Zajímavé prvenství v telekomunikační technice získal karlovarský region. Lidé, kteří v něm žijí, se podle průzkumu společnosti O2 relativně málo zbavují pevných linek. Své místo má ve více než čtvrtině zdejších domácností. Podle Kateřiny Mikšovské z O2 je to sice méně než před několika lety, ovšem ve srovnání s jinými regiony tady počet klesá pomaleji.
„Za posledních šest let se od pevné linky odpojilo jen zhruba dva a půl tisíce domácností, což je jednoznačně nejméně v celé republice,“ uvedla. Lidé, kteří žijí v Krušných horách, mají pádný důvod, proč si ponechat pevnou linku. Příkladem je třeba Šindelová na Sokolovsku, kde zůstává pevná linka nutností.
„Abych si mohl zatelefonovat z mobilu, musím vylézt z domu a najít si vhodné místo, jinak mě lidé na druhém konci neslyší,“ říká obyvatel obce Rudolf Kovařík. V Šindelové žije trvale zhruba 300 lidí, většinou starších.
„Pevná linka by jim mohla i zachránit život. Někteří si ji proto nechali i zavést,“ upozorňuje Rudolf Kovařík. Kvůli špatnému signálu si tak někteří jeho sousedé mohou nechat jen zdát třeba o internetu nebo hlásiči, který chrání dům před zloději.
Trvale žijící obyvatelé však nejsou jedinými, kteří by lepší signál v Šindelové uvítali. Na víkend tam totiž přijíždí chataři, o prázdninách se k nim přidávají i děti, které míří do Krušných hor na letní tábory. „Rázem tu tak může být i více než pět stovek lidí. Proto se snažíme s operátory domluvit, zatím jsme ale moc úspěšní nebyli,“ uvedl.
Bohaté zkušenosti se špatným signálem v Krušných horách má bývalý dlouholetý náčelník horské služby Rudolf Chlad, který bydlí na Božím Daru. Nejvýše položené české město už tento problém řešit nemusí, okolní vesnice jsou na tom hůř.
„Pokud se budeme bavit jen o katastru Božího Daru, tak problémy se signálem má například Zlatý kopec,“ uvedl. Velké nebezpečí podle něj mohou představovat signálem nepokryté běžkařské nebo cyklistické trasy, kterých jsou v Krušných horách desítky kilometrů. Podle Kateřiny Mikšovské však není úplně jednoduché pokrýt horské oblasti kvalitním signálem. Návratnost investic je navíc mizivá.
„V regionu najdeme místa, kde mohou být problémy s dostupností signálu, zejména uvnitř domů nebo v horských oblastech s členitým terénem. Pokrytí těchto oblastí lze zajistit za cenu velmi vysokých nákladů. Většinou zde nejsou stavby vhodné pro umístění základnových stanic, je třeba zajistit výstavbu vlastních stožárů, vybudovat elektropřípojky a přístupové cesty. Situace je o to složitější, pokud se jedná o chráněné území,“ vysvětlila.
V Přebuzi už signál mají, pevné linky nepotřebují
Jednou z obcí, která se po dlouhé době v polovině loňského ledna dočkala signálu, je Přebuz na Sokolovsku. „Odhaduji, že tři čtvrtiny obyvatel se hned pevných linek zbavily. Osobně už ji nemám minimálně od roku 2012. Lidé, kteří si ji nechali, ji mají zřejmě jen ze zvyku,“ uvedla starostka Miluše Ženteková.
U hřbitova a lesa, kde je lepší signál, se však setkávají i dál. Pokud tamním obyvatelům přijede návštěva a má jiného operátora, nezbývá nic jiného, než se kvůli telefonování vrátit ke starým časům. Dělají to i děti starostky. „Máme tu sice jen jednoho operátora, ale jsme za něj rádi,“ řekla Miluše Ženteková.
Podle mluvčího Českého telekomunikačního úřadu Martina Drtiny se špatnému nebo chybějícímu signálu mohou bránit zákazníci jen tam, kde někdy byl. Jestliže zmizí nebo se zhorší a oni mají s operátorem uzavřenou smlouvu, v níž se zavazuje, že danou oblast pokryje, mohou službu reklamovat. Nelze jej ale donutit, aby pokryl bílé místo, kde signál nikdy nebyl.
