Holger Frenzel se v roce 1988 provinil tím, že se pokoušel svoji milou propašovat přes česko-německé hranice do svobodné části Evropy ukrytou v jeho luxusním sportovním voze Opel Manta. Pohraničníci však jeho úmysl odhalili, Frenzel putoval do vězení a vůz v ceně bezmála 30 tisíc západoněmeckých marek, což bylo tehdy v přepočtu přibližně 600 tisíc korun československých, propadl státu.
Ačkoli Okresní soud v Chebu muže loni rehabilitoval a letos v polovině ledna tentýž soud rozhodl o tom, že se vůz Holgerovi vrací, vyhráno ještě nemá. Chebský státní zástupce totiž podal proti rozhodnutí soudu stížnost, v případu tak musí rozhodnout Krajský soud v Plzni.
Ve stížnosti žalobce uvádí, že podle trestního řádu se musí v případě vrácení jednat o konkrétní, existující věc. Ze spisů z let 2019 a 2020 však podle něj nevyplývá, že by uvedený automobil vůbec existoval. Nadto argumentuje tím, že v tomto směru ani soud neučinil žádné šetření a k této otázce se ani v napadeném usnesení nevyjádřil.
Podle názoru státního zástupce proto nelze vydat věc, která neexistuje, potažmo o jejíž existenci jsou s ohledem na značný časový odstup důvodné pochybnosti.
Advokát Lubomír Müller, který majitele před českými soudy zastupuje, má na věc jiný názor. Poukazuje na to, že existence vozu je jasně patrná například ze spisu zdejšího soudu z roku 1988. Namítá rovněž, že osobní automobily podléhají státní evidenci, a tak není důvod, aby v této fázi řízení soud prováděl nějaká další šetření.
„Soud měl pouze posoudit dvě věci. Za prvé, zda je potřebné automobil dále zadržovat kvůli dalšímu řízení, a za druhé zda nepřichází v úvahu jeho propadnutí nebo zabrání. Odpovědi na obě tyto otázky byly negativní, a tak je na místě věc vrátit původnímu majiteli,“ konstatuje Müller s tím, že i kdyby se později zjistilo, že věc je nedohledatelná nebo zničená, na rozhodnutí soudu to nic nemění.
Kde ale vůz skončil, nikdo neví. Advokát Müller už s hledáním začal na vlastní pěst. Zatím však neúspěšně. V socialistické republice takřka nedostupný stříbrný sportovní Opel s espézetkou HN-A 57-08 jakoby se do země propadl.
Pro dívku vyrobil úkryt za sedačkami
Příběh, v němž sehrála velkou roli láska, se začal psát v říjnu 1988. Tehdy se devatenáctiletý Holger Frenzel ze západního Německa rozhodl, že své o rok mladší východoněmecké přítelkyni Krystině Hauck pomůže na vysněný Západ. A budou konečně spolu. Ve svém voze pro ni za zadními sedačkami vyrobil úkryt.
Mladí lidé si dali schůzku v Karlových Varech a vydali se k hranici v Pomezí nad Ohří. Projet se jim však nepodařilo a oba putovali do vězení.
Krystina si v něm pobyla týden a pak byla předána východoněmecké tajné policii STASI. Za to, že se pokusila utéct za hranice, ji doma čekalo 19 měsíců vězení. Na svobodu se dostala v den, kdy padla berlínská zeď.
Holger Frenzel si pobyl pět dnů ve věznici na Borech. Poté byl propuštěn a předán do SRN. Ze soupisu věcí, které u něj byly zajištěny při osobní prohlídce, vyplývá, že přišel mimo jiné o technický průkaz a záruční list k vozidlu Opel Manta. Navíc v denním hlášení Pohraniční stráže útvaru 8842 ze dne 25. října 1988 se rovněž píše, že automobil bude zajištěn u velitelství Pohraniční stráže v Chebu.
