Robert se synem. Pětašedesátiletý částečný invalida Rudolf. Lenka, která trpí agorafobií, s manželem. Tato zdánlivě nesourodá skupinka lidí má společného víc, než by se na první pohled zdálo. Všichni bydlí na sokolovské ubytovně v Tovární ulici.
A všichni jsou bytostně závislí na dávkách v hmotné nouzi. Teď jim hrozí nebezpečí, že přijdou o příspěvek na bydlení a budou se muset vystěhovat. Souvisí to s novou pravomocí radnic, které teď rozhodují o tom, komu může úřad práce doplatek na bydlení poskytnout, a komu ne.
Právě sokolovští radní rozhodli, že město nebude dávat souhlasné stanovisko s jejich vyplácením. Prakticky bez výjimek.
„Bydlím tady od února. V pondělí jsem si byl zažádat o dávky a teď čekám. Jestli je nedostanu, asi půjdu pod most,“ rezignovaně klopí hlavu Robert Grässle. Na ubytovnu se dostal poté, co mu skončila smlouva na nájem bytu, jehož majitel s ním měl jiné plány. Když dnes poplatí vše, co musí, zbyde jemu a jeho synovi na měsíc 1 500 korun.
Přijít o střechu nad hlavou? To by mě odrovnalo, říká žena
Podobně je na tom i Rudolf Kopelent, který v ubytovně žije už osmým rokem. Je částečně invalidní a v pětašedesáti letech nemá šanci zavadit o jakoukoliv práci. Na rozdíl od souseda Roberta mu po zaplacení všech složenek zbývá na měsíc aspoň 2 400 korun. I on by skončil na ulici. Nemá totiž, kam by šel.
„To víte, že jsme z toho rozhodnutí všichni rozhození,“ říká paní Lenka, která ubytovnu kvůli své fobii opouští jen minimálně. Žádost o peníze od státu vyřizuje její manžel.
„Přijít o střechu nad hlavou? To by mě rovnou odvezli na psychiatrii. Taková vidina člověka odrovná,“ svěřuje se žena. I ona je na ubytovnu odkázaná z důvodů, které mohou potkat každého.
„Manžel přišel o práci, já onemocněla. Bydleli jsme na černo v podnájmu a najednou jsme ze dne na den neměli kam jít. Manžel má sice sem tam nějakou brigádu, ale na to, abychom zaplatili víc než deset tisíc měsíčně, to není,“ vysvětluje důvody k obavám Lenka.
Správcová ubytovny Ingrid Sedláková radí lidem v nouzi, aby si začali balit své věci. Ale za „své“ lidičky je ochotná bojovat. „Nemáme žádné informace. Jenom ty, které visí na webových stránkách města, a noviny,“ tvrdí správcová. O tom, jak to s lidmi z ubytovny bude dál, se proto rozhodla vysondovat přímo na sokolovské radnici. A nepřinesla jim dobré zprávy.
Máte smůlu, slyší lidé z ubytovny
„Je to přesně tak, jak se to prezentuje navenek. Lidi, kteří bydlí na ubytovnách, peníze prostě nedostanou. Teď teprve začne ten správný bludný kruh,“ říká.
Ubytovna, které vládne, má kapacitu 110 lůžek. Za každé platí klienti 5 200 korun měsíčně. „Teď tady bydlí nějakých 60 lidí. Ale nejsou to jenom sociální případy. Bydlí u nás například i stavbaři,“ vysvětluje Sedláková.
Ze zmíněné ubytovny se rozhodnutí sokolovských radních týká 14 lidí. „Co s nimi teď bude, netuším. Někteří si zaplatí ještě pár dní. A potom? Asi skončí na ulici,“ dodává.
„Rozhodnutí radních mě nezajímá. Ať si dělají, co chtějí, já si také dělám, co chci,“ tvrdí Jaromír Brož, jednatel společnosti, které ubytovna v Tovární ulici patří. Na poznámku radních, že by se majitelé ubytoven měli začít chovat tržně, tedy snížit nájemné sociálně slabým, má jasný názor. „Nic takového neudělám.“
Sokolovští radní se na svém posledním zasedání usnesli na tom, že město nebude dávat souhlasná stanoviska k žádostem o dávky v hmotné nouzi. Agendu vyřizuje odbor správy majetku města, kde žádosti vyhodnotí.
Šanci na souhlasné stanovisko mají takzvané případy hodné zřetele. „Tedy například když je žadatelem matka samoživitelka,“ konstatoval Karel Jakobec, sokolovský místostarosta.
Orgánem, který o takových případech bude rozhodovat, je rada města. „Předpokládám ale, že výjimek bude jako šafránu,“ doplnil starosta města Jan Picka.
„Jediný odvolacím orgánem je v tomto případě krajský úřad,“ dodal starosta s tím, že město zatím nemá připravenou záchrannou síť pro ty, kteří dávky nedostanou.
