Počet sociálních pohřbů v kraji každý rok roste. Například v roce 2010 musela karlovarská radnice řešit 21 pohřbů, v roce 2014 ale jejich počet stoupl už na 35. Za první polovinu letošního roku vybavovalo krajské město sociální pohřeb zatím sedmnáctkrát. Podobný trend pozorují i v Sokolově a Chebu. „Za poslední tři roky se počet sociálních pohřbů zdvojnásobil,“ upřesnila mluvčí sokolovské radnice Dagmar Mašková.
Města mají povinnost zajistit pohřbení osob, které zemřely na jejich území a nemají žádné příbuzné. Vypravení sociálního pohřbu objednávají u některé z místních pohřebních služeb. „Konkrétní služba pak zařídí vše, co je potřeba, to znamená převoz těla a jeho následné zpopelnění. Pravidla pohřbívání jsou stejná jak v případě pohřbu našich příbuzných, tak v případě sociálních pohřbů,“ popsala Mašková.
Veškeré náklady spojené s převozem lidských ostatků a úkony s tím spojené hradí město.
Náklady na pohřby se přitom stále zvyšují. Karlovy Vary i Sokolov za ně ročně vydají částku pohybující se kolem 300 tisíc korun, Cheb pak asi 250 tisíc korun. „Částka neustále roste a od roku 2010 se zdvojnásobila - ze 157 tisíc na 314 loni. V polovině letošního roku se zdá, že bude zhruba na úrovni loňského,“ upřesnil výdaje mluvčí karlovarského magistrátu Jan Kopál.
Oproti běžnému pohřbu, jehož cena se podle Hany Maxové z chebské pohřební služby De Wolf pohybuje kolem dvaceti tisíc korun, je ten sociální o něco levnější. V Karlovarském kraji za něj města zaplatí osm až deset tisíc korun.
Vybírá se nejlevnější rakev, pohřeb je bez obřadu
Náklady jsou nižší například díky tomu, že rakev pro nebožtíka se používá ta nejlevnější možná. Chybí také smuteční obřad. „Výdaje jsou pouze základní, tedy nejnutnější,“ potvrdila mluvčí chebské radnice Simona Liptáková.
I když se města snaží získat náklady na sociální pohřby zpět z dědického řízení, ne vždy se jim to podaří. Pokud nebožtík nemá žádné dědice, mohou radnice požadovat náhradu nákladů na pohřeb od státu.
„Mechanismus je takový, že v případě, že zjistíme úmrtí člověka, který nemá známých příbuzných a ani jeho majetek nepostačuje na pokrytí nákladů na pohřeb, město pohřeb zajistí. Poté může následovat dědické řízení, a pokud v něm je zjištěn nějaký majetek zemřelého nebo jeho dědicové, snažíme se náklady na pohřeb získat zpět,“ upřesnil Kopál.
Jestliže se ani v dědickém řízení nezjistí žádný majetek nebo dědic zemřelého, ministerstvo pro místní rozvoj uhradí městu nutné vynaložené náklady.
Peníze vrácené z dědického řízení a uhrazené ministerstvem ovšem nákladům na pohřby často neodpovídají. Podle Kopála je to dáno časovým posunem.
„Město hradí pohřeb hned po zjištění úmrtí člověka, jehož pohřeb nemá kdo vypravit, ale prostředky se vrací zpětně, často i po několika letech,“ uvedl mluvčí. Například za rok 2014 tak Karlovy Vary získaly o 18 tisíc korun méně, než činily skutečné výdaje.
Úhradu nákladů mohou města od ministerstva požadovat do tří let po ukončení dědického řízení. „V případě úmrtí dítěte při porodu či mrtvě rozeného dítěte se náklady na zajištění pohřbení neproplácí,“ doplnila Mašková.
