Ve své době luxusní sportovní vůz Opel Manta, v němž před více než třiceti lety pašoval svou přítelkyni z východního do západního Německa schovanou za sedačkami, jako by se do země propadl.
„O zabrání Holgerova automobilu rozhodl senát Okresního soudu v Chebu 2. února 1989. Co se s vozem dělo pak, o tom bohužel nevíme zhola nic. Jeho další osud bude předmětem pátrání. Možná si někdo na takové auto vzpomene nebo bude vědět, co se s ním stalo. Uvítám jakékoli informace,“ vyzval advokát Lubomír Müller.
Ten Němce před soudem zastupoval a z tohoto titulu i požádal soud, aby sdělil, co se s automobilem v ceně bezmála 30 tisíc západoněmeckých marek, což bylo v přepočtu přibližně 600 tisíc korun československých, tehdy stalo.
Hledá se sporťák vylepšený o úkryt na dívku
Advokát připomněl, že celý příběh, v němž sehrála velkou roli láska, se začal psát v říjnu 1988. Tehdy se devatenáctiletý Holger Frenzel, jehož rodině se podařilo z NDR přestěhovat do NSR, rozhodl, že pomůže na vysněný Západ také své o rok mladší východoněmecké přítelkyni Krystině Hauck.
Ve svém stříbrném Opelu Manta pro ni vyrobil úkryt za zadními sedačkami. Mladí lidé si dali schůzku v Karlových Varech. Společně s kamarádem, osmnáctiletým západním Němcem Peterem Härpferem, pak schovali Krystinu v autě.
Následně se všichni tři vydali směrem k československé státní hranici, kterou chtěli překročit v Pomezí nad Ohří. Tam se jim však smůla přilepila na paty. Českoslovenští pohraničníci úkryt objevili a trojici zatkli.
Mladíci i dívka skončili ve vězení
Mladí lidé putovali do vězení. Krystina si v něm pobyla týden a pak byla předána východoněmecké STASI. Za to, že se pokusila utéct za hranice, ji doma čekalo 19 měsíců žaláře. Na svobodu se v NDR dostala až v den, kdy padla berlínská zeď.
Mladíkům ze západního Německa, kteří čelili obvinění z trestných činů spolupachatelství a pomoci k trestnému činu opuštění republiky, tehdy z vězení pomohla prezidentská amnestie z 27. října 1988. Oba tak byli po pěti dnech propuštěni z vazby a předáni do NSR.
Opel Manta
„Domů do Německa jsem se vrátil tak trochu záhadně. V Plzni ve věznici jsem nastoupil do auta a kdosi mě vezl k hranicím. Vůbec nevím, kdo byl se mnou v autě, jestli to byli pohraničníci, policisté nebo někdo úplně jiný. Docela jsem se bál. Poslední úsek cesty jsme jeli tak nějak tajně lesem až k čáře, kde mě vysadili. Tady si mě také vyzvedla sestra. Dnes se to jeví jako dobrodružství, ale tenkrát mi do smíchu vůbec nebylo,“ zavzpomínal Holger Frenzel, který má nárok na odškodnění.
Podle právního zástupce Lubomíra Müllera se jedná o částku 83,33 koruny za každý den, který bez soudu strávil za mřížemi. „To je částka, na niž má nárok každý rehabilitovaný,“ potvrdil Müller.
Otázkou automobilu se chebský soud zabýval až letos v půlce ledna. „V návaznosti na předchozí rehabilitační rozhodnutí zamítl soudce Jiří Kutílek návrh prokurátora na zabrání vozu a rozhodl, že automobil se vrací původnímu majiteli. Toto rozhodnutí je pro Holgera další morální satisfakcí. Nedává však a ani nemůže dát odpověď na otázku, co se s automobilem po jeho zabrání dále dělo,“ konstatoval Lubomír Müller s tím, že zatím poslední informací o luxusním automobilu je zápis z jednání soudu, který 2. února 1989 rozhodl o konfiskaci.
Vlastníkem opelu se tak stal československý stát. Sám Holger Frenzel na to, že přišel o svůj milovaný sportovní vůz, vzpomíná s hořkostí.
„To auto bylo krásné a jen rok staré. Dal jsem za něj 30 tisíc marek. Hodně mne to mrzelo. Navíc jsem auto potřeboval na cesty do práce, musel jsem si pak koupit nové,“ dodal.
