Jana Puka znala většina Karlovaráků jako vynikajícího číšníka, patřil k typickým figurkám lázeňského města. Pracoval na mnoha místech, v Otavě, Embassy a především v Gradhotelu Pupp. Byl jazykově vybaven, pozorný, uctivý, ale ne vlezlý, stále skvěle naladěn. Vždy i v civilu perfektně oblečen, sněhová košile byla základ, zkrátka profesionál.
Byl silnější, podsadité postavy, ale ve Slovenské vinárně jen kmital. Měli jsme vždy pocit, že obsluhuje jen náš stůl, ale ten pocit museli mít i ostatní hosté, v tom bylo jeho mistrovství.
Snad i proto chtěl být německý ministr zahraničí Hans Ditrich Genscher vždy při návštěvě Karlových Varů obsluhován právě Janem Pukem.
Obsluhoval státníky, ale i slavné herce
Jan Puk obsluhoval nejen státníky, ale i herce a herečky. Chlubil se, že podstrojoval Lolobrigidě, Harapesovi, pianistovi Richtěrovi, dokonce generálnímu tajemníkovi OSN Waldheimovi. Puk vzpomínal, jak tajemníkovi přinesl na stůl pstruha a zámecké brambory, svíčkové řezy, hranolky a lívanečky se šlehačkou. K pití plzeňské pivo a následně rýnský ryzlink.
V Puppu se vyprávěla příhoda, jak Puk vletěl do kuchyně a řekl jednomu z učňů: "Máš tam na sále tátu, tak se blejskni a něco dobrýho mu udělej!" Mladík se snažil. Po chvíli Puk s pompou sobě vlastní gastronomický skvost odnesl. Učeň se po chvíli šel podívat, jak to tátovi chutná, ale nestačil se divit. Puk u bočního stolečku si pochutnával. "Táta jen chtěl vědět, jestli seš v dobrých rukách, byl spokojen, nechtěl čekat a odešel, co jsem měl dělat."
Na vojně vařil v Postoloprtech
"Číšnickou školu jsem absolvoval v Ambasadoru a později v Alcronu. Dvě sezony před vojnou jsem byl etážovým vrchním v karlovarském Grandhotelu. V základní vojenské služně jsem vařil v Postoloprtech. Vařit umím, ale přeci jen - číšník je číšník, práce na place mě vždycky bavila," svěřil se v rozhovoru, který jsem s ním kdysi vedl.
"Karlovy Vary se mi zalíbily. Osm let jsem odsloužil v Embassy… jo, tam to byl záhul. Denně jsme měli plno, tatarák s topinkami to tu vyhrával."
Jako číšník pracoval i ve Vídni a Norimberku
Známý číšník se pak několik let toulal po Evropě. Sloužil ve Vídni v hotelu Regina, působil v Norimberku, dvě sezony jezdil s jídelními vozy, ale táhlo ho to zpět do Karlových Varů. Objevil se v Otavě a od roku 1970 se pohyboval na všech možných místech v Grandhotelu Pupp.
Blíže jsem ho poznal, když byl vedoucím střediska Slovenská vinárna a na starosti měl jednu směnu - dva kuchaře a čtyři číšníky. Po jedné náročné recepci jsem s ním mluvil. "Z podobných akcí, ale i z plesů chodím pravidelně domu do Tuhnic pěšky, musím se nadýchat čerstvého vzduchu, pokud ovšem nefouká od Vřesové."
Šedesátku ještě důstojně oslavil v plné pohodě. Bohužel o dva roky později náhle zemřel. Ve chvíli, kdy se příbuzní a známí v karlovarském krematoriu naposledy s Janem Pukem loučili, tlupa lupičů mu vykrádala jeho tuhnický byt.
