„Jsou zdokumentované případy, kdy tento pták pozře i padesáticentimetrovou štiku,“ říká Michal Blahůšek, předseda karlovarské organizace Českého rybářského svazu.
Půlmetrová štika má přitom už tu správnou míru, aby si ji od vody mohl odnést i rybář. A ve většině případů to podle Blahůškových slov také lovci dělají.
To má ovšem za následek skutečnost, že trofejních ryb je ve vodách regionu málo. „Kvůli tomu budou někteří rybáři naštvaní,“ předpovídá jejich předseda.
Společně s kolegy se přitom snaží, aby bylo dravých ryb ve vodách co možná nejvíce. Do každého revíru na Ohři proto každoročně nasazují 1500 malých štiček. To znamená, že jenom mezi Svatošskými skalami a Velichovem jich díky rybářskému svazu plave na 4,5 tisíce.
Naděje, že některá z nich doroste do trofejních rozměrů, je malá. Vedle rybářů ji snižují už zmiňovaní kormoráni. „Čas od času se ale stane, že rybář z vody vytáhne skutečně výstavní kus, třeba 120 centimetrů dlouhý. Ale stává se to jen zřídka,“ doplňuje Blahůšek.
Představa, že rybář hned 16. června, kdy končí hájení, zasedne k vodě a domů pak dojde s deseti štikami v batohu, je ovšem lichá. „Jeden den si může odnést maximálně dvě dravé ryby,“ potvrzuje Michal Blahůšek.
Pokud by se našel takový „rybář“, kterého by stráž přistihla s více kusy, přijde o povolenku a už si nezachytá. „Ale 99 procent rybářů pravidla dodržuje,“ podotýká šéf karlovarských rybářů.
Daleko větší postih ale čeká na pytláky. Takzvané generační ryby si totiž rybáři cení i na pět tisíc korun. Kdo ji bez povolení chytí, dostane se do konfliktu s paragrafy. Hrozí mu až dvouletý nedobrovolný pobyt za mřížemi.
