Ovšem ani ne pět minut po neproměněné penaltě byl Hofmann i středem akce, na jejímž konci bylo aktuální mostecké vyrovnání na 1:1.
"Blesklo mi hlavou, že to asi nebude můj zápas. Byla chyba v rozehrávce, šli do brejku tři na dva a ještě mi to smolně projelo ve skluzu mezi nohama na přední tyč," popisuje Stanislav Hofmann.
Do konce zápasu ještě chybělo víc jak půlhodiny, nebyl důvod k panice. "Věřil jsem, bylo dost času do konce, oni nic neměli, to byla jejich jediná střela na branku ve druhém poločase. Věřil jsem, že to otočíme a to jsme dokázali."
Když si Machek zkušeně došel před branku pro faul, bylo jasno. "Věřil jsem si, na trénincích je kopu. Vždy kopu doleva, teď když jsem se rozběhl, tak mi blesklo hlavou, že to dám doprava a Jarda Belaň už tam ležel. Já se vůbec nepodíval, hrozně kopnutá střela," sypal si Hofmann popel na hlavu.
Čtvrthodiny před koncem se kopala druhá penalta, tu Šamánek bezpečně proměnil a uzavřel účet zápasu na 3:1.
"Můžu poděkovat klukům, že oni to dali," přiznal sokolovský stoper. Po "své" penaltě si navíc vyslechl skandování svého jména od hrstky mosteckých fandů. "Jedním uchem jsem to zaslechl, ale nevnímám to. Ovšem ani se jim nedivím, vyrostl jsem tam a tak byli rádi, že jsem to proti nim nedal," míní Stanislav Hofmann.
Právě, hrál proti svým, navíc na mostecké lavičce jako asistent seděl jeho táta. "Z mé strany byla zvýšená motivace, ale žádné sázky s tátou neproběhly. Oni jsou jako tým dole a tak jsme to nechtěli hrotit."
No právě, Most si porážkou v Sokolově připsal už sedmou (!) prohru v řadě, naopak Sokolov po pěti porážkách už podruhé naplno bodoval a navíc dal tři góly, což se mu povedlo naposledy 16. srpna loňského roku v Českých Budějovicích. "Měli jsme špatnou sérii, teď jsme se výsledkově zvedli a do konce sezony to chceme dohrát na této vlně a posunout se v tabulce výš, deváté místo neodpovídá našim možnostem," přiznává Hofmann, že tabulkové postavení Sokolova není takové, nad nímž by se dalo jásat.
Po výhře nad Mostem a dvou tříbodových ziscích v řadě se zlepšilo. "Spokojenost je velká, dali jsme tři góly a konečně si doma trochu zastříleli, mohli jsme dát víc."
Pravdou je, že sokolovští diváci, mimochodem v sobotu jich přišlo trapných pět stovek a to měli vstup zdarma, si střeleckých akcí neužívají. Naposledy viděli tolik branek 6. října 2012, kdy Sokolov porazil Ústí nad Labem 3:0.
"Šli jsme tomu naproti, chtěli jsme dávat góly, navnadit fanoušky, tlačili se dopředu," popisuje Stanislav Hofmann jednoduchý recept.
Úvod opačný
Přitom se zápas od začátku vyvíjel jinak, než si všichni představovali, míč měl častěji na kopačkách Most. "Vyvíjelo se to dobře, hráli jsme klidně, nehráli ustrašeně," pochvaloval si mostecký trenér Vít Raszyk.
Naopak sokolovský kouč Aleš Jindra z toho byl rozčarovaný. "Myslel, jsem, že vstoupíme lépe, to mě trochu zaskočilo."
Uběhlo jen půlhodiny, než jej a celé mužstvo vysvobodil, kdo jiný než ostrostřelec a kapitán David Čada. "Dali jsme důležitý první, vedoucí gól. Začali se dostávat do hry a měli další příležitosti," byl Jindra spokojenější. Mohl být ještě více, do poločasu to několikrát vřelo před Belaňovou brankou a hlavně šance Dvořáka, kdy to gólmanovi vypadlo z ruky, byla jak stvořená pro gól. "Dělali jsme zbytečné chyby, z čehož padl gól a v závěru poločasu tam domácí měli šance," přiznal mostecký kouč Vít Raszyk.
Úvod druhé půle byl hektický, Hofmanem neproměněná penalta, vzápětí vyrovnání. "Bylo to nahoru, dolů, jednou jsme byli nahoře, jednou dole. Kopali dvě penalty, jednu nedali, udělali jednu chybu Vondráčkem, soupeř ji potrestal," popisuje Aleš Jindra úvodní minuty druhé půle.
V té chvíli to zase vypadalo na sokolovské trápení, naštěstí k němu nedošlo.
"Vážím si, že jsme hráli dál a utkání vyhráli. Získali jsme hrozně důležité body do tabulky, což nám dává šanci posouvat se jejími příčkami," pochvaluje si sokolovský trenér Aleš Jindra.
Další domácí utkání hraje Sokolov netradičně, v neděli 18. května od 17. hodin s Vltavínem, předtím si v sobotu odskočí do Vlašimi.
