Chirurg Ivo Stowasser s pacientem Tomášem Vojtou a internistou Jiřím Vlasákem.

Chirurg Ivo Stowasser s pacientem Tomášem Vojtou a internistou Jiřím Vlasákem. | foto: Martin Stolař, MAFRA

V Sokolově jako první odoperovali žlučník pacientovi s břišní dialýzou

  • 4
Na zápis do lékařských učebnic aspirují lékaři z Nemocnice Sokolov. Jako vůbec první na světě odoperovali silně zanícený žlučník pacientovi se selháním ledvin, aniž by u něj přerušili čištění krve takzvanou břišní (peritoneální) dialýzou.

Při praktikování této metody si nemocný mnohem pohodlněji v domácím prostředí sám třikrát až pětkrát denně do dutiny břišní napouští a zase z ní vypouští dialyzační roztok. Jím se tělo zbavuje škodlivých látek, které u zdravých lidí odstraňují ledviny.

Co je dialýza

Mechanický filtrační proces, při kterém se odstraňují odpadní látky a přebytečná voda z krve. Řídí hladinu elektrolytů v těle v případě, že selhávají ledviny

MOŽNOSTI LÉČBY

  • Transplantace ledvin
  • Hemodialýza - krev, respektive celý organismus, se čistí s pomocí přístroje - tzv. umělá ledvina. Pacient dochází na hemodialýzu třikrát týdně na čtyři až šest hodin
  • Břišní dialýza - do dutiny břišní si pacient asi třikrát denně přivádí roztok, do něhož tělo škodlivé látky soustředí. Při výměně si nemocný "použitý" roztok z břicha vypustí a napustí nový. Výměna trvá asi 30 minut.

Světový primát si připsal tým sokolovského chirurga Ivo Stowassera. Obvykle lékaři v těchto případech pacientovi před operací přeruší břišní dialýzu a přejdou na jinou metodu - na hemodialýzu.

Tedy místo umělohmotné hadičky do břicha zavedou nepříjemnou kanylu do krční žíly a nemocný musí na mimotělní čištění krve dojíždět třikrát týdně na čtyři až šest hodin do dialyzačního střediska.

Jenže pacient Tomáš Vojta, který čeká na novou ledvinu, si přál až do transplantace zůstat na břišní dialýze. Se zánětem žlučníku by ale na transplantaci nemohl, byl by to zdroj vážných komplikací.

Doktoři se tedy museli vypořádat s neobvyklou situací. "Snažili jsme se vyhovět pacientovi, kolem něj se všechno točí," řekl primář chirurgického oddělení Nemocnice v Sokolově Karel Balabán. A je z toho světové prvenství.

Sokolovští chirurgové se jako první odvážili operovat pacienta praktikujícího břišní dialýzu.

"Troufli jsme si. Pokud se operace žlučníku provede dobře, komplikace by neměla nastat. Jedině že by vznikla kýla v jizvě. Kýlu bychom pak museli chirurgicky řešit," řekl Ivo Stowasser.

Už dvanáct hodin po vyjmutí žlučníku si pacient znovu napouštěl do operované břišní dutiny "čisticí" roztok. Daří se mu dobře a pokračuje v přípravě na transplantaci.

Podle primáře Dialyzačního střediska v Sokolově Jiřího Vlasáka představuje přechod na hemodialýzu zásadní změnu v léčbě a zcela jiný režim. "Každý nový vstup do krevního řečiště představuje riziko vzniku infekce, krvácení."

Pacient se bez rizika připravuje na transplantaci

Teď už se pacient Tomáš Vojta těší na novou ledvinu. Průměrně se na ni čeká 16 až 18 měsíců.

"Bez rizika se může na transplantaci připravovat, to je zřejmě největší přínos. Transplantace je navíc úspěšnější u pacientů léčených břišní dialýzou než hemodialýzou," uvedl primář Vlasák.

Jeden úspěšně operovaný pacient je příliš málo na to, aby mohli lékaři případ publikovat v odborných časopisech nebo se o něm zmiňovat na kongresech. "Je to ale světová premiéra, já bych se tomu pojmu nebránil," řekl s úsměvem Stowasser.

Připustil, že při operaci, která je na první pohled rutinní, se neměl od čeho odrazit. V dostupné literatuře není popsáno, za jak dlouho po zákroku lze pacientovi naordinovat první dialýzu.

"Zkoušeli jsme to a můžeme být pyšní, že jsme čekali jen několik hodin po výkonu. Lehce nervózní jsme byli s tím, že se to musí povést," dodal chirurg.

Sokolovské dialyzační středisko obstarává nyní asi 130 lidí se selháním ledvin v konečném stádiu. Z nich 25 nyní používá metodu tzv. břišní dialýzy. Ta je mezi nemocnými čím dál oblíbenější. Sokolovské středisko ji ve spolupráci s místními chirurgy z nemocnice umožňuje pacientům z celého kraje.

Od roku 2011 tady implantovali do břišní dutiny peritoneální katetr celkem čtyřiceti nemocným. A to bez jediného komplikovaného případu. Sokolovským lékařům to jejich kolegové na kongresu ani nechtěli věřit.