Děti z chebského gymnázia nový trend nepotvrdily. Na tyč vyšplhaly všechny.

Děti z chebského gymnázia nový trend nepotvrdily. Na tyč vyšplhaly všechny. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Místo cvičení omluvenky. Děti zaostávají ve sportu, mají radši počítač

  • 90
Školáci v Karlovarském kraji se nehýbou, raději sedí u počítače a před televizí. V pohybových dovednostech patří mezi nejhorší v republice. Ukázala to analýza dat získaných při loňském ročníku Sazka Olympijského víceboje, akce určené pro základní školy.

Odborníci bijí na poplach. České děti se hýbou stále míň. Studie ukazují, že zatímco před dvaceti lety děti sportovaly tři hodiny denně, nyní je to jen 45 minut. Tělocvik už navíc zdaleka není nejoblíbenějším předmětem, naopak se mu žáci mnohdy vyhýbají.

Alarmující je situace v Karlovarském kraji. Zdejší děti jsou na tom s fyzickou zdatností takřka nejhůř z celé republiky. Za nimi zaostali jen žáci kraje Plzeňského a Olomouckého.

Překvapivé je zjištění, že zatímco dříve na tom byly vesnické děti fyzicky lépe, v současnosti jsou školáci žijící ve městech nad 50 tisíc obyvatel pohybově zdatnější než jejich vrstevníci, kteří bydlí v sídlech do 20 tisíc obyvatel.

„To mne opravdu překvapilo,“ uvedl krajský radní pro oblast školství, mládeže a tělovýchovy Edmund Janisch. „Nechápu ty rozdíly. Jako dítě jsem bydlel v Doubí a po okolí lítal jako šakal. I když možná je pravda, že děti ve městech mají víc příležitostí, víc možností navštěvovat nějaké kroužky nebo sportovní oddíly,“ myslí si Janisch.

Podle jeho slov je třeba kořeny problému hledat v rodinách. „Není možné všechno svádět jen na státní či krajské instituce. Karlovarský kraj sportování dětí masivně podporuje. Ale pokud rodiče své potomky ke sportu nepovedou, děti se hýbat nebudou. Tam je zakopaný pes,“ uvedl Janisch s tím, že i města by měla tlačit na základní školy, aby se víc věnovaly tělesné výchově a pohybu obecně.

Dvakrát 45 minut týdně nestačí, stýskají si učitelé

Podle názoru učitelů však školy nemají příliš možností, jak tyto problémy řešit. „Děti jsou velmi neobratné, neumí běhat, skákat, šplhat. Tohle škola za dvakrát 45 minut týdně nespraví. Navíc přibývá dětí, které nejenže nesportují, ale mají k tělocviku dokonce odpor. A rodiče je v tom často podporují tím, že napíší omluvenku,“ vysvětlila zástupkyně ředitele 3. základní školy v Chebu Štěpánka Dostálová.

S nedostatkem pohybu a špatnými stravovacími návyky úzce souvisí nadváha. Ta české školáky trápí stále častěji. „Je to začarovaný kruh. Nesportují, protože mají kila navíc. Jenže nadváha přináší i problémy. Děti mají špatnou klenbu nožní, trpí klouby dolních končetin, častá jsou nejrůznější vybočení páteře, protože ochablé svaly ji neudrží. V extrémních případech dokonce může dojít k rozpadu kyčelních kloubů,“ varoval chebský ortoped Jiří Kopecký.

Podle výsledků studie hraje prostředí, kde dítě vyrůstá, v jeho pohybové zdatnosti poměrně významnou roli. Rozdíly mezi malými a většími obcemi se totiž s rostoucím věkem zvyšují.

Odborník na sportování dětí Tomáš Perič z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy prý může pouze spekulovat, kde leží příčiny výrazných rozdílů mezi jednotlivými kraji. Roli mohou hrát lepší dostupnost sportovišť i sportovních klubů nebo vyšší mzdy a s tím související lepší finanční možnosti rodičů ve městech.

„To je na větší studii. Chceme zkoumat, jestli existuje závislost mezi počtem klubů, oddílů a sportovní výkonností dětí,“ řekl Perič.

Dlouholetý tenisový trenér Karel Denk, který už v Chebu vychoval několik generací úspěšných sportovců, má jasno. Děti na venkově se k organizovanému sportu dostanou jen sporadicky.

Na vině je i horší dopravní obslužnost. Pokud rodiče svoje ratolesti za sportem nedovezou, třeba kvůli tomu, že jsou celý den v zaměstnání, děti nemají šanci se nějakému sportu aktivně věnovat, i když by chtěly. Televize či počítač tak nad pohybem vítězí na plné čáře.

„Když jsem před více než třiceti lety s trénováním začínal, z dvaceti dětí v oddíle byl nešika nanejvýš jeden. Dnes je to naopak. Děti neznají švihadlo, neumí kotoul a hodit míč je pro ně problém,“ vypočítal Denk. Podle jeho slov trvá často rok, než se děti rozhýbou natolik, aby zvládly běžné cviky na rozvoj obratnosti.