Smírčí kříž u Hazlova na Ašsku připomíná vraždu osmiletého chlapce, který...

Smírčí kříž u Hazlova na Ašsku připomíná vraždu osmiletého chlapce, který zemřel rukou vlastního otce 1. srpna 1675. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Otec ubodal syna nožem na chléb, brutální vraždu připomíná smírčí kříž

  • 9
Brutální vraždu osmiletého chlapce, který v roce 1675 zemřel rukou vlastního otce, připomíná smírčí kříž nedaleko Hazlova na Ašsku. Najít ho není snadné, stojí ve strmém srázu hluboké rokle zarostlé bujnými křovinami.

V nejzápadnějším cípu naší republiky se na cestě z Františkových Lázní do Aše rozkládá městečko Hazlov, ke kterému byly po druhé světové válce přidruženy osady Výhledy, Skalka, Lipná, Polná a Vlastislav. Nedaleko silnice, která je spojuje, zhruba na půli cestě mezi Skalkou a Lipnou, se nachází smírčí kříž, který patří mezi nejkrásnější kamenné kříže u nás a je také jedním z mála, u kterých víme, kdy a proč byl postavený. 

Na rozdíl od naprosté většiny smírčích křížů, o jejichž stáří a původu nedokážeme říct nic relevantního a jsme odkázáni na lidové pověsti a legendy, často daleko mladší než kříž samotný, u tohoto máme písemných pramenů opravdu hodně.

Probodl otec své dítě nožem, stojí na kříži

Základní údaje se dozvíme přímo na místě. Žulový monolit ve tvaru řeckého kříže s rameny téměř na centimetr stejně širokými, jako je jeho výška 90 cm, má na severní straně vyrytý monogram IHS, pod ním symbol srdce probodnutého dvojicí nožů a kolem něho dnes už velmi obtížně čitelný text, po jehož rozluštění běhá mráz po zádech. Archaickou němčinou je tady velkými literami napsáno „1675 den I. august hat ein vatter sein kindt mit einem messer erstochen“, což v překladu do češtiny znamená „1. srpna 1675 probodl otec své dítě nožem“.

Že nejde o nějaký žert kameníka, dokládají více než tři stovky roků staré dokumenty, uchovávané v chebském archivu. Jejich studiu se ve 20. letech minulého století, kdy byl kříž s velkou pravděpodobností na svém původním místě, objevený a znovu postavený, věnoval hazlovský archivář Johann Wagner. Výsledky svého bádání vydal v roce 1926 v časopise Unser Egerland, a věru to není zábavné čtení.

Tragédie se odehrála ve čtvrtek 1. srpna 1675. V hazlovské církevní matrice je v knize zemřelých v tomto dni zapsáno, že Michel Wagner ze Skalky u Hazlova zavraždil svého jediného synka Jošta (Jobsta), starého osm let a 15 týdnů. Zaznamenaný je i mimořádně brutální způsob vraždy: otec synovi nejprve zasadil osm ran nožem na chléb, následně jeho tělo nožem rozpáral od levé strany hrudníku až po břicho, vyřízl srdce dítěte a spolu s dalšími vnitřnostmi je rozházel po celé světnici.

Vztek, nebo náboženské pomatení?

Co vlastně dohnalo Michela Wagnera k tak hrůznému činu, není úplně jasné. Český badatel Karel Šrámek v roce 1933 zaznamenal dvě legendy, které se v místě předávaly z generace na generaci už 250 let. Podle jedné zabil otec chlapce ve vzteku, poněvadž prý za ním stále běhal do nedalekého lomu. Podle druhé vraždil „v náboženském pomatení smyslů, aby prý obětoval srdce svého dítěte“. S druhou verzí souzní i zápis v dobové kronice Wolfganga Caspara Markla, kde je poznámka, že „hledal duši svého dítěte skrze pití jeho krve“.

Zatímco zohavená mrtvolka dítěte zůstala v domě celé tři dny, než byla v Hazlově pohřbena, osud Michela Wagnera nabral rychlý spád. Záhy po činu byl dopaden, spoután řetězy a deportován do Chebu, kde se, sice na mučidlech, k vraždě syna doznal. Byl odsouzen k trestu smrti a 7. března 1676 v Chebu popraven. 

Na popravě vydělal kat i úředníci a zedníci

V „Knize vydání města Chebu“ je s důkladností hodnou lepších věcí pečlivě vypočítáno, kolik že celá jeho kauza stála peněz. Počínaje 56 krejcary, které obdržel městský pacholek za spoutání obviněného do želez, a konče jedním zlatým a 30 krejcary, které si vydělal za jeho stětí mečem chebský kat, přišel proces Michela Wagnera i s jeho popravou na 78 zlatých a 21 a půl krejcaru.

Nejvíc peněz padlo na platby pro soudce, písaře, úředníky a dráby, ale jsou tam i položky, které budí úsměv. Například dva zlaté a 30 krejcarů dostali na pivo a chleba zedníci, kteří vyspravili popraviště, a dva pánové z městské rady, kteří doprovázeli odsouzence na popraviště, dostali každý po 40 krejcarech „na truňk vína“. Asi to tehdy bylo dost peněz, uvážíme-li, že sedmiměsíční pobyt Michela Wagnera v šatlavě stál městskou pokladnu jen 15 zlatých a 45 krejcarů, tedy pět krejcarů za den.

Kříž, který připomíná tragický čin Michela Wagnera, se sice nachází na volně přístupném místě jen pár metrů od silnice, objevit ho ale není tak docela snadné. Stojí totiž ve strmém srázu poměrně hluboké rokle, od jara do podzimu zarostlé bujnými náletovými křovinami. 

Kdysi k němu od silnice ukazovala orientační tabulka, ta ale už před pár lety zmizela, a tak nezbývá než vydat se po silnici ze Skalky do Lipné s očima otevřenýma. Kříž stojí asi 10 metrů vlevo od silnice necelých 200 metrů za železničním přejezdem, zhruba v místech, kde na levé straně silnice začínají svodidla. Postůjte u něj se vzpomínkou na nešťastného Jošta, jehož tragickou smrt připomíná už téměř tři a půl století.