Za to, že maluji, jsem se dřív styděl, říká uznávaný karlovarský sprejer

  9:16aktualizováno  9:16
Tomáš Popelka, známý jako sprejer Real143, je jediným oficiálním sprejerem v Karlových Varech. Jeho výzdoba inspirovaná především historií krajského města se stala velice populární. V začátcích se mu přitom do malování moc nechtělo. „Dokonce jsem se za to, že maluji, styděl,“ prozradil na sebe respektovaný umělec.

Po dohodě s magistrátem vytvořil Tomáš Popelka v podchodu pod křižovatkou na nábřeží Jana Palacha portrét Karla IV. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Co vás na samotném začátku kariéry přivedlo k malování?
Vím od rodičů, že už jsem byl odmalička na malování dost šikovný. Abych řekl pravdu, nikdy jsem si to o sobě moc nemyslel. Kolikrát mě ve škole pochválily i holky, což jsem nechápal.

Dá se říct, kdy si toho opravdu všimlo vaše okolí?
Na základní škole. Dokonce mě chtěla jedna učitelka zlanařit do umělecké školy, jenomže já to nechtěl dělat. Chtěl jsem být sportovec. To časem bohužel nevyšlo. Dokonce jsem se za to, že maluji, styděl. Malování je přece pro holky, říkal jsem si tehdy. Až později jsem dostal rozum. Mohlo za to graffiti, klasické malování mě nebavilo, ale graffiti ano.

Kde vaše láska vznikla?
Už když jsem jako malý jezdil s rodiči na dovolenou. První, čeho jsem si všímal, byly pomalované zdi nebo podchody. Byl jsem z toho vždycky unešený a stále jsem si zkoušel vymyslet vlastní druh písma. Pak jsem se přidal ke dvěma kamarádům, z nichž jeden byl Milan Rams, a společně mě začali učit první krůčky.

Kdy přišly první zkušenosti se sprejem?
Až na střední škole, ale maloval jsem dost potají a vědělo to jen pár lidí. Nemyslím ilegální sprejerství po domech, ale například v Bohaticích na stěně k tomu určené. Hodně jsem maloval i na papír, moc jsem nechtěl, aby to někdo viděl, ze začátku mi to moc nešlo. Nikdy jsem nestál o adrenalin spojený se sprejováním, ale naopak mě bavilo umění.

Fotogalerie

Vzpomenete na první obraz, za který jste se nestyděl?
Mám hodně schovaných skic, jenže s postupem času se kupily a kupily, až jsem je nedávno musel proházet. Rozděluji své práce na milníky, vždycky si řeknu, co se mi povedlo, to si schovám - a ty věci předtím většinou vyhazuji.

Když narazíte na svoje první výtvory, jaké to ve vás vyvolává reakce?
Směji se. Ale to není jen o věcech, které jsem maloval před lety, ale i před půl rokem. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Ale beru to jako svůj posun.

Takže na střední škole jste se definitivně pustil do spreje?
Někdy na konci studia. Musel jsem se do toho obout, dlouho jsem to zkoušel, ale nešlo to. Pomohlo mi setkání s Milanem Ramsem, který mě do tohoto umění dost zasvětil a ze začátku podržel.

Co je nejhorší při přechodu z kresby ke spreji?
Velikost. Při pohledu na papír mám jasno o rozsahu, kdežto u spreje se dělají velké formáty. Člověk stojí například před tou zdí a je ze začátku těžké odhadnout velikost a měřítko. Navíc jakmile se člověk při práci zastaví a začne o výtvoru přemýšlet, začne téct barva, a to je špatně.

Jak dlouho trvalo vypracovat se od prvního díla v Bohaticích na oficiálního sprejera Karlových Varů?
Tři roky. Byla to docela rychlost, ale za všechno můžu poděkovat svému okolí, které mě dost naučilo a opravdu mi pomohlo. Kdybych se to učil sám, tak si myslím, že by to byl dvojnásobek času.

Kdo je Real 143

Tomáš Popelka, 26 let.

Vystudoval stavařinu se zaměřením na dřevostavby.

Bydlí v Karlových Varech.

Mezi jeho práce patří například postava Karla IV. u Čertova ostrova, portréty rodu Becherů v továrně slavné likérky nebo nově WC u Alžbětiných lázní.

Jeho práci lze sledovat na Facebooku pod přezdívkou Real143

Kde vznikla myšlenka oslovit magistrát a sprejovat „úředně“ pro město?
Abych řekl pravdu, bylo to spíš nutností. Problémem byl nedostatek místa na moji práci. V jiných městech jsou daleko větší oficiální zóny, kde lidé mohou legálně sprejovat, tady už všechna došla, proto jsem se vydal na magistrát. Neměli jsme vidinu malovat pro město, chtěli jsme jen další plochu pro své výtvory.

Za tu dobu už ale máte několik výtvorů a dovolím si tvrdit, že Karla IV. v průchodu pod kruhovým objezdem u Čertova ostrova znají snad všichni Karlovaráci. Máte v hlavě další podobný obraz ve městě?
Nyní jsem dokončil pověst o založení Karlových Varů v podchodu, kousek od Karla IV., také u Čertova ostrova. Tím jsem asi vyčerpal tyto motivy. Zatím to nějak nehrotím, věci, které nějak nepospíchají, nechávám vyzrát. Uvidím, co mě napadne. Třeba zmíněný Karel IV. zrál v mé mysli téměř rok a půl.

Lze říct, že Karel IV. byl vaším zlomovým obrazem?
Byl to opravdu velký zlom. Navíc na skvělém místě a tematicky dobře umístěný. Navíc v tom roce začal rok Karla IV. Byla to opravdu náhoda, vůbec jsem netušil, že se blíží takto důležité výročí.

Když jsme se poprvé před třemi lety potkali, mluvil jste o tom, že byste si tímto rád vydělával. Splnil se vám sen?
Už jsem v té realitě byl. Dva roky jsem se tím živil, ale nyní nastupuji ještě do své civilní práce. Jde spíše o jistotu, protože malování je jako každé podnikání. Mluvím hlavně o sezonnosti, i když nyní mám stále pořád hodně práce a další případný zákazník musí počítat s téměř dvouměsíční čekací lhůtou.

Jak to máte s nápady? Má zadavatel většinou něco připraveného, nebo je to na vás?
Tak i tak. Raději mám samozřejmě zadání s tím, co to má být, ale mám volnou ruku. Nicméně nemám problém ani splnit zákazníkovi zadání co nejvěrněji, jak to je možné.

Je něco, do čeho byste odmítl?
Asi nějaké extrémy, do toho bych nešel...

A co nějaké opravdu zvláštní přání, zažil jste?
Zrovna nyní řeším, zda vezmu jedno politické zadání. Dostal jsem nabídku na vytvoření portrétu na jednoho z prezidentských kandidátů. Zatím nevím, jestli to vezmu.

Musím se zeptat, jak často na vás volají lidé strážníky nebo policisty?
V Karlových Varech, musím zaklepat, na mě nejezdí. Spíše na mě narazí ve městě při své patrole, ale většinou se už známe a oni vědí, že to dělám legálně. Jako nyní například u veřejných toalet u Alžbětiných lázní. Nedávno jsem měl zakázku v Ostrově, ale tam mě neznají, a tak jsem se seznámil snad se všemi tamními strážníky.

A co vaše zdraví, není například riziko, že se vám chemikálie dostanou do obličeje?
Je pravda, že dříve jsem to moc neřešil, což jsem nyní poznal, že je blbost. Proto na sebe dávám větší pozor a nedávno jsem například musel využívat potápěčské brýle, aby se do očí nic nedostalo. Zdraví je jen jedno.

Stále mluvíme o krásných malbách, ale stalo se někdy, že se vám něco fakt nepovedlo?
Samozřejmě, že jsem občas část díla přetřel a začal raději znovu. Na druhou stranu, občas jsem to chtěl udělat, ale zastavil mě kamarád, který mi to vymluvil.

A stalo se, že vám někdo vaše dílo zamazal?
Když jsem studoval ve Strakonicích, tak tam byl člověk, který si na mě doslova zasedl a každé ráno jsem začínal od začátku.

Existuje mezi vámi nějaký respekt, kdy si sprejeři řeknou: to je dobrý, to nebudu ničit?
Já doufám, že ano. Především u zakázkových věcí.

Co byste poradil začátečníkům?
Kdybych začínal znovu, stále bych trénoval na papíře. Je to opravdu důležité a moc to člověku dá. Člověk se musí vykreslit.

Vím o vás, že nemáte rád oslovení sprejer. Jak vás tedy mají lidé nazývat?
Já se vidím, jako umělec se sprejem v ruce.

Dá se vyčíslit, kolik už jste investoval do sprejů?
Jen za minulý rok to bylo okolo 150 tisíc korun.

Máte ještě nějaké oblečení, které není poznamenané barvou?
Moc ho není, to je pravda. Kdybych musel řešit každou kapku, asi bych se zbláznil.

Sledujete i práci ostatních sprejerů ve Varech? Co říkáte například na posprejované fasády domů?
Moc toho ve Varech neroste, vím téměř o všech výtvorech ve městě. Občas, když něco přetřou, tak to hned poznám. Malování po domech a na místech, kde to nemá co dělat, mě rozčiluje, lidi nás pak házejí do jednoho pytle.

Vaše přezdívka je Real143, proč?
Slovo Real mi připomíná, že se musím soustředit na realitu. Jsem snílek, takže mi to slovo pomáhá. A 143 je datum narození mě a bývalého parťáka Milana.

Autor:

Nejčtenější

Umírající chce podle duchovního slyšet jen pár základních vět

Otec Vít Metoděj Kout na věži chrámu svaté Olgy, který prochází náročnou...

Důležité je vědět, že jsem pro blízkého před smrtí udělal vše, a pak se stačí jednoduše rozloučit: Děkuji, dovoluji ti...

Muž si posílal s třináctiletou dívkou erotické fotky, hrozí mu vězení

Ilustrační snímek

Erotické fotografie si s nezletilou dívkou vyměňoval po internetu muž z Karlovarska. Posílal si s ní i zprávy se...

Opilec si spletl byt. Když se uvnitř svlékl, majitel ho vyhodil a okradl

Ilustrační snímek

Přílišné popíjení alkoholu se vymstilo muži ze Sokolovska, který si v opilosti spletl byt. Protože bylo otevřeno,...

Počasí zradilo čerstvou řidičku, na mostě nabourala svodidla i zábradlí

Řidička nabourala na mostě v Sokolově do svodidel i zábradlí.

Jízdu na mokré silnici nezvládla mladá řidička s čerstvým řidičákem. Devatenáctiletá dívka dostala na mostě smyk a...

VIDEO: Poutník ležel desítky let pod zemí, teď putuje do muzea

Archeolog Jiří Klsák při vykopávání sochy Poutníka na Dianě

Přibližně metr pod zemí a rozdělená na kusy odpočívala desítky let litinová socha Poutníka pod rozhlednou Diana v...

Další z rubriky

Umírající chce podle duchovního slyšet jen pár základních vět

Otec Vít Metoděj Kout na věži chrámu svaté Olgy, který prochází náročnou...

Důležité je vědět, že jsem pro blízkého před smrtí udělal vše, a pak se stačí jednoduše rozloučit: Děkuji, dovoluji ti...

Cyklisté u Chebu už nebudou muset přejíždět silnici, podjedou ji tunelem

Cyklostezka Cheb-Waldsassen na tělese bývalé železniční trati.

Cyklostezka vedoucí z Chebu na německý Waldsassen bude bezpečnější. Cyklisté už v úseku U Kočího nebudou muset...

Turisté si oblíbili tajuplné štoly, důlní díla měla povedenou sezonu

Jáchymovská Štola č. 1

Nejen zámky a hrady byly letos turistickým lákadlem Karlovarského kraje. S návštěvností jsou spokojení i správci...

Najdete na iDNES.cz