dá říct, že dochovaných pramenů je mnoho a bylo z čeho čerpat. Myslím si, že se nám podařilo dát dohromady poměrně reprezentativní přehled vývoje zdejších horních měst.
Ke kterým městům se váže menší množství pramenů?
K těm menším. Samozřejmě záleží i na tom, jak dlouho byla s hornictvím spojena. Pokud tato činnost pokračovala i v osmnáctém, devatenáctém, popřípadě dvacátém století, pramenů i z poslední doby je poměrně hodně. U měst, kde hornictví po třicetileté válce už nebylo tolik masivní, jich tolik není. Jde například o Krajkovou nebo částečně i Jindřichovice.
Kde jste získávali informace?
Vycházeli jsme z archivních pramenů. Existuje poměrně bohatá předválečná i poválečná literatura a opírali jsme se také o vlastní výzkumy regionu. Všichni lidé, kteří jsou pod knihou podepsáni, se mu totiž dlouhou dobu věnují a sami se podíleli na bádáních, která jsou s městy a hornickými památkami spojená.
Odhalili jste i nějakou doposud neznámou věc?
Kniha si neklade ambice být vyloženě vědeckou publikací. Šlo nám především o to, abychom čtenářům předložili vůbec první ucelený přehled obecné i báňské historie horních měst v českém Krušnohoří spolu s popisem zdejších rudních ložisek, stavebních i hornických památek a turistických zajímavostí. Nové objevy vznikaly spíše při projektech, které se konaly paralelně s přípravou knížky. Šlo například o objevy spojené se zpřístupňováním dolu Mauritius na Hřebečné, dolu Johannes na Zlatém Kopci nebo o velmi zajímavé nové archeologické nálezy na Přísečnicku, o nichž bude řeč ve druhém dílu knihy.
Narazili jste i na nějaké dosud neznámé důlní dílo?
Také toto bylo spíše předmětem paralelních výzkumů. Velkým přínosem je například letecké laserové skenování, které v posledních letech pomohlo odhalit řadu neznámých objektů spojených s hornictvím, nejen důlních děl, ale také třeba vodních příkopů, milířů, starých cest i míst, kde stály stavby. Příkladem může být opět okolí Jáchymova, Hřebečné, Božího Daru, Přísečnicko nebo Krupka.
Kolik důlních děl v současné době známe a o kolika zatím nic nevíme?
V Krušnohoří jsou desítky tisíc důlních děl. Jen v Jáchymově pracovalo v průběhu staletí přes tisíc dolů a v podzemí zde je přes tisíc kilometrů důlních chodeb, ale i v menších městech se jedná o desítky kilometrů. Například pod Abertamy se nachází minimálně 70 kilometrů štol a šachet, což je víc, než má pražské metro. V současnosti známe poměrně dobře plošný rozsah všech důlních revírů a v naprosté většině i důlní díla, která v nich pracovala nebo vznikla v druhé polovině osmnáctého století. U těch starších, obvykle jen malých dolů, je větší otazník. Některé z nich se čas od času objeví samy, například drobným propadem půdy v terénu.
V jaké kondici jsou zdejší hornické památky, které se ucházejí o vstup do UNESCO?
To je různé místo od místa. Než byla do centra UNESCO v Paříži poslána žádost o zápis hornické a kulturní krajiny, konal se takový vnitřní audit těchto památek. Cílem bylo zjistit, zda splňují kritéria pro vstup. Neznamená to, že by musely být v perfektním stavu, ale v takovém, aby byla zachována původní substance, původní materiál, půdorys či uspořádání. To v případě naprosté většiny památek je, přestože nejsou vždy ve stoprocentně perfektním stavebním stavu.
Je rozdíl mezi památkami na české a německé straně Krušných hor?
Německá část je mnohem větší, a tedy i hornických památek nabízí víc. U nás po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva, přičemž některá města ztratila i devadesát procent obyvatel a řada objektů byla zbourána. Z tohoto pohledu je německá část celistvější, ale součástí žádosti o zápis nejsou jen stavební památky, jde o celou hornictvím formovanou krajinu. Ta v české části nebyla po válce tolik poznamenaná hospodářským rozvojem a na mnoha místech se dochovalo autentické dědictví, které je i ze světového hlediska jedinečné.
