Svědčí o tom už druhá kniha, kterou ve spolupráci s Muzeem ve Františkových Lázních vydal.
„Nevím, jestli se tomu dá říkat kniha, je to spíš brožovaný výtisk,“ namítá Karel Brož. O svém díle, které spatřilo světlo světa přednedávnem, se po počátečním ostychu přece jen rozpovídá.
„Knížka Františkovy Lázně, město plné příběhů vypráví o historii města a jeho okolí. Je to vlastně soubor novodobých pověstí o přírodě, o Komorní hůrce či o minerálních pramenech,“ vysvětluje.
František plní ženám přání mít dítě
Snad každý, kdo byl někdy ve Františkových Lázních, zná příběh o sošce malého Františka, který prý ženě, jež se ho dotkne, přinese vytouženého potomka. Pověstí, které se vztahují k Františkovým Lázním, je ale mnohem víc. Objevit se dají třeba i mezi chebskými pověstmi. Právě tady se Brož inspiroval.
„Vůbec jsem to neplánoval. Začal jsem psát a nakonec se to nějak zvrhlo a pověstí bylo dvanáct jako měsíců v roce. Poslední třináctou, jsem už psát nechtěl, protože třináctka není šťastné číslo. Když ale nakonec vznikla, tak říkám, že je v knize dvanáct příběhů a jeden navíc,“ říká.
Nejvíc se mu líbí pověst o trpaslících na Komorní hůrce nebo o víle řeky Ohře, Egerii. Ta měla s pasáčkem syna, kterého naučila všechna svá kouzla. Když se ale zamiloval, nedokázala přenést přes srdce, že ho odvede jiná žena. Egerie svatební průvod proklela a všichni se proměnili v kámen. Dodnes nešťastného mladíka i jeho milou můžeme vidět ve Svatošských skalách.
Zajímavá je i pověst Solný král. Ta se zmiňuje o miniaturní rozhledně Salingburg, která byla ve městě postavena k pětistému výročí první zmínky o Františkových Lázních. Minerální vodě se tehdy říkalo Saling a duch, který se v hrádku podle pověsti usídlil, se jmenoval Salinger.
Místo taxikáře drožkař, místo kuplířů loupežníci
Autor dokázal do svých příběhů promítnout i kriminální případ, který se stal přímo v rezervaci SOOS. Krátce po pádu železné opony tu lidé v rašeliništi našli mrtvého německého taxikáře. Vrahové zřejmě doufali, že stopy jejich činu pohltí navždy bahno. Ale nestalo se tak. Vyšetřování ukázalo, že taxikáře zabili kuplíři, kteří na Chebsku organizovali prostituci. Důvodem byl jeho nový mercedes.
„Kriminální čin jsem zasadil do historického rámce. Z taxikáře se stal drožkař, kterého zamordovali loupežníci z Chlumu. Ti také v minulosti existovali a podle dochovaných pramenů byli postrachem celé oblasti. Duch nešťastného Helmuta straší na SOOSu dodnes,“ vypráví Brož, který přiznává, že ho psaní pohádek ohromně bavilo.
„Už jen proto, že jsem se nemusel držet faktů a mohl popustit uzdu fantazii,“ pochvaluje si.
Na svém kontě má i publikaci k padesátiletému výročí založení přírodní rezervace SOOS. „Tady jsem se musel držet při zemi,“ směje se. Přesto si ani v této knize neodpustil odklon od striktně vědeckého popisu. „Je to knížka pro lidi, a tak je psaná i tak, aby tomu rozuměli a aby je to bavilo. Jsou to vlastně články, které jsem o SOOSu napsal v průběhu posledních dvaceti let. Teď jsem je vyhrabal ze šuplíku a učesal do nějaké podoby.“
Knížka je důkazem, že rezervace má kouzlo v každém ročním období. Často překvapí i správce, který je tu prakticky každý den. „Právě kvůli tomu knížka vznikla. To, co lidé při své návštěvě SOOSu neuvidí, o tom se v ní dočtou,“ dodává Karel Brož.
