Tomáš Linda v minulosti působil na postu místostarosty města Cheb, nyní pracuje ve společnosti STRATA jako jednatel.
Jaký je váš vztah k hospodářské komoře?
Jsem s prostředím hospodářské komory sžitý poměrně intenzivně a dlouho. Už v době, kdy jsem dělal asistenta svému otci Františku Lindovi, dlouholetému předsedovi představenstva Okresní hospodářské komory Cheb, pomáhal jsem udržovat v chodu její tehdejší úřad a rozšiřovat členskou základnu. Byl jsem u prvních jednání o možném spojení okresních komor v našem regionu, stejně jako jsem pomáhal následujícím představitelům komory v dalších letech její činnosti. V období, kdy jsem byl místostarostou Chebu, jsem s komorou navázal úzkou spolupráci a snažil jsem se ji vtáhnout do všech zásadních jednání spojených s připravovaným rozvojem podnikání na Chebsku. Komora pro nás připravila spoustu odborných podkladů, které v mnoha situacích pomohly přesvědčit investory ke vstupu do našeho regionu.
Proč jste se rozhodl kandidovat na předsedu představenstva?
Zrálo to delší dobu. Diskutoval jsem s několika podnikatelsky důležitými osobnostmi našeho regionu, které mě dlouhodobě znají, vnímají mé názory a ty mi vyjádřily podporu. Finálním impulsem bylo, že se dosavadní předseda Josef Ciglanský rozhodl nekandidovat. Já našemu regionu fandím a myslím si, že jeho potenciál nedostatečně využíváme. Platformu komory vnímám jako motivátora a mediátora některých regionálních témat, která se politici bojí otevírat a řešit, nebo která jsou s ohledem na jejich přesah nepopulární u voličů.
Někteří členové komory volají po tom, že by se měla jednání představenstva, alespoň zčásti, otevřít členské základně. Co si o tom myslíte?
Nemám s tím žádný problém. Komora je převážně o dobrovolné práci a podílení se na rozvoji podnikatelského zázemí v regionu. Každá aktivita, která bude ku prospěchu, je vítaná. Určitě na jednání neprobíráme témata, ke kterým by členská základna neměla mít přístup či možnost se k nim vyjádřit. Plánujeme interní webovou sekci, kde budeme sdílet jednotlivé termíny života komory tak, aby o nich věděl každý z členské základny a dokázal se případně podle svého zájmu a potřeby zapojit.
Měla by komora ve větší míře usilovat o dialog, o komunikaci s městy a krajem?
To je jeden z hlavních úkolů komory, komunikace s městy, krajem ale i všemi zástupci státní správy v našem regionu. Například zvýšení daně z nemovitosti v Chebu jen pro vlastníky nemovitostí určených k podnikání považuji za nešťastné, diskriminační a nedostatečně vysvětlené. Příčinou negativních reakcí ze strany podnikatelů byla i v podstatě nulová komunikace s nimi i s komorou. Jsme připraveni toto téma opětovně otevřít na dalším jednání se zástupci města Chebu a situaci uklidnit. Především se ale budeme snažit nastavit taková pravidla komunikace, aby témata, která se týkají podnikání na úrovni obcí i kraje, byla vždy s komorou konzultována a měli jsme možnost se k nim vyjádřit.
Chcete spolupracovat s německými komorami. Jak by měla taková spolupráce vypadat?
Plánuji v prvním pololetí několik návštěv Bavorska i Saska, abychom si společně nadefinovali jednotlivé vlastní i nadregionální priority a potřeby. Rád bych prostřednictvím komor vytvořil iniciativu a podporu chybějícím dopravním stavbám jak na silnici, tak na železnici. Komora má v Německu ještě větší váhu, protože je v ní členství pro podnikatele povinné. Vedle toho vidím obrovský potenciál při spolupráci v jednotlivých odvětvích. Komora je vedle všeho dalšího také obrovskou sítí kontaktů, které mohou podporovat stávající nebo rozvíjet nový byznys.
Co se týče trhu práce, čeští podnikatelé si stěžují, že vychovají zaměstnance, avšak pobídkám z Německa nemohou konkurovat, a tak jim lidé odcházejí. V čem je problém?
Jedná se především o sociální příspěvky na dítě, ty tvoří základní rozdíl a jsou pro spousty pendlujících zaměstnanců hlavní motivací. Samotné mzdy se velmi rychle přibližují a doufám, že se dožiji doby, kdy se u nás vyplatí pracovat i Němcům. Komora určitě bude toto téma zdůrazňovat a snažit se prostřednictvím zákonodárců vyvíjet tlak na potřebné legislativní úpravy. Stačilo by pravidlo a nějaká forma sankce, aby zaměstnanci dodržovali podmínky pracovních smluv. Dnes se prostě seberou, nic nenahlásí, nechají se v podstatě vyhodit a odejdou za lepším. To je nefér.
Mnozí podnikatelé si myslí, že je čas začít se chovat vůči českému pracovnímu trhu ochranářsky...
Tomu nefandím. Naopak si myslím, že svoboda, kterou volný trh dává, nám umožňuje vybírat si výhody z obou systémů. Restrikce a protekcionismus byly vždy cestou k úpadku.
Jak by měla podle vás komora vstupovat do oblasti školství?
Za nás je důležité duální vzdělávání v rámci technických oborů středních škol, to znamená spolupráci škol se zaměstnavateli ve spojitosti s praxí studentů. A také polytechnická výuka na základních školách. Myslím, že politické reprezentaci na všech úrovních průběžně poskytujeme zpětnou vazbu, definujeme potřeby zaměstnavatelů a snažíme se upozorňovat na problematické oblasti. Jsme připraveni asistovat i u neoblíbených opatření a v jistém ohledu krýt politické reprezentaci záda, protože si myslíme, že určité přenastavení školství je u nás v regionu potřebné. Ať už z hlediska definice oborů, tak i dostupnosti vzdělávání napříč krajem.
Co si myslíte o tom, že mladí lidé ze škol v regionu velmi často utíkají do provozů, kde nepotřebují vzdělání?
Myslím, že to není problém podnikatelů, ale státu, který si pozdě začal uvědomovat, že se systém středoškolského vzdělávání, zejména toho technického a učňovského, řítí do katastrofy. Dejme všemu čas, vžijme se do role investorů a važme si každé příležitosti, kterou jejich snaha do regionů přináší. Sami v rámci interního vzdělávání dohání to, co způsobilo špatné nastavení vzdělávacího systému.
Řekl jste, že komora by měla být silná. Jaká je podle vás cesta k vytvoření silné, ekonomicky soběstačné komory?
Mít silnou členskou základnu, jasně definované priority a potřeby v jednotlivých oblastech. Komora by měla nabízet služby a produkty, které budou podnikateli či subjekty státní správy a samosprávy poptávané a za které nám budou ochotni platit. Členům by měla především poskytovat jistotu, že se o regionální či legislativní témata, která by sami řešili složitě, někdo stará a hájí jejich zájmy.
Co komora a UNESCO?
Zapsání jednotlivých lokalit našeho regionu na seznam kulturního dědictví UNESCO vnímám jako obrovskou příležitost pro rozvoj cestovního ruchu a lázeňství v našem regionu. S očekávaným zvýšením zájmu o náš region je spojená i potřeba rozvíjet infrastrukturu a budovat odpovídající zázemí v oblasti dopravy. Zmíním například potřebu parkovišť, elektrifikaci železnice do Německa, napojení na českou i německou dálniční síť, ale i zázemí pro jednotlivé podnikatelské oblasti. Týká se to například ubytovacích kapacit, gastronomie a v neposlední řadě výstavby dostupného bydlení pro zaměstnance. Komora by tak měla tvořit jednoho z hlavních partnerů pro orgány státní správy, samosprávy i samotného programu UNESCO. Plánujeme vytvořit pracovní sekci a této problematice se intenzivně věnovat pro koordinaci zájmu jednotlivých podnikatelských subjektů i maximální vytěžení potenciálu, který s sebou toto prestižní označení přináší.
Mezi členy představenstva jsou malí podnikatelé i lidé, za kterými stojí firmy s množstvím zaměstnanců. Nepřináší to problémy?
Já to jako problém nevidím. Naopak, diverzita nám pomáhá najít kompromis a definovat jasné priority, které můžeme dále konzultovat a prosazovat na všech úrovních, kde se to od nás očekává. Když to zjednoduším, tak kvalitní dopravní infrastrukturu, absolventy škol, kteří vědí, že najdou v regionu uplatnění, dostupné bydlení pro zaměstnance i férové a udržitelné podmínky pro podnikání v jednotlivých obcích chce každý z našich členů. A je jedno, jak je veliký.
